Jednoho z horníků, které roku 1961 zaskočil obrovský požár na dole Dukla v Havířově, ztvárnil v televizním dvojfilmu Dukla 61 Marek Taclík. Natáčení přiblížil v rozhovoru pro Právo, který přinášíme ve zkrácené formě.
Pocházíte ze severních Čech, což je region podobně utvářený těžbou uhlí jako Ostravsko, kde se film odehrává. Bylo vám to prostředí díky tomu blízké, srozumitelnější?
Společných věcí mají oba kraje poměrně dost, jak pohraničí, tak průmysl a z něho vycházející syrovost, ale uhlí to paradoxně není. Hlubinná těžba černého uhlí je jiná než povrchová těžba hnědého. Je to úplně jiná situace. Havíři na Ostravsku každým sfáráním riskovali život. V tomto ohledu se obzvlášť v té době oba kraje lišily.
Co vás na tématu filmu zaujalo?
Spousta věcí. Už ta výchozí situace, kdy těžba měla pro stát naprostou přednost před lidmi. Uhlí bylo důležitější než horníci, což se běžně projevovalo tím, že se musely doslova za každou cenu plnit normy. Tento tlak potom stál i za tím obrovským požárem, kvůli kterému na Dukle zemřelo 108 horníků. Potom jsou zajímavé i ty sociální aspekty, kdy například v době, kdy byl průměrný plat šest set korun, horníci brali čtyři tisíce…Věděl jsem už dřív, že horníci měli těžký život, ale teď jsem se dozvídal všechny ty detaily. Takže zajímavých věcí byla spousta, ale ne všechny bylo možné dostat do filmu, samozřejmě.
Věděl jste už před natáčením něco o neštěstí na Dukle?
Nikdy jsem o něm neslyšel, až když jsem četl námět. Moc se mi líbil. Považoval jsem ho za výborný nápad.
Na roli horníka se můžete připravit dobře jedině tak, že budete dva roky fárat
Jak jste se na natáčení připravoval?
Na roli horníka se můžete připravit dobře jedině tak, že budete dva roky fárat, a to jsem nemohl. Samozřejmě jsem toho dost přečetl, viděl dokumenty, setkal se s horníky – to vše jsem podnikl, ale až během natáčení jsem si uvědomil, jak je taková příprava nedostatečná.Bez zkušenosti je dost těžké to vše pochopit. Byli jsme se sice předem i podívat na šachtě, ale to si vůbec neuvědomíte, co to obnáší. Natáčení mě tomu přiblížilo trochu víc.
V jakém smyslu?
Kdyby se točilo v Hollywoodu, postaví šachtu na zelené louce. Ale my točili v reálu. Jakmile jsme sfárali, dostali jsme se nahoru až po dvanácti hodinách. Samozřejmě jsem netočil celou dobu, ale když jsem zrovna nebyl před kamerou, musel jsem někde stranou dřepět v blátě.
Točili jste přímo v Havířově, konkrétně na Dukle?
Důl Dukla už není. Pro natáčení se tedy muselo najít místo, které bude vypadat jako v šedesátých letech. Ale na Ostravsku už skoro žádná šachta takhle nevypadá, a když náhodou vypadá, je dole spousta metanu. To mimo jiné znamená, že kdyby se tam spustila kamera, vyletělo by všechno do vzduchu. Proto se dost točilo na Rakovnicku, kde se těží lupek, ze kterého se pak vyrábějí kachličky. Ten důl na kameru vypadá stejně jako uhelný, je bezpečný, není v něm metan, takže nehrozí žádný výbuch, akorát zával, a i ten o něco méně.Jediná nevýhoda je, že je hluboký asi jen sto metrů, kdežto na Ostravsku je to víc než kilometr, skoro dva. Takže jsme museli dva týdny polosvlečení v teplotě kolem 15 stupňů předstírat, že je nám horko. Celkově se točilo necelé dva měsíce.
Článek převzatý z webu 
0
0
