Vzpomínka na havíře Misku

„Osobnost dělnického generálního ředitele OKD Jaroslava Misky bývá opředena mnohými, často zkreslenými názory. Přitom to byl v podstatě normální havířský synek s běžnými přednostmi i nedostatky. Protože jsem jeho působení tak říkajíc zažil na vlastní kůži, dovoluji si uvést dvě příhody.

První se datuje do doby, kdy pracoval jako technik na ředitelství trustu Ostrava-sever. Jel jednou se svým veselým kolegou na inspekci na Důl E. Urx (dnešní areál Hornického muzea OKD). Nutno uvést, že šachta leží na katastru ostravské městské části Petřkovice, která byla v době okupace připojena k Velkoněmecké říši. Z toho např. plynula povinnost tamějších mužů rukovat do německé armády. I to se odrazilo na ne právě vřelém vztahu některých lidí k novému zřízení. Tak tedy, oba horničtí výtečníci dojeli na vrátnici dolu, kde se odehrál následující rozhovor s vrátným:
„Zdař buh, kaj jedětě?“
„Za soudruhem ředitelem!“
„A co matě v autě,“ vyzvídal vrátný.
„Pšššt, potichu! Vezeme protistátní materiály…,“ zavtipkovali technici.
„Fajne, fajne,“ spiklenecky pobrukoval vrátný. „Tak honem jedtě, až vas žadny něvidi!“ A bylo hotovo.

A druhá příhoda:
Když Miska nastoupil do funkce generálního ředitele OKD, přišel jednou za vedoucím sekretariátu Milanem, jemným, vzdělaným a úslužným člověkem, a říká mu:
„Milane, ve středu letím do Prahy, objednej letenky.“
„A kdo poletí, soudruhu generální?,“ zeptal se.
„Přece já, kurva, a ty!“
Milánek, jak jsme mu řikali, koupil letenky a přinesl je Miskovi. „Na co máš tři letenky?,“ ptá se generální.
„No, vždyť jsi, soudruhu generální, říkal, že poletíš ty, kurva a já,“ odvětil Milánek bezelstně.
A bylo to!…“

1 0