PŘÍBĚH Z DŮLNÍHO PROSTŘEDÍ

Bylo to v závěru roku 1959, na Velkodole Stalin už tři dny na vrcholu těžní věže nesvítila červená hvězda, symbol hlásající do celého kraje, že šachta splnila denní, ale v tomto období i měsíční a roční cílový plán, všem šlo o prémie.

Ráno u raportu u okénka při rozdělování práce ještě hodně před šestou vedoucí úseku geologie na nás významně pohlédl a důrazným oslovením říká: „Vy dva oto hevaj, v hlášení je napsáno, že se ve sloji Černá nevěsta při ražení ztratilo uhlí, je tam ustříhnutá sloj a seskok uhlí, no zkrátka ztratilo se v profilu ražení uhlí a je tam geologická porucha na sloji. Musíte to najít, vedení na tom moc záleží.” 

Pod tlakem naléhavého úkolu jsme se snažili jít rychle se převléknout a zajistit pro činnost potřebné věci. Ještě za námi se z okénka ozývalo: “Štajger vám nechal na noční směně překludit ten vaš kafemlynek (důlní dozor nechal přetransportovat vrtný stroj) a nechoďte nám dříve na oči, až zjistíte, kde to uhlí je.” TO znamenalo setrvat v dole tak dlouho, dokud se nezjistí, kde sloj pokračuje.






Celý příspěvek

Share Button

Povídky starého fonendoskopu

Šak to stálo za to.

„Františku,“volal doktor Čenský doktoru Součkovi,“pošlu ti na standart jednoho infarkta z  jipky. Je už mimo akutní nebezpečí, tak si ho tam vem na doléčení. Máš místo?“„Jo, zatím mám, tak ho Zdeňku  pošli.“ Za chvíli přivezli na II. poschodí Antonína Nečase, který prodělal akutní infarkt spodní stěny a byl již vcelku dobrý.“ Dejte ho na šestku,“volala staniční Růža na sanitáře Otu Trčku, který Tondu Nečase vezl.

Při příchodu na šestku Tonda Nečas slušně pozdravil a představil se ostatním spolutrpitelům. Pan Chlup, senior pokoje, jej přivítal slovy:“ Tož tě synku vitáme z toho kriminálu mezi lidi!“ (Pan  Chlup  totiž  také před  nedávnem  přišel z  jipky a tamní pobyt bral jako omezování osobní svobody.) „Doufám, že seš rád, že ses konečně dostal mezi normální lidi, do dobré společnosti. Tady je aspoň trochu té srandy a jsme tady samý slušný lidi.“ „A co ty vlastně děláš?“ otázal se Tondy Nečase pan Svoboda






Celý příspěvek

Share Button

Svatební koláče

Povídka

Když se v katastru obce Michálkovice našlo černé uhlí, bylo v této dosud zemědělské oblasti zahájeno hloubení prvních dvou jam. Psal se rok 1843. První se jmenovala Ferdinand a po několika letech zanikla. Druhá dostala jméno Michal podle významného báňského odborníka Michaela Layera.

Po druhé světové válce byla šachta přejmenována na Důl Petr Cingr. K  původnímu názvu Michal se vrátila koncem minulého století. Dnes je to národní kulturní památka, kde návštěvníci mohou obdivovat zachované původní prostory jako známkovnu, řetízkovou šatnu, koupelny nebo cechovnu a lampovnu.

Zvídaví turisté v tichosti postojí tam, kde havíři trávili převážnou část svého života. Co už však nepoznají, je ruch a pracovní povyk, které kdysi vracely vysoké stěny několikanásobnou ozvěnou. A bývalo tu rušno, ve třech směnách se tu střídaly stovky havířů.






Celý příspěvek

Share Button

Jaklovecká kolonie

Pamětníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavě mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemůže do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekonečna s námi, aniž by poučení či radost odevzdaly jiným. V této rubrice se snažíme zabránit jejich ztrátě. Spolu s vámi budeme popisovat dějiny všedního dne obyčejných lidí od dětství, přes poznávání světa až po překážky, které případně museli překonávat. Těšíme se na příspěvky, které posílejte na info@hornicky-klub.info  Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše příspěvky redakčně upravíme tak, aby byly čtivé.

Do jedné vzpomínky se teď s námi přeneste.

Dobová pohlednice

Doba, do které vás svým vyprávěním zavedu, byla skromná, krátce po válce. Vládl ještě přídělový systém, potraviny, ale i látky byly na příděl – byly „na body“. Dnešní zářivé výklady plné zboží všeho druhu, parády od hlavy k patě, by nedokázala tehdy vymyslet ani nejbujnější představivost. A přece se chtěly paní, dívky i zcela malá děvčátka líbit. Paráda k nám, ženským patří, jako pravá ruka k levé. 

Šaty se přešívaly ze starších oděvů, dokonce odložených uniforem nebo závěsů, ale všelijak se zdobily, vymýšlely se doplňky, pásky, sponky, pentle, řetízky, korálky a náušnice. Už bezzubé slečny v kočárcích měly v oušku pomněnku, kroužek s kamínkem, perličku, slzičku, prostě náušničku ze zlata, stříbra, nejčastěji jen z postříbřeného kovu, ale málokterému dívčímu oušku tato ozdoba v lalůčku scházela.

Jen já jsem měla uši prázdné.






Celý příspěvek

Share Button

Už mi u raportu bečet něbuděš

Ukázka z knihy PETRA SCHREIBERA

ZE ŽIVOTA INŽENÝRA V ŠACHTÁCH OKR

Pomalu jsem se do pracovního ruchu na Jindřichové úspěšně zařazoval. Podle rady mého strýce, který pracoval na šachtě řadu let jako technik: „moc nevyskakuj, pozoruj a odposlouchávej, snaž se co nejrychleji rozpoznat, kdo je kdo a co je v kom!“ Měl pravdu, kdy- bych začal hned zpočátku hrát chytrého, zejména jazyk neznaje (tzv. „po našymu“ – směs polštiny, němčiny, slovenštiny a češtiny – se zatraceně liší od ostravského dialektu i od slezštiny, či hlučínštiny, které jsem ovládal z dob raného mládí). Ale bylo ještě hůře.

Na Armádě se neužívalo ani „ po našymu“, ale sleng, který jsem si sám nazval „armádštinou“. Ten obsahoval mnohem více přejatých slov z maďarštiny i slovenštiny, což odráželo národnostní složení brigádnického osazenstva a pak hlavně z němčiny pře- vzatých „odborně hornických výrazů“. Často jsem vídal nešťastné brigádníky z Čech či ze Slovenska, jak byli posláni pod šachtu pro „bindloch“ a vraceli se se 150ti kilovou stojkou „Gerlachem“ a jakou mrzkou radost dobrákům, kteří je tam vyslali, způsobili.




Celý příspěvek

Share Button

Život mě baví.

(povídka)

„Už mne ten život nebaví“, ulevila si zlostně paní Volná.

Nejraději by praštila pěstí do stolu, ale musela s tím počkat až do návratu domů. Stála totiž u hrobu svého nebožtíka, milovaného manžela Ferdinanda, kde ji čekalo nemilé překvapení.

Kovový plůtek ohraničující rov, vzácné kovářská práce ze železa, zmizel. Ztratila se i vysoká tepaná váza z náhrobku. Zloději dokonce ukradli i mramorového holoubka naříkajícího nad smrtí družky a zašlápli do hlíny čerstvě vysazené macešky.




Celý příspěvek

Share Button