Parní skvost z Bučiny

Prospektorské plány knížete Salm-Reifferscheidta v katastru obce Radvanice-Lipiny ze závěru 19. století se podařilo realizovat až po vzniku nástupnické firmy Ostravská báňská a. s. S hloubením jámy Ludwigschacht (Ludvík) začali technici a horníci Dolu Salm VII v roce 1898 uprostřed vzrostlého bukového lesa. Proto se jí mezi lidmi říkalo „Bučina“. 

Geologicky patřila do petřvaldské dílčí pánve ostravsko-karvinského revíru. Přítoky důlních vod a potíže s tekutými písky kutání po několika letech zastavily. Teprve oživení obchodu s uhlím přimělo majitele záměr dokončit. V roce 1909 vyrostla nad jámou č. 1 téměř čtyřicet metrů vysoká ocelová těžní věž. Druhá konstrukce pro výdušnou „dvojku“ byla postavena až v roce 1920. Vlastní těžba uhlí začala na Ludvíku v roce 1914.






Důl Ludvík Radvanice Lipiny

V roce 1916 převzalo majetek firmy Ostravská báňská těžířstvo Rakouská báňská a hutní spol., které se po vzniku ČSR přeměnilo na Báňskou a hutní společnost (BHS). Důl Ludvík slušně prosperoval (až 400 tis. tun v roce 1929) a zajišťoval obživu více než osmi stovkám zaměstnanců. Bydleli v dělnických koloniích Stará hornická, Salma, Salmovec, Pod kaplí, U elektrické dráhy, Trnkovec, Kamčatka apod. Ani radvanické šachtě se nevyhnuly potíže spojené s hospodářskou krizí třicátých let. Oživení těžby (700 až 850 tisíc tun) přišlo s německou okupací a válečnou konjunkturou.

Bydleli v dělnických koloniích Stará hornická, Salma, Salmovec, Pod kaplí, U elektrické dráhy, Trnkovec, Kamčatka apod. Ani radvanické šachtě se nevyhnuly potíže spojené s hospodářskou krizí třicátých let. Oživení těžby (700 až 850 tisíc tun) přišlo s německou okupací a válečnou konjunkturou.

Po roce 1945 se Ludvík stal samostatnou šachtou znárodněných Ostravsko-karvinských kamenouhelných dolů, později OKD. Jeho horníci (cca 1700 zaměstnanců) dokázali ročně nakopat až 800 tisíc tun uhlí. V dubnu 1961 byl během reorganizace OKR Ludvík začleněn jako závod 3 k Dolu Julius Fučík. O šest let později se radvanická šachta ještě dočkala rekonstrukce. Během ní smontovali 48 metrů vysokou těžní věž nad jámou č. 2 a postavili novou těžní budovu. Těžba na Ludvíku skončila v roce 1988, pak se uhlí z jeho polí ještě čtyři roky transportovalo podzemím na skipovou jámu Pokrok-závod 1 Dolu Fučík. Jámy 1, 2 a těžní věže Dolu Ludvík byly zasypány a odstřeleny v letech 1994-96.

Raritou radvanického dolu byl parní těžní stroj Breitfeld-Daněk z roku 1909, provozovaný až do zániku šachty. Pro chybějící peníze se léta nedaří jeho instalace v Hornickém muzeu OKD. Snad se v dohledné době dočkáme.

 Vítězslav Hettenberger 

Share Button

909total visits,4visits today

Příspěvek byl publikován v rubrice Články se štítky a jeho autorem je admin. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *