V OKD hrozí znárodňování ztrát

Místopředseda KSČM nám poskytl rozhovor na půdě sněmovny v době silných politických turbulencí. Ty jako by nám ilustrovaly, že energetika se krčí na samém okraji zájmu vlády. Přitom by měl stát i podle Jiřího Dolejše v řadě klíčových energetických otázkách velmi brzy jasně rozhodnout.

V jaké fázi je nyní program vaší strany pro podzimní parlamentní volby?
V hlavních rysech je hotový. Definitivní podoba by měla být v červnu.

Máte už uzavřenou kapitolu energetiky?
Struktura našeho programu nejde vyloženě po rezortech. Téma energetiky ale máme poměrně prodiskutované.





Jakou roli by podle KSČM mělo uhlí hrát v budoucích letech?
V programu zohledňujeme, kam se posunula debata o státní energetické koncepci, jejíž součástí je energetický mix. Ta se pružně vyvíjí v závislosti na nových technologiích a situaci na energetickém trhu. V Česku by mělo být zastoupeno jádro, plyn je závislý na diverzifikaci dodávek a ceně. U obnovitelných zdrojů jsme vždy varovali před módností. Sice mají perspektivu, ale u nás je ta perspektiva ovlivněna tím, že nemáme vhodné přírodní podmínky. Určitou budoucnost mají, ale je otázka, do jaké míry přistupovat na nějaké agregované mezinárodní závazky, protože ty jsou tlačeny zeměmi, které mají k OZE blíž než my. Neměli bychom být papežštější než papež. Měli bychom se snažit zachovat prostor pro jiné nositele energie, dokud to je možné. U velkých energetických zdrojů je to záležitost mnoha let, ty se neřeší z roku na rok.

A teď se tedy dostáváme k uhlí…
Uhlí v energetickém mixu minimálně v časovém horizontu 2030 až 2040 zastoupeno bude. Jde jen o to, v jakém rozsahu. Během těchto let může dojít k posunu, že budeme uhlí využívat spíš v teplárenství, v kombinovaných zdrojích, a dokonce pro neenergetické účely. Určitě se ještě budeme bavit o kompromisním nastavení limitů těžby v lomu ČSA. Otázka je, jestli a jak spěchat a zdali to chápat jako moratorium, které v této oblasti trvalo čtvrt století. A pokud jde o využití uhlí, máme vybudované uhelné elektrárny, z nichž významná část je v relativně dobrém stavu. V bilanci jsou přitom zahrnuty kapacity, jejichž životnost se blíží ke konci, takže se o nich bude muset rozhodnout. Pokud by se měly prodat, měl by si každý položit otázku, zdali má stát dát peníze do něčeho, z čeho bude mít benefit někdo jiný.

Jaké z řešení, která se nabízejí v kauze OKD, považujete za nejméně špatné?
Dnes jsme v situaci, že poté, co byly privatizovány zisky, hrozí znárodňování ztrát. Stát je v této oblasti garantem, což privátní subjekt bez dostatečně jasné a vymahatelné smlouvy není, protože bude vždy myslet hlavně na svůj zisk. Debata, jestli se do OKD má stát vložit prostřednictvím firmy Diamo nebo Prisko, mi přišla vždy druhotná. Otázka je, co specificky garantovat. Musí se ošetřit geologické otázky, jsou tam závazky sanační… Chybou je, že nebyl vytvořen příslušný fond. Teď je jen na právnících, jestli něco z končících majitelů vydupou. Dnes se mluví hodně o dolech, které na Karvinsku zbývají, ale objemy, které tam byly zavírány a transformovány v 90. letech byly mnohem větší. Tehdy jsme asi byli zvyklí na větší otřesy. Z havíře neuděláte programátora ani zdravotní sestřičku. Část může odejít do předčasného důchodu, ti lidé se mohou podílet na nezbytných procesech po skončení těžby. Není to záležitost jen toho regionu nebo jen ministerstva financí. Státní zmocněnec měl v této oblasti svou logiku. Státní garance by měla primárně směřovat k tomu, aby ti lidé získali určitou jistotu a měli prostor pro rozhodování do budoucna. Dnes nikdo neřekne, jak se bude vyvíjet cena uhlí, konkurence polského uhlí je velká, trh není v situaci, aby z těžby generoval zisky.

Vsadil byste si na to, že se příští vláda zasadí o rychlou výstavbu nového jaderného bloku?
Myslím, že rozhodnutí o Dukovanech je na spadnutí. Musí se ale udělat EIA, a to chvíli trvá. Už se přitom dostáváme k horizontu životnosti Dukovan, proto si myslím, že tady tlak bude. Jsou zde silné ekonomické zájmy, může to být velmi složité. Stát se musí rozhodnout, jestli bude garantem ČEZ, nebo jestli se to propachtuje nějakému kontraktorovi. S kontraktorem ale musíte uzavřít smlouvu, která bude pro všechny strany výhodná. Není pravda, že když to uděláme formou PPP, budeme všichni vysmátí. Kontraktor potřebuje vědět, jestli na tom vydělá. A pokud na tom vydělá on a my proděláme, pak to není dobré řešení. Klíčové je transparentní, objektivní a neovlivňované výběrové řízení na dodavatele.

Co se stane kolem roku 2035, pokud nový jaderný blok nebude?
Mohu být technologický optimista a věřit, že přijde něco, co mi v té bilanci dá prostor. To jsou třeba energeticky úsporné technologie nebo větší role decentralizované energetiky, chytré sítě atd. Další neznámý faktor je cenový. Ten může situaci změkčit. Naopak zhoršit ji může lineární růst spotřeby, zatímco nám budou postupně vypadávat kapacity. Tomuto krizovému scénáři bychom měli předejít. Politici by měli v nepříliš vzdálené době říct tvrdé slovo, zachovat se jako maršál a zavelet na šturm.

Chápu tedy správně, že vy a vaše strana jste pro větší roli státu v energetice? Jak se tedy díváte na aktuální prodej elektrárny v Počeradech?
Role státu je strategická. U Počerad jako vnější divák vnímám hlavně to, že tahle kauza trvá už pět let. Předpokládám, že hlavní čísla jsou na stole. Chápu, že to chce mít ČEZ už vyřešené. Nabídka se dnes jeví horší než tehdy, to se musí projevit v ceně. Musí se to rozseknout, jen je třeba uzavřít takovou smlouvu, která udělá radost i nám, nejen soukromému podnikateli. Možná někdo chce, aby se tento prodej uzavřel až po volbách, ale to jsou důvody politické, ne ekonomické.

Takže nejste principiálně proti privatizaci energetických subjektů?
Ta už se průběžně děje od 90. let. Pevně v rukou státu by měly rozhodně zůstat ČEZ a infrastruktura ČEPS. Nemyslím si, že stát je předem špatný hospodář. Malé zdroje jsou pochopitelně privátní. Stát by měl také jednat o našich energetických zájmech na nadnárodní, evropské úrovni, pro nás je také důležitá koncová cena elektřiny. S tím souvisí blížící se změna stylu vedení ERÚ, který je sice de iure nezávislý, ale vnímám ho jako součást veřejné moci.

Ing. Jiří Dolejš studoval a 4 roky také vyučoval na Národohospodářské fakultě VŠE. V aktivní politice se pohybuje od ledna 1989, kdy vstoupil do KSČ. Kandidoval několikrát v parlamentních i komunálních volbách. Poslancem je od roku 2002, s tříletou přestávkou je od téhož roku také místopředsedou KSČM. Ve straně patří k reformnímu proudu, ve stínové vládě zastává funkci místopředsedy pro hospodářskou politiku.

Rozhovor vedl Michal Janko článek byl převzat z webu: 

0 0