To my na Armádě…

Ukázka z publikace Petra Schreibera ze života inženýra na šachtách OKR. „To my na Armádě…?“

Jak jsem už zmínil v jiném vyprávěni, ředitel Pěgřimoč používal pří řízení metodu cukru a biče a nevynechal při tom ani své nejbližší spolupracovníky.

Už naše seznámení bylo náznakem jak si bude při řízení počínat.

Stalo se tehdy, že jsem byl z ranní směny poslán na směnu noční, kdy jsem měl konat jako vedoucí závodu 7 stálý dozor na pracovišti VOKD při ražbě překopu 012 na 8. patře, směrujícího na otvírku Nového pole za poruchou Olše, což se dělo v dobývacím prostoru závodu 8, kde závodním byl inženýr Dedek. Tato nenormální situace byla vyvolána rozhodnutím OBÚ v Ostravě. Ražba byla mimořádně plynující a vzdálenost četby od průchodního větrního proudu už byla větší jak 2,5 kilometru.

Báňský úřad povolil trhací práci za zmíněných podmínek (obsah metanu do 3% na četbě) jen za přímého stálého dozoru pří trhací práci technikem ve funkci vedoucího závodu. Hlavni inženýr podniku Karpeta rozdělil služby mezí závodními závodu 1 (Frantíška), 2 (Hlubina), 3 ( Jindřich), a závodů 7, 8 a 9, což byly pole na dnešním závodě Jan Karel.

     Mrzelo mne, že právě v den, kdy mělo dojit ke změně na postu ředitele mezi odcházejícím Dr.Ing. Kuchařem a nastupujícím Ing. Pěgřímočem nemohu být přítomen a musím v noční směně, kdy byla plánovaná trhací práce na četbě, do východního pole.

Nálada se mí zlepšila po nástupu na směnu, kdy jsem se dověděl, že pro neočekávané problémy (rekonstrukce zařízení četby) nebude prováděna trhací práce. Pustil j sem se do administrativních prací, ve kterých jsem měl pro velký „frmol” na ranní směně stálé dluhy a předpokládal jsem, že o půlnocí sfárám na některá pracoviště mého závodu 7.

Najednou se otevřely dveře a v nich stál muž v koženém kabátě, pronikavě sí mne změřil a aniž řekl jediné slovo, přetřel prstem v rukavici prach na skříni s dokumenty a beze slova ukázal na prasklou okenní tabuli. Zůstal jsem tuhý, tak se může chovat jedině nový ředitel.

„Soudruhu řediteli, vedoucí závodu 7 Schreiber,” vyhrkl jsem.
„Jak můžete, soudruhu závodní, dovolit takový svinčík v kanceláři, co to rozbité okno?” „Do konce směny bude v pořádku, soudruhu řediteli.”
„Ráno se mí hlaste!” a odešel. Teprve ted’ jsem si uvědomil -noc a sklenář, noc a uklízečky.
Zlatí kluci v dílnách, vždycky uměli pomoci.. Nevím odkud, ale sklo, kyt a hřebíky sehnali, kýbl s hadrem j sem někde na záchodě našel sám. A kdyby někdo v noci vstoupil do mé kanceláře, viděl by soudruha závodního v roli údržbáře a uklízeče.

V 5.30 jsem se hlásil u ředitele. Podal mi ruku, omluvil se, že mně v noci překvapil,
vyslechl jak jsem si poradil a pak řekl:
„Chlapče zvykni si na to, že vás všechny budu podobně zaskakovat.”
To, co řekl, svědomitě dodržoval.

Oblíbenou kontrolou byla jeho prohlídka kanceláří po směnách. Nařídil totiž, že bude přísně postihovat nedodržení příkazu o řádné úschově dokumentace v kancelářích THP, což prováděl s vedoucím závodní stráže Hanzlem velmi důkladně.

Prošťourali všechny kanceláře, zabavil neuklizené materiály a v malé zasedací síni pak nechal materiály zamíchat do velekupy, které nevím proč, jsme začali říkat Betlém.

Pak s Hanzlem po boku a se zápisníkem v ruce hned zrána začal s hříšníky. Marilka Fierlová, jeho tajemnice, začala postupně volat provinilce. Byl přísně dodržován služební pořádek. První na řadu přišla moje maličkost jako HI podniku. Musil jsem z Betléma postupně vyjímat moje nepořádky. Ředitel kontroloval podle zápisníku poctivost. Za každý předmět byla v zápisníku čárka.

Pak oznámil počet čárek a za každou oznámil 300 Kč z premiového nároku. Nebyl jsem mimořádně pořádný, ale na dokumenty jsem dbal, tak to skončilo do 600 až 900 Kčs.

Uložil mi odnést mé věci a nastoupit vedle něj. Spolu pak jsme kontrolovali dalšího hříšníka – výrobního náměstka. Ing. Bartulec byl pivař, až mi ho bylo líto, když tahal z Betléma jednu láhev za druhou. Nepomohlo, že si pivem léčí ledviny, kameny, žáhu – pamatuji, že výsledek byl často ke 3 000 korun. A znova úklid a nástup VNŘ ke kontrole ekonomického náměstka. Divadlo někdy bylo velmi dlouhé, ale Pěgřimoč nepovolil, pak následovalo poučení o dodržování příkazu a oznámení částek krácení příjmu.

Pak nás zpravidla celý kvartál smažil. Nevím, jak se vypořádal s pokutou u jiných, ale když vypořádával mne, bylo tak i tak. Většinou ale povolal k raportu vedoucího odboru řízení jakosti Orla s dotazem, jak jsme jako podnik splnili export a výslednou odměnu rozdělil podle uvážení, „jak jsme provinění odčinili”. Vzpomínám na něj jako na nejspravedlivěšiho ze spravedlivých..

Share Button
Příspěvek byl publikován v rubrice Články, Povídky a jeho autorem je admin. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *