Ukončení těžby železných rud v Beskydech před 122 lety

1. Úvod

     V letošním roce si připomínáme stodvacátédruhé  výročí ukončení těžby železné rudy v Beskydech, která patřila k významným oblastem rudného dolování a železárenství v Českých zemích. Těžena byla západokarpatská ložiska železných rud, jež byla tvořena pelosiderity. Ruda byla těžena a zpracovávána v Beskydech patrně již v období pravěku v povodí řek Ostravice a Olše. Těžba pro toto období nebyla však dosud prokázána archeologickými vykopávkami. Obdobně můžeme předpokládat těžbu železné rudy ve středověku v oblasti Frýdecka, Třinecka a Jablunkovska již ve 13. století, bohužel tato činnost také není jednoznačně doložena písemnými prameny.

     V novověku byla železná ruda v Beskydech a podhůří těžena na velkém počtu lokalit a sloužila pro výrobu železa v četných místních hamrech a železárnách. Ložiska rud skýtala v té době velmi příhodné podmínky pro rozmach železárenství. Široký sortiment železných výrobků měl dobrý odbyt. V počátku průmyslové revoluce na Ostravsku to byla právě těžba beskydské pelosideritové rudy, která umožňovala rozvoj železárenského průmyslu. Mimo jiné Ostravě přinesla označení Ocelové srdce republiky.

     Těžba pelosideritové rudy v Beskydech postupně upadala a na sklonku 19. století (v r. 1895) úplně zanikla.



2. Popis oblasti železnorudného dolování

     Beskydské pohoří (obr 1), ve kterém se nacházejí železnorudné oblasti, je součástí Západních Karpat. Beskydský železnorudný revír se rozkládá převážně na území Moravskoslezského kraje (severně od beskydských hřbetů) a z malé části Zlínského kraje (jižně od beskydských hřbetů). Zasahuje do správních území čtyř bývalých okresů, z převážné části do okresu Frýdek-Místek a z menší části do okresů Karviná, Nový Jičín a Vsetín.

Beskydy

Obrázek 1 – Fotomapa Beskyd a Beskydského podhůří. www.cyklotrasy.radegast 2005.

    

 Beskydský rudný revír je značně rozsáhlý, má nepravidelný tvar a je protažen směrem od jihozápadu na severovýchod. Rozkládá se na ploše cca 2 100 km2. Po délce měří cca 65 km a na šířku až 35 km.

Mapa Beskydské oblastí

Obrázek 2 – Přehledná mapka Beskydské železnorudné oblasti. Kresba J. Klát 2005.

     Z hlediska hornického se Beskydský revír dělí na jen dvě těžební oblasti: 

– Slezsko-těšínská oblast (Frýdecko-třinecko), do níž spadají i Těšínské Beskydy

      – Moravsko-frýdlantská oblast (Frenštátská a Rožnovská brázda) (obr 2)

     Rudné pelosideritové dolování a železárenství probíhalo intenzivně v obou oblastech. Těžba rud byla provozována na katastrálních územích cca 70 obcí, nacházejících se převážně v území, ležícím severně od hlavních beskydských hřbetů a malá část jižně od nich.

     Širší území s výskytem pelosideritových železných rud je z geologického hlediska označováno jako severovýchodní část Západních Karpat. Je dílčí součástí horské soustavy Západního Karpatského oblouku, táhnoucího se od Bílých Karpat na jihu přes Vsetínské vrchy až po Slezské Beskydy (Těšínské Beskydy) na severovýchodě. Železnorudná ložiska pelosideritů byla předmětem exploatace v celém tomto oblouku. Nacházela se ve vrstvách flyšových hornin (flyšem je nazýváno horninové pásmo s mnohonásobným výrazným střídáním pískovců a jílovců).

     Ložiska pelosideritů tvoří karbonátová ruda, jež má sedimentární původ. Pelosideritovou rudu představují tmavě hnědošedé, jemně krystalické nebo celistvé sedimentární nerosty. Jedná se o jílovité siderity až sideritové jílovce, dříve též zvané hliněné siderity. Vedle sideritu (dříve zv. ocelek) obsahují i kalcit. Z chemického složení se jedná o uhličitan železnatý (FeCO3). Obsah Fe v čisté pelosideritové rudě se pohybuje mezi 25-30%, CaO mezi 4-6%, SiO2 10-17% a S 0,2-2,3%. Rudy přímo po vytěžení byly na obsah železa většinou chudší, obsah se pohyboval 12-16%, někdy klesl až na pouhá 4%. Ložiska byla tvořena pelosideritovými žílami v jílovcích. Pelosideritové polohy mají podobu rudných žil, a tu a tam čoček. Na povrchu se také nacházela bochníkovitá tělesa, tzv. sférosiderity.

3. Způsoby dobývání rudy

     Dobývání bylo prováděno povrchovým způsobem a při větších hloubkách hlubinným mělkým způsobem. Těžba na jednom místě probíhala poměrně krátkou dobu, neboť jednotlivá ložiska rudy nebyla plošně rozsáhlá a brzy byla vyčerpána.

    Mezi těžbu lze zařadit i sběr pelosideritových konkrecí, nacházejících se na povrchu v podobě bochníkovitých těles.

     V ložiskách, vycházejících na povrch, byla ruda dobývána povrchovými příkopy (tzv. odklizem) do hloubky 4–5 m. Příkopy probíhaly ve směru průběhu rudné žíly.

     Při těžbě v plošně uložených ložiskách bylo do hloubky 5 až 8 m používáno dobývání jámové (malolomové). V ložisku byla vyhloubena jáma, kolem které ruda byla rubána do dosažitelné vzdálenosti. Hlušina z dobývání se ukládala vedle dobývek na tzv. výsypy (drobné odvaly)..

     Při hloubkách 8 – 10 m byly pelosiderity těženy mělkým dolováním pomocí šachtic. Výjimečně v místech vydatnějšího zrudnění dobývky dosahovaly až do hloubky 40 m. Rubanina byla vytahována nahoru šachticí ručními rumpály v dřevěných okovech.

  Rozsáhlejší ložiska pelosideritů, jejichž uložení a dobyvatelná mocnost probíhala do věších vzdáleností, či větších hloubek, byla dobývána hlubinným mělkým dolováním pomocí štol, sloužících pro odvoz rubaniny, odvodňování a větrání.

     V ležmém ložisku bylo užíváno maloplošné komorování. Rudná žíla byla dobývána od konce štoly směrem k ústí. Kolem štoly byly rubány stěny a strop, čímž se tvořila komora. Dobývka byla zajišťována dřevěnou stojkovou výztuží. Když komora dosáhla hranici nebezpečné velikosti, nechala se zavalit a začala se rubat nov

Štola

Obrázek 3 – Štola

á komora blíž k ústí štoly, při čemž mezi nimi se zanechal mezikomorový pilíř, chránící novou komoru od závaliska.

    V ukloněném ložisku bylo štolové dobývání prováděno metodou výstupkového dobývání s použitím vlastní základky z jaloviny. Na povrch byla rubanina odvážena ve štolách v kolečkách nebo vozících (obr 3).

4. Centra dolování

     Beskydská výroba železa v minulosti a na něho navazující železnorudná těžba patřily k významným hospodářským oblastem v českých zemích. Blízkost rudných nalezišť byla určující pro umístění pro četné hamry a železárny. Přehled významnějších železárenských provozech v Beskydech podává tab. 1.

Tabulka 1

Přehled významnějších železárenských provozů v Beskydech

 

Železárenské provozy

Založení

Zastavení provozu

1

Frenštát p.
R.
1556 Do 1610
2 Staré
Hamry
1639 Před r.
1723
3 Frýdlant 1640 1902
4 Zubři 1712 1755
5 Baška 1723 1906
6 Janovice Po r. 1723  
7 Raškovice Kol. r.
1750
Koncem 18
stol.
8 Morávka 1723  
9 Drnholec Asi 1750  
10 Ustroň 1772 1897
11 Čeladna 1769 1882
12 Ostravice 1828  
13 Vítkovice 1828 1998
14 Třinec 1839 dosud

     Prvotní těžba rudy pro železárenskou výrobu byla prováděna v režii majitelů místních panství. Železo vyráběli pro vlastní a místní spotřebu. Výroba a prodej železa byla pro ně důležitou složkou příjmů.

     Blízkosti rudných nalezišť byla určující pro umístění hamrů a železáren. Tak vznikla i větší železárenská centra, jako byla například Baška, Ustroň, Třinec, Frýdlant nad Ostravicí, Čeladná a také Vítkovice.

Na území Těšínska vzniklo první větší železárenské centrum v r. 1723 v Bašce u Frýdku. Rudnou základnu pro ni tvořil velký počet (cca 20) těžebních lokalit v okolí.

  Jako příklad rudného dolování v Beskydech se uvádí údaje o hornické obci Malenovice, dodávající rudu pro tyto železárny. Tam bylo v malých dolech zaměstnáno kolem 50 horníků. Některé štoly byly dlouhé 300 až 400 m a raženy byly v hloubce kolem 30 m. Ruda byla do Bašky dovážena koňskými povozy. Pelosideritová ruda, dodávaná do železáren, obsahovala kolem 25 % železa. Dolování se přestalo ke konci 90. let 19. století vyplácet a tak bylo dne 15.10.1895 zcela zastaveno. Tento den představuje oficiální datum ukončení těžby železných rud v Beskydském železnorudném revíru od něhož uplynulo stodvacetdva let.

     Jako další vzniklo železárenské centrum v Ustroni. Železárny byly založeny na řece Wisle v r. 1772 a zanikly v r. 1897. (Ustroň a převažují část rudných nalezišť se nacházela na území Těšínska, dnešního Polska a část na české straně Těšínska).

     Později vznikly na těšínsku velké železárny v Třinci, které by založeny v r. 1839. Rudnou základnu pro ně tvořily doly, nacházející se v cca 15 lokalitách. Když v provozu železáren začal být pociťován nedostatek rud a využívaná rudná naleziště v Beskydech se blížila vyčerpání, byly otevřeny rudné výskyty také na Jesenicku (u Moravského Berouna). Po zprovoznění železnice Bohumín-Košice v r. 1869 byl zvyšován dovoz rud po dráze ze Slovenska. Pro potřeby železáren byly provozovány i některé doly ve Slovenském Rudohoří. Železárny jsou provozovány dodnes.

     Na území Frýdlantska vznikla větší železárenská centra ve Frýdlantu nad Ostravicí, Čeladné a později ve Vítkovicích.

     Železárny ve Frýdlantu byly založeny roku 1640. Pro ně se železná ruda těžila v blízkém okolí. Seznam těžebních míst činil celkem 13 lokalit. Těžba rudy pro Frýdlantské železárny byla ukončena , stejně jako pro železárny v Bašce, v roce 1895. Vlastní provoz železáren byl zastaven v r. 1902.

Železárny v Čeladné (okolo r. 1850). Reprofoto z výstavy: Muzeum pro hornické a průmyslové dějiny v Moravské Ostravě, r. 1941.

Obrázek 4   –  Železárny v Čeladné (okolo r. 1850). Reprofoto z výstavy: Muzeum pro hornické a průmyslové dějiny v Moravské Ostravě, r. 1941.

     V Čeladné byly železárny založeny roku 1769 (obr. 4). Pro ně se železná ruda dolovala v blízkém okolí. Soupis míst těžené rudy pro železárny činil celkem 13 lokalit. Výroba železa v Čeladné byla zastavena v roce 1882. Doly na rudu pak sloužily pro potřeby železáren ve Frýdlantě.

Rovněž Vítkovické železárny, které byly založeny v r. 1828, využívaly doly na železnou rudu v Beskydech, které se nacházely na katastrech obcí v okresech Frýdek-Místek, Nový Jičín, Vsetín a Karviná, celkem na 16 lokalitách. Železárny také měly vlastní doly v Jeseníkách. Později se orientovaly na kvalitnější rudu, dováženou ze Slovenska a pak ze Švédska, kde provozovaly vlastní rudný důl. Výroba železa byla ukončena roku 1998.

5. Vliv těžby železných rud na krajinu

Propad

Obrázek 5 – Propad terénu nad starou štolou po železnorudném dolování

Znalosti o dobývání železných rud v Beskydech upadly u místních obyvatel a veřejnosti téměř v zapomnění. Mělké dolování pelosiderických rud bylo prováděno mimo zastavěná území a ukončeno, jak je uvedeno výše, v roce 1895, tedy před stodvacetidvou lety.

     Pozůstatky po dobývání jsou v současné době nalézány v terénu poměrně málo a jsou představovány drobnými odvaly, případně pozůstatky těžebních příkopů, či těžebních jam. Viditelné stopy a příznaky ostatních projevů hornické činnosti, jako jsou propady území a zhroucená ústí jam a štol, se při prohlídkách území až na výjimky (obr. 5) nenacházely. I když se v minulosti staly případy, že např. v Kunčicích pod Ondřejníkem došlo k zásypu jam asi po dvaceti letech od ukončení těžby. Poslední tři jámy byly zasypány v průběhu první světové války.

     V krajině stopy po těžbě rud byly zahlazeny samovolnou a náletovou vegetací, případně následnou lidskou činností, prováděnou v polích a lesích. Zděná ústí štol byla překryta vrstvami svahových hlín a jiným materiálem. Stopy v terénu po starých důlních dílech již nejsou téměř znatelné.

Ing. Jaroslav Klát

 

Share Button

142total visits,2visits today

Příspěvek byl publikován v rubrice Články, Historie se štítky a jeho autorem je admin. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *