Jeden horník zůstává po výbuchu v nemocnici

45 let od propadu ústí starého důlního díla Salm II – Leopoldina

V roce 2008 byl pracovníky odboru bezpečnosti hornické krajiny na o. z. ODRA zpracován katalog starých důlních děl v ostravsko-karvinském revíru, ve kterém je zdokumentováno celkem 476 starých důlních děl. Z tohoto počtu je v rámci projektu 35/AKT „Komplex- ní řešení problematiky metanu ve vazbě na stará důlní díla v Moravskoslezském kraji“ pravidelně kontrolováno 293 zajištěných starých důlních děl. Mezi tato SDD patří i jáma Salm II – Leopoldina v Ostravě. V měsíci listopadu si připomeneme 45 let od mimořádné události na této jámě.

Jáma Salm II – Leopoldina patřila knížeti Hugo Salmovi, který ji pojmenoval po své manželce. Hloubení bylo započato v roce 1850. Jednalo se o těžní jámu, která dosáhla konečné hloubky 597 m a otevřela 13 těžebních pater. Profil jámy byl soudkový o rozměrech

2,8 m x 4,9 m. Jáma procházela prakticky celým jakloveckým souvrstvím ostravských vrstev a končila ve svrchních hrušovských vrstvách (sloj Günter).Těžba jámou byla ukončena v roce 1916 a následovala demolice přilehlých provozních budov. V okolí jámy byl založen malý park, který místní obyvatelé pojmenovali „Matuškův sad“. Jáma nebyla zasypána, pouze na ústí jámy byl v roce 1929 vybetonován ohlubňový poval. Zejména po ukončení 2. světové války se v Matuškově sadì konaly různé kulturní akce, a proto zde byl zřízen i venkovní taneční parket. Vlivem zvýšených dešťových srážek došlo dne 17. listopadu 1973 k prolomení jámového zdiva v okolí betonového povalu a ujetí okolní zeminy věší části tanečního parketu a okolních stromů do jámy. Kráter se během několika hodin rozšířil z průmìru 12 m na konečných 25 m. Mimořádná událost se naštěstí obešla bez ztráty na lidských životech. Havarijní komise rozhodla o zásypu kráteru do konce roku 1973. Ovšem při dosypání kráteru se zjistilo, že bylo spotřebováno o 1 200 m3 zásypového materiálu méně, než se očekávalo dle výpočtu volných prostor. V jámovém stvolu došlo ke vzpříčení propadlého materiálu a jáma není vyplněna zásypovým materiálem přibližnì v délce 80 m, proto byl terén nad jámou navýšen o 2 m a jáma ohrazena plotem. V roce 1997 byl zpracován projekt k zajištění ústí jámy dle vyhlášky ČBÚ 52/1997 Sb., kterou se stanoví požadavky k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu při likvidaci hlavních důlních děl. K zajištění ústí SDD byla navržena injektáž vrty o délce 3,7 m až 13 m. Tento způsob zajištění byl oponován a v konečné fázi zamítnut z důvodu nestability ústí jámy a možnosti propadu vrtné soupravy. Následně byly zpracovány dva znalecké posudky:
– Ve znaleckém posudku z března 1998 bylo navrženo toto řešení – zhotovit nad jámou technologický most (pro umístění vrtné soupravy nad středem jámy), provrtání zásypu a zjištění volných prostor v jámě a případné dosypání dutin, vybudování systému kontrolního sledování výstupu důlních plynů. Toto řešení bylo vyhodnoceno jako technicky a ekonomicky nerealizovatelné.
– Ve znaleckém posudku z listopadu 1997 je konstatováno, že v budoucnu dojde k poklesu zásypového materiálu, a proto je nutno zvětšit bezpečnostní pásmo na kruh o poloměru 25 m, ohradit a osadit terén nad jámou nivelačními body. Tento návrh byl v roce 1998 realizován.

Od roku 1998 jsou změny terénu nad jámou pravidelně kontrolovány. Poslední měření proběhlo v měsíci září 2018. Z výsledků měření je zřejmé, že k poklesu terénu nad jámou zatím nedochází.

V současné době je okolí jámy (vně bezpečnostního pásma) využíváno soukromou firmou ke komerčním účelům. Závěrem lze konstatovat, že nedostatečná likvidace starých důlních děl se může svými následky projevit i se značným časovým zpožděním.

Ing. Zdeněk Křístek
technik bezpečnosti hornické krajiny
o. z. ODRA

 

 

 

Rubriky

Neštěstí v Dole ČSM vyšetří mezinárodní tým