3. díl OSVĚTLOVÁNÍ V DOLECH V NEJSTARŠÍCH DOBÁCH

Kahan

Úplně nejstarší způsob osvětlování v dolech byly louče. To jsou dřevěné ploché tenké třísky, trochu vlhké, aby hned neshořely zároveň ale, aby nečadily. Podle našich různých nálezů se podobné louče používaly v podzemních kamenolomech a pískovnách (nevyhrazené nerosty) ještě na přelomu 19. – 20. století. Jednalo se o nejlevnější způsob osvětlování; některé technologie a postupy se napříč kulturami a epochami udržují po tisíce let.

Ve starověku středomořské kultury používaly nejčastěji kahany keramické uzavřené olejové, to bylo dáno rostlinnou výrobou a lisováním levných olejů, kahany byly pro důlní provozy uzavřené, aby se olej nevylil.




 KahanOproti tomu ve středověku se v severněji ležících zemích nejvíce rozšířily keramické kahany lojové otevřené, protože rostlinné oleje byly pro účely svícení dražší než živočišný lůj, miskové kahany jsou navíc i výrobně výrazně jednodušší a zvládlo je i malé děcko. Lojové kahany se na dolech udržely do konce 18. století, kdy je s rozvojem průmyslové rostlinné výroby začaly nahrazovat kahany olejové.

Kahan

Typově můžeme rozlišovat lojové kahany keramické miskovité, palčáky a novější kovové (měU, mosaz, železo). Otvor na prst v tradičních palčácích se používal též na klacíky či na úvaz na šátek na hlavě. Lůj se rozhřívá jen v místě knotu a koláček loje v kahanu relativně dobře drží (podle teploty celého kahanu). Na velkých revírech typu Kutná Hora či Horní Slavkov se ročně spotřebovalo až desítky tun loje ročně (dokumentováno ve Slavkově). Sami si můžete vyzkoušet, jak pěkně a jasně hoří rafinovaný lůj, jako knot stačí lněný či vlněný smotek; sádlo tak pěkně nehoří.

Za doby rudných průzkumů nebylo ničím neobvyklým narazit na podobné kahany přímo ve stařinách rudných dolů, dnes je to spíše nezvyklé. Tomu neprospívá ani kult sběratelství, takže většina novějších nálezů kahanů v českých muzeích pochází z archeologických vykopávek. Proto i naše muzeum ocení každý podobný nález, jako je např. dar ložiskového geologa, profesora Jaromíra Koutka z roku 1973.

Kahan

P. S. Tímto bychom rádi za NTM poděkovali vedení státního podniku DIAMO, o. z. GEAM Dolní Rožínka, Ing. Jiřímu Šikulovi, mužstvu dolu Rožná a Ing. Zdeňku Mackovi za umožnění fotografické dokumentace pro sbírky NTM a pro účely DIAMO, s. p., v oblasti Dolní Rožínky. Děkujeme za ochotu, výpomoc a vřelé přivítání na šachtě Rožná. Zdař Bůh vaší práci!

Martin Přibil,
Karol Šmehil
Národní technické
muzeum Praha

0 0