Na den přesně po čtyřiceti letech uctili oběti výbuchu v Dole ČSA


Uctění památky obětí důlního neštěstí v Dole ČSA.
Havárie dala podnět ke zpřísnění bezpečnostních předpisů, a to především při používání výbušnin při trhací práci v uhlí a kameni

Uctít památku jednatřiceti obětí položením kytic k památníku v Důlním závodě 1 přišli ve středu 22. března jak jejich bývalí spolupracovníci či příbuzní, tak vedení DZ 1, zástupci dodavatelských firem, hornických odborů, důchodců a spolků.




Tragédii zapříčinila souhra nešťastných náhod
V úterý 22. března 1977 došlo v Dole ČSA k výbuchu metanu a uhelného prachu. Ten se svými účinky projevil v celé oblasti 36. sloje v 5. kře, dále na její vtažné straně až do ochozů náraží 10. patra a v maximální razanci i v oblasti zásobníků č. 1 a č. 2 s následným požárem ve velínu skipu. Prvotní exploze i další místní výbuchy a otevřené ohně devastovaly 4000 metrů důlních děl. Zahynulo jednatřicet horníků, čtyři byli zranění těžce, deset lehce. Tato událost změnila život dalším desítkám lidí, především blízkým rodinným příslušníkům.

V odpolední směně bylo toho dne v podzemí závodu č. 1, 2 a 4 Dolu ČSA celkem 701 osob. Krátce před havárií se pracovalo na třech čelbách, postupně zde prováděli trhací práce. V postižené oblasti se nacházelo 45 horníků. V ochozech náraží 10. patra pak probíhaly běžné práce k zajištění provozu. Náhle, přesně v 19:45, došlo k výbuchu metanu a uhelného prachu. Okamžitě byli merkaptanovou signalizací odvoláni všichni zaměstnanci dolu, bezprostředně nato byly povolány čety báňských záchranářů z výjezdových jednotek a také čety záchranářů z celého revíru.

Následovaly záchranné práce v mimořádně náročných podmínkách devastovaných důlních děl. Po dlouhých 165 hodinách intenzivních záchranářských prací byl 29. března v 16:40 vyproštěn a dopraven na povrch poslední smrtelně zraněný.

Příčin neštěstí bylo více a jednalo se o řetězec nešťastných náhod. V dole, jenž se jako řada dalších v okolí vyznačoval zvýšenými koncentracemi metanu, sice zavedli odvětrávání, to ovšem nebylo všude dostatečně účinné. Zejména pak v místech, kde kvůli geologickým zlomům pronikal ve zvýšené míře plyn do důlních chodeb. Navíc krátce před explozí se z důlního vláčku vysypávalo uhlí, což nebezpečně zvýšilo koncentraci uhelného prachu. Pak už jen stačilo, aby střelmistr v jedné z nových chodeb odpálil nálož…

Plyny a prach zabíjely i jinde.

Odkaz přetrval – metan a prach nelze podcenit
Dnes jsme s měřicí a detekční technikou již na takové úrovni, že by k podobným událostem nemělo docházet. Ovšem jen za předpokladu, že neselže lidský faktor! Mějme proto stále na paměti, že větrání a především složení důlního ovzduší, zneškodňování uhelného prachu, ochrana proti jeho přenosu je základem pro bezpečnou práci.

Nikdy nezapomínejme, že metan (CH4) vyskytující se v dole je bez barvy i bez zápachu. Při zachování všech bezpečnostních kritérií a dodržení přípustných koncentrací, není tento plyn pro zdraví horníka škodlivý. V případě nahromadění v rozmezí od 4 do 15 % se však stává výbušným. Při devítiprocentní koncentraci dosahuje metanovzdušná směs největších ničivých účinků projevujících se v deformaci a destrukci celého profilu důlního díla. Zranění jsou pro člověka v blízkosti místa výbuchu neslučitelná se životem.

Používejme vždy vhodné a dostupné prostředky a opatření k tomu, aby se co nejvíce omezil uhelný prach a jeho proniknutí do jiných důlních děl. Mysleme stále na to, že nedodržení bezpečnostních předpisů, benevolence a přehlížení BOZP a pracovních postupů znamená potenciální nebezpečí úrazů.

Věslav Galuszka,
vedoucí odboru BOZP, DZ 1 – Karviná

Článek převzatý z HORNÍKU

Share Button

375total visits,1visits today

Příspěvek byl publikován v rubrice Články, Horník a jeho autorem je admin. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *