Pracovní semináře

Vyhledat text

Kdo má svátek
Aktualizace
Aktualizované sekce od 29.11.2016 do 06.12.2016

Sekce ČLÁNKY
04.12.2016Jeremenko naplnilo Šanci

Sekce ČTENÁŘI
04.12.2016aichealalex

Informace
Klub přátel Hornického muzea v Ostravě
pro přátele horního cechu

Copyright Klub přátel Hornického muzea v Ostravě, 2006-2016
email:kphmo(zavinac)seznam.cz
Creative Commons License
This work is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial-No Derivative Works 3.0 Unported License.

Seo servis
Slovo předsedy
Knihy hornická tematika

Počet zobrazených článků: 50 (z celkem 126 nalezených)

| 0-50 | 50-100 | 100-126 |
Už je to tu aneb Dneska naposledy
(Redakce Horník, Zábava, 28.05.2016)

Všecko raz skoňči! Bo musi! Taki už je koloběh života! A tak když sem ze svojimi dřistami v Horniku ešče v minulym stoleťu začinal, nětušil sem, že budu trvať tak dluho – skoro dvacet roku! Ale taka je už doba. Uhli ve světě ztraca na ceně temu se budě utlumovať těžba a někere doly budu dokoňca zavřite. Tuš není divu, že chybja peníze aji na vydavani Hornika. Ale hlavně až je na vyplaty chlopuv ze šachet! A tak když mi zavolal jeho šefredaktor, že noviny jako tydenik koňča a budu se vydavať v malym rozsahu enem jako měsičnik, něpřekvapilo mě to. I když mi zabylo hodně smutno…


V maju o vakacach
(Redakce Horník, Zábava, 18.05.2016)
Byla v sobotu Na Upadnici velka porada. Poldek, Juzek, Antek a ja zme planovali, kaj letos o vakacach vyrazime. Když zme po třeti zelene jak se pravi jednomyslně zavrhli Řecko, Chorvatsko i Malorku („Stejně tam maju strašny hic. O pivu ani němluvim,” pravil Antek, když zrachoval naše uspory). „Navic včil každy den rosničky v radiju aji televizi tvrďa, že letos ma byť obzvlášť těple leto, tuš na co se trmacať ku mořu, když nam na to naši čvachtani stači aji ta naša Ostravica,“ pravil Antek a polknul další zelenu. A tak zas padlo rozhodnuti, že se letos v červnu pojedě na Ostravicu. Poldek tam ma taki dřevěny srubeček. Nic moc, ale voda tam těče, v pecu se da topiť, par metraku uhla z deputatu tam dycky něchame zavezť. Tuž nic nam tam něchybi. I když loni nam jakisy baraba ukradnul staru černobilu televizu a radio, kere vypadalo tajak krystalka, ale už zme se v bazaru kupili nove přistroje.


Dva razy za blbca
(Redakce Horník, Zábava, 28.04.2016)
Ni dycki se všecko zdaři. A když člověk zrobi jakusik cypovinu, řekně se, že to byl den blbec. Když je ale tych cypovin v tydňu vic, potym je blbec cely tydiň. No a to se mi stalo minuly tydiň. „Kukni se do zrcadla, ty pňu, jak ti narostla ta přehazovačka na hlavě. Zatylek maš chlupaty a skoro aji s copem, že by se za taki Ringo Čech či exšef narodni galerie Milan Knižak němuseli styděť, ale vpředku to vypada, tajak by ti po čele prošla diviza vojakuv. Bo se přeci pravi, že kaj vojaci dupu, tam trava něrostě… Tu maš stovku a val do holiča!“ pravila mi v ponděli Mařa a ja sem ji slibil, že v utery isto zajdu. „Ale stejnak s tebu vykivu,“ pravil sem se pod fusami a zavřel se v kupelce. Na vanoce sem pod stromek dostal od staršiho synka „elektrický zastřihovač vlasů“. Tak to aspoň stoji na škatuli v kere byl zabaleny. Od vanoc sem se s nim už dva razy střihal svoju „hřivu“ tak kvalitně, že Mařa ani něpoznala, že to není od holiča a stovka mi tak zustala na utratu. Vytahnul sem tyn přistroj, vyzkušal, esli idě, a zabořil do kštice. Jak sem kapku přitlačil, nastavec, co určuje vyšku vlasu, skluznul na nulu, strojek vystřihnul deseticentimetrovu „ulicu“ mezi vlasami, a potym to v nim zachrchlalo, zaskřipalo a rozpadnul se! Co včil?


Co vi Očadlička? A odkuď?
(Redakce Horník, Zábava, 29.03.2016)
Seděli zme v utery Na Upadnici a enem tak klabosili. Venku sice mrazy skoňčily, ale v krbu praskal oheň a v hospodě bylo přijemne těplo. „No neni to balada? Atmosferka jak na chatě! Pivko přesně vychlazene, ceny lidove, široko daleko žadna baba na dohled, no nebertě to!“ usmival se Poldek. „Ale, synci, dneska je MDŽ! Co s tym zrobime?“ ptal se Jaryn. „Ja bysem moc na temat MDŽ nědiskutoval. Bo baby už davno na nas seru! Počitaju s tym, že zme su je, my chlopi, na guvno a určeni k vyhubeňu! Dyť se enem zebertě: v televizi idu spoty aby se baby něbaly vyšetřeňa cyckuv, aby se včas poznalo, esli v nich nahodu němaju rakovinu. Bo pry u nas každych pět minut na to umira jedna ženska. Ja to sice kapuju, je to potřebne a kdyby se na to robila sbirka, asi bysem sam přispěl, ale čemu zme my, chlopi, diskriminovani?!


Břetikove patalie s…
(Redakce Horník, Zábava, 31.01.2016)
Všeobecně se vi o mojich patalijach ze zdravim. Onehda sem zas nosil cely den na dupě tlakoměr. Po jeho vyhodnoceňu mi dochtor předpisal dva liky, kere sem měl brať každe rano. Poslechnul sem ho, ale druhy den odpoledne se mi tak roztočila hlava, že sem se připadal jak na ringišpilach, konkretně na řetizkaču. Až sem se aji dva razy poblul. Nic, Lojzek, pravil sem se, musiš ty liky vysadiť a řecť dochtorovi o ine. Dochtor enem pokival hlavu, změřil mi tlak, pravil, že je furt vysoki a napisal mi liki ine. Včil enem dufam, že je budu snašať lepši niž ty předešle. Ale ešče vam musim duvěrně zděliť, že sem byl aji rad, že mi po tych prvnich patakach bylo tak zle, bo jeden z nich měl podle přibaloveho letačka, co odbornici dycki doporučuju pečlivě se přečitať, zpusobovať aji impotencu. A to fakt něvim, jak bych to potym tej svoji Maři po večerach vysvětloval... A navic na ňho byl dosť velky!


Řidky připad s hustym běhanim
(Redakce Horník, Zábava, 07.01.2016)
„Tak, jak bylo, synci?“ halekal sem už od dveři v hospodě Na Upadnici, kaj sem přiletěl na novoročni pivo první pomoci. A jak sem pohledem do lokala zistil, po probděle silvestrovske noci nas bylo žiznivych vic. Vlastně všeci, co se Na Upadnici pravidelně schazame. „A co by jako mělo byť?“ zeptal se Poldek. „No, jak stě požili Vanoce a včerejšiho Silvestra? Bo sem byl mezi svatkami u Cyrilka na Valachach, tuž mi chybiju zakladni informace,“ smjal sem se. „Co ja vim, tak u mě, Antka, Rudka aji dalšich šlo o normalni pruběh Vanoc. O Silvestře rači němluvim, bo se někeři z nas zase zleli tajak ruššti mužici. Stači se podivat po tych vybledlych skoro až zelenych pyščiskach a hned ti budě všecko jasne. Ale ty si pry měl zajimavy Štědry den.

Jak to vidí stryk Lojzek


Vanoce, Vanoce přichazaju
(Redakce Horník, Zábava, 18.12.2015)
Jak zme v nedělu vlezli do hospody Na Upadnici, tuž na nas dychla atmosfera Vanoc. Nad pipu maly nazdobeny stromek, na stropě mezi lampami zelene girlandy z baňkami a na každym stole maly svicen ze svičku. Prostě parada, až zme se chtěli hned rozdavať darki... „Neni na to ešče brzo, Zbyňďo?,” zeptal se Poldek. „Kaj brzo? Iďtě se podivať do marketuv či inych hospod. Tam to maju vyzdobene už skoro měsic. A mě novi šefici zdupali, že sem ešče nic něnazdobil a až pry přitlačim na pilu, bo inač mi na svatki kusek teho třinasteho plata nědaju. A že to tu tež musime vyzdobiť. Abystě se tu citili fakt tajak doma,” pravil vrchni Zbyněk a odkulal se ze svojimi stodvaceti kilami žive vahy ku pipě. „Tak pry je to definitivni: Vanoce budu na snihu a budě mrznuť, až budě praštěť...

Jak to vidí stryk Lojzek


Stara paměť fakt funguje
(Redakce Horník, Zábava, 02.12.2015)
Seděli zme v utery Na Upadnici a enem tak trochu slavili tyn sedumnasty listopad. Musim přiznať, že ni všeci, bo u stola komunisty Koldera bylo spíše smutno a všeci ostatní čekali, kdy se tamni osazenstvo poruči, tajak Švejk ve štrnastym roku minuleho storoča, když vypukla první světova, u vyčepniho Palivca v hospodě U Kalicha černe pivo ze slovami: „V Moskvě mají taky smutek.“ Ale bolševici se drželi mužně, bo nam všeckim bylo smutno z teho masakra, co porobili z patka na sobotu islamisti v Pařižu! A připadne žertiky na adresu smutku tam či indi by vyzněly jako něludske. Tuš jak zme tak potichučki rozjimali, co s tym muslimskim marasem, co se na nas z teho Blizkeho vychoda už dluhe měsice řiti, je třa zrobiť, až naraz pravi Poldek: „Ty, Lojzek, minule, než ti zebral slovo ze svojim frkem Erďa, si slibil, že nam dokažeš, jak maš dluhu tu svoju poměť. Tuš, cos chtěl řecť? Vykladej!“ Bo sem už měl tež dosť teho smutku, dal sem se do vypravjaňa. „Všeci dobře vitě, že Ostrava jako město ma v cele Evropě spřatelene města. V Rusku Volgograd, ve Velke Britanii Coventry, v Polsku Katovice, no a v Německu – vtedy vychodnim – Dražďany.

Ach, to staři a dochtoři…
(Redakce Horník, Zábava, 12.11.2015)
Seděli zme v ponděli Na Upadnici, všeci vyštafi rovani, bo zme byli za tymi svojimi drahymi zesnulymi na hřbitovach, když začal Poldek: „Staři je na guvno. Sem z teho chozeňa po hrobach tak strhany, že ani němožu ruku s kryglem přitahnuť k pysku! A enem tych prašku co musim denně zjesť. A to ani němluvim, co mě to stoji!“ „Co ti zas stoji?! Kdybys něciganil! Dyť si oto pravil, že se ti tyn tvuj na kravatlu něpodival poslední dva roky…“ křiknul na ňho od hajzlovych dveři Antek. Poldek mu na to chtěl cosik řecť, ale enem mavnul ruku a mluvil dali:

Vikend jak když vymaluje
(Redakce Horník, Zábava, 25.10.2015)
Seděli zme v utery odpoledne Na Upadnici a dřistali o pravě uplynulym prodluženym vikendě. „To zas raz ti synoptici trefi li kozla!“ začal dišput Poldek. „Kemu a za co zas tak škaredě nadavaš? Kdo je jakisik synoptik?“ zeptal se ho Antek. „Něčitaš, něviš. Synoptik je meteorolog, kery skuma všecki meteorologicke jevy zaznamenane na velkim uzemi, třebas v cele Evropě, a podle nich potym předvida počasi na dalši dni,“ vysvětlil sem mu učeně za potlesku cele hospody. Přidal sem obvykle herecke pukrle a dali posluchal Poldka. „No tak ti meteorologove, aby mi každy rozuměl, předpovidali na tyn dluhy vikend chladno a dešť. Rosnički v televizach nam s usměvem radily, až se zebereme svetry, deštniki a čopki na hlavu. A zatym bylo, kromě soboty, poměrně těplo! Také hezke vikendove babi leto!“ rozplyval se Poldek.

Do Prahy na pivo enem tak? Už nikdy!
(Redakce Horník, Zábava, 27.09.2015)
Sednul sem ve středu navečer ztěžka na stolek Na Upadnici, objednal se pivo a spustil: „Zavolal mi v ponděli starši synek: Tato, jedu na otočku do Prahy, něchceš se mnu na dobre pivo? Už sem vam pravil, že za dobru plzeň sem ochotny se do te Prahy štrachať. Tuš sem přikivnul. Enemže ja vul se myslel, že pojedě autem, ale un pravil, že vlakem. Ale vidina buclateho krygla s pivem a pěnu tak hustu, že udrži pětikačku, vyhrala. A potym sem chtěl v Praze zajsť do muzea hudby. Pravil mi kamoš Peter, že tam su nove expozice z obdobi začatku bigbita v šedesátých rokach minulého stoleťa a ma tam byť aji cosik noveho okolo Beatles… Měl sem však z cesty cuknuť už při kupovaňu listkuv na pendolino. Baba v pokladně byla sice mlada, ale tak přečivna, že zme ju ze synkem museli upozorniť na to, že z usměvem idě všecko lepši.

Jak ludě plantaju pisnički
(Redakce Horník, Zábava, 07.09.2015)
Sedeli zme Na Upadnici a skoro se dlubali v nose, jak zme se nudili. Ani to pivko do nas něpadalo tajak obvykle. „Co se robi, že je tu take ticho?“ ozval se ode dveři Jaryn, kery se zas po dluhe době objevil mezi nami. „Ale, spadla na nas, tajak na fobalisty Banika, jakasik deka,“ pravil sem mu popravdě. „To jako, že stě mimo formu tajak ti podpruměrni fotbalisti s tymi velmi nadpruměrnymi platami, keři se navic myslija, že su ti nejlepši ni-li v Evropě, tak určitě v naši republice, a zatym něumiju nic inšiho, niž pluvať a řvať na rozhodčich, že im něpřeju?“ pravil krkolomnu a na svuj obvykly řečnicki styl něsmirně komplikovanu větu Jaryn. „Ja bysem Baniček tak něpomluval, bo přeci tyn jeho včilejši majitel tvrdi, že je Banik včil fi nančně i hračski tak konsolidovany, jak nikdy předtym,“ křiknul od vedlejšiho stola posměšně stary Kolder.

Budu hřibove jatki?
(Redakce Horník, Zábava, 18.08.2015)
Nastalo Na Upadnici obdobi velkich lučeni. „Je to marne, leto je tu a je třa regenerovať psychicke i fyzicke sily a ni furt vysedavať v hospodě a dřistať o ničim!“ pravil filozoficky Břetik a každemu z nas podal ruku. Před hospodu stala jeho škodulka nacpana až k prasknuťu jidlem, hadrami, spacakami, stanem a hlavně dvumi vnukami s manželku. A něsmim zapomenuť na dvě basy ostravske dvanactki, kere Břetik skonzumuje za tydiň. Dufa ale, že včil to budě měť na delši dobu, bo o dovolene budě častějši řidiť auto... „A kaj vlastně jedětě,“ zeptal se bezelstně Jiřik, ale ja, Poldek a Jaryn zme řvali smichem, bo zme dobře věděli, jakimi tradičnimi perypetijami Břetik ze svoju staru před dovolenu prošli. Břetik se beze slova otočil, vlez do škodulky, zadymil a byl fuč. Tuž zme museli Jiřikovi odpověděť my. „Vubec bysem se nědivil, kdyby měl hned tu za rohem karambol. Bo esli se kvuliva tobě spoměl na planovani letošni dovolene, tuš musel dostať třas. Oni totiž s tu jeho jako tradičně prolezli mapy celeho Česka, palcem procestovali středni aji jižni Čechy a když byli fyzicki, ale hlavně psychicki tymi představami schvaceni, pravila tradičně jeho draha polovička: ,Břetiku, jedem na Slovač do teho našeho kempa u Trenčina!’ A bylo vystarane! Břetik, kery se těšil na Prahu a Karlštejn, mavnul enem rezignovaně ruku a šel do banki měniť eura,“ vysvětlil sem Jiřikovi.

Jak se Jaryn schvatil
(Redakce Horník, Zábava, 29.07.2015)
Přibelhal se Na Upadnicu tajak stařik těsně před smrťu. V jedne ruce termosku, v druhe ruce termosku a v siťovce ešče jednu. „Kaj s tym nakladem, Jaryne?“ zeptal sem se chlopa, kery vitalniho Jarka, jak zme se ho pamatovali ešče než jel na dovolenu, připominal enem z dalky. Bylo to v ponděli a Jaryn stravil poslední vikend svoji třitydenni dovolene na chalupě. „Ty se směješ, ale ja sem na umřiti! Myslim, že sem to na te chalupě trochu přehnal. Lazil sem po hřibach a našel enem paru bedel a tři pravačky! Ale utahany sem byl tak, že ešče včil tělo něcitim a smrť mam doslova na jazyku!“ pravil a zesul se do stolka. Byl na ňho hrozny pohled! Pobledly, tvař vrasčita a do teho všeckeho tyn jeho hekot a nahlas vyslovovane obavy: „Musel sem asik chytiť klišče, bo mam všecki přiznaky lymske boreliozy! To je to sviňstvo, co roznašaju pravě kliščata. Totalni vyčerpani, dychavičnost, něskutečna unava, bolesť svaluv i kloubuv! Tym všeckim včil trpim! Asi sem fakt teho pijaka chytnul!“ Nařky přerušoval dycki enem na chvilu, to když se napil z jedne z tych svojich termosek.

Brižitka alias Baba tutovka
(Redakce Horník, Zábava, 16.07.2015)
Seděli zme na tyn svatek Jana Husa Na Upadnici, potili se tajak dviřka do chlivka a bohatě se chladili pivkem. „Musim vam, chlopi, řecť, co se mi stalo v nedělu,“ přerušil sem to horke ticho, kere vladlo hospodě, bo aji indy strašně udřistany Antek držel v tym něbyvalym vedře pysk. „Předtím ale musim předeslať, že po tym včerejšku zastavam nazor, že ludě maju starnuť spolu. Čemu? V době, kdy se mnu a mojimi vrstevnikami doslova třiskala puberta, chodila na ekonomku, do budovy, co byla vedle naši horni prumky, nádherná děvuška. Jindřiška se menovala. Byla to vyhlašena krasavica. Dluhe blond vlasy ji padaly až tam kaj konči hřbet a ešče nězačinaju nohy, oči měla modre jak studanky a postavičku, no co mam praviť. Řikali zme ji Brižitka, bo se moc podobala te, vtedy ešče mladičké, francuzke herečce Bardotove. Jednym slovem krasavica inteligentni. To vitě všeci synci ni enem z naši třidy za ňu šileli!

Přišel čas relaxu. Ale kaj a za kolik?
(Redakce Horník, Zábava, 25.06.2015)
„To byly o vikendu hice, co?“ pravil Poldek v utery Na Upadnici. „Abysem pravdu řeknul, měl sem v ponděli na Medarda strach, že začně chcať a něpřestaně až za tych štyrycet dni, jak to předpovida ta stara pranostika. Musim přiznať, že sem se s husi skurku na hřbetě spoměl na devadesaty sedmy rok a na ty povodně! Vtedy to tež začalo tak něvinně,“ spominal Poldek na vodni hruzy. „Němaluj čertisko na stěnu, vole,“ křiknul na ňho od vedlejšiho stola stary Kolder. Poldek to přešel mlčenim a tak sem se do dišputa vrypnul ja: „Ja, ja. Prazdniny a dovolene mame za dveřami. Nastal čas relaxu. Ale kaj isť relaxovať?

Karaoke na zahradě U Fleku
(Redakce Horník, Zábava, 09.06.2015)
Když sem v utery vlez do hospody Na Upadnici, cosik se mi nězdalo. Chlapi tam už seděli v plne sestavě a furt se cosik mezi sebu špitali, a když mě zmerčili, přestali se baviť a všeci se tak divně usmivali. Zeptal sem se Antka o co idě a tyn enem tak špitnul, že nic. Až naraz pravi Poldek: „Potkal sem oto tvojiho staršiho synka a ten se mě ptal, esli ses nam pochlubil, jak stě řadili, a hlavně ty, při te vaši poslední pražske hokejove tour de knajpa…“ Napil sem se piva, robil jakoby nic, ale něvydržel sem to a zeptal se: „Co by vas zajimalo? Kolik a kaj vypijeme piveček při naši tradični pražske tour, davno vitě! Tuš něvim, co bysem ešče přidal.“ „Enem se něrob! A co to bylo v tym pivovaře U Fleku?

Dvacet minut za katrem
(Redakce Horník, Zábava, 22.05.2015)
„Vitě, chlopi, že něsem žadny velki bojovnik. A už vubec ni odvažlivec, kery bojoval za svobodu proti minulemu režimu. Ale přesto mě poslal za mřiže. Bez suda a rozsudka!“ pravil sem předevčirem Na Upadnici kamošum. „Ajaj, to zas buděš vymyšlať jakusik ptakovinu, abys nas omračil. S tym di do řiti!“ pravil předstiraně tvrdo Poldek. „Ni! To je pravdivy přiběh z roku 1978. Ale když neni zajem, možu se ju něchať pro sebe!“ urazil sem se naoko. „Ser na ňho a vykladej,“ povzbudil mně Antek.

Napraveny flamender
(Redakce Horník, Zábava, 10.05.2015)
Byl to štvrtek na zabiti. Místo dvojich Juzkovych oslav zme chovali Erďovu Evulu. „No, co už narobim. Žiť se musí a bečeť tež furt němožu. Ešče, že už děcka su na svojim. Ja už to jaksik tych paru rokuv, co mi ešče panbuch da, doklepu,“ pravil Erďa Na Upadnici, když sme zvedli fernet na Evuline lehke papuče. Chvilu bylo take trapne ticho, tuš sem spustil na odlehčeni svůj nědavny zažitek. „Isto už sem vam vykladal, že se každy patek třinasteho schazame spolužaci ze zaklad- ky v jedne hospodě na Stodolni v Ostravě. Kupodivu nas přidě dycki dosť, člověk by se myslel, že už fura budě pomřetych, ale jaksik se furt držime při životě…“ v tym momentě sem se zarazil a provinile se dival na Erďu, ale tyn byl v pohodě. Tuš sem pokračoval: „Dokoňca tam s nami choďa aji ti, co nas vtedy učili. Hlavně naš třidni. A musim přiznať, že sem fakt dycki v šoku jak tyn Luboš, o osum rokuv starši niž my, furt vypada. Ale to sem měl čekať. Dyť to byl dycki taki asketa a sportovec co cigaretlu, vino či gořalku do huby něvzal. Dalo by se řecť taki Limonadovy Joe.

SVNP: Nejnáročnější je vše ukočírovat
(Redakce Horník, Zábava, 04.05.2015)
Šachťák

Slavné vysoké a neomylné prezidium je na šachťáku nejvyšší šajbou, o pravdivosti jeho názorů nelze nijak pochybovat. Přesto lze člověka v této funkci zaskočit, jak se to stalo vedoucímu výroby DZ 3 Marku Červenkovi, když dostal cetrifi kát z Nové šichty o absolvování rekvalifi kace v oboru „Čerpadlář, žumpař – specialista na likvidaci sraček“.

„Jisté tematické okruhy jsou při přípravě šachťáku dány, ale jinak do poslední chvíle nevíme, co kdo tvoří, na koho co vymyslí. Kolikrát jsme všichni překvapeni,“ řekl Červenka s tím, že ve svém případě měl vedení šachťáku rozděleno v poměru 60:40. Připravený program versus improvizace. SVNP přitom vykonával druhým rokem.


Čemu s Juzkem něslavime
(Redakce Horník, Zábava, 01.05.2015)
Seděli zme v patek Na Upadnici, lemtali každy to svoji a vedli dišput o tym, čemu letos s Juzkem něslavime jeho svatek i narozki – 19. března už bylo, a my furt nic… Byl to dišput o ničim, jak se řika o hovně, bo hlavni akter chyběl, a tež zme ani zdaleka něbyli v plne sestavě. Paru kamošu do ni chybělo. Když se odevřely dveři hospody a v nich stal Juzek, mysleli zme se, že je planym řečam koněc. A že se konečně dozvime, co a jak. Enemže jak blizka buducnosť ukazala, spadli zme za chvilu do ešče věči srački, než zme byli předtym. Ale popořadě.

S cizyncami je sranda
(Redakce Horník, Zábava, 04.04.2015)
Dva razy v životě sem se v Ostravě potkal ze zajimavymi cizyncami! Prvně to bylo ešče za hlubokeho totača. Z Mařu sme vtedy byli ve „zlině“, tuž sem se v nedělu po obidě zebral a šel na špacir po Ostravě. Když sem šel kolem Domu potravin, dostal sem chuť na gruziňaček. Tak sem vlez do Sněhurki. To byl bar v hotelu Imperial. Robil tam jeden muj kamoš. Když mě Zdenek uviděl, hned na mě maval: „Ty umiš anglicky, že, Lojzek? Je tu jeden host z Londyna a něma se s kym podřistať. Tak ti ho přihraju...“ Než sem stačil co řecť, už vedle mě seděl taki chvistek a furt esli se s nim dam viskej? Připadal mi kapku přitěpleny, tuž sem se chtěl stahnuť. Enemže chlop byl něustupny a furt mi chvalil moju angličtinu a že je rad, že se može s kymsik podřistať. Když mi furt vnucoval tu visku, pravil sem mu, že něchcu, že sem „full“. A to sem neměl řikať, bo v angličtině „full“ znamena ni enem „plny“, ale tež „blazen“. Chlop se smjal tak upřimně, že sem přestal měť strach, že mi natrhně konečnik a docela zme se potym fajn pokecali! A něbudu tajiť, že na jeho učet aji popili. A jak inač, řeč se při štamprlach stočila aji na sport. A synek se mě zeptal, esli je v Ostravě tež fotbalovy klub. A kemu fandim.

Ostuda na taňcovačce
(Redakce Horník, Zábava, 23.03.2015)
Seděli zme Na Upadnici a nudili se. „S tym počasim je to tajak z moju staru: chvilu prši, chvilu fuka věter, potym zas vyleze slunko a v těplym kabatě se potime jak dveři od chliva! Už mi z teho jebe!“ pyskoval na celu hospodu Poldek. „Ale už se ma včil vyrazně oteplit. Pry až tak, že vytahněme kraťasy… Ale musiš se tež uvědomiť, že se pravi: březen za kamna vlezem, duben ešče tam budem, až ale přidě maj, vyženem kozy v haj!“ připomnil sem mu lidovu pranostiku. Enem se ušklibnul a procedil mezi zubami, že by rači kozy v rukach niž v haju! Abysem mu aji kamošum spravil naladu z teho vrtkavého počasi, povykladal sem im přihodu staru jak Metuzalem, ale pro nich něznamu, bo u teho něbyli.

Může bejt i trochu smutno…
(Redakce Horník, Zábava, 11.03.2015)
Byl to taki den blbec, jaky se občas přihodi. Už rano sem se zbudil taki rozlamany, prosto bolel mě cely Lojzek. Hned sem se spoměl na herca Menšika, kery pravil, že když se chlop po šedesatce rano zbudi a nic ho něboli, tuš je mrtvy. Ale do srandy mi, pravda, moc něbylo. Přitym sem moc duvodu byť smutny a nasrany neměl. Možna ale temu, že unor byl dycki v naši rodině šťastnym měsicem, bo nas moc slavilo narozeniny; Enemže včil sem z tych unorovych zrozencu zbyl už enem ja. Ostatní už odešli na věčnosť. Aji naš dluholety kamarad Kazik, kereho zme loni pochovali. A tak sem v tyn posrany den, pondělí to bylo, přišel Na Upadnicu a hned se poručil černeho švihaka. „Co se robi, Lojzek, že lemtaš lak na rakve?“ okomentoval muj počin z velkim fernetem Antek. „Ale, tak na mě pad jakisik smutek. Před paru rokami, vlastně ešče loni, byzme včil slavili narozeniny Kazika. Pravda, byl už sice špatny, ale furt ešče žil. No a dneska ho neni. Tuš mu chcu tym fernetem poslať tam navrch pozdrav a ujištěni, že na ňho myslim, a že tu je furt mezi nami…“ vysvětlil sem.

Jak Rudek ukazoval pozadi
(Redakce Horník, Zábava, 27.02.2015)
Každa rodina ma určitě v jakymsi tym šifoneře krabicu od butuv a v ni haldu starych zažlutlych černobilych fotek svojich předkuv. Aji my z Mařu mame paru takich krabic. A jedna z fotek v nich je obzvlašť vyvedena. Oba moji potomci se ji pokažde chechtaju jak blazni. A nědivim se jim. Na te malučke fotce je muj dědek z tatikove strany ze svoju druhu manželku před baračkem v Kašparkovicach u Prostředni Suche. Teta, jak zme ji řikali, je na ni v květovane zastěře a květovane šatce na hlavě. Dědek Lojzek, štvrty teho mena v naši dynastii, je doslova srandovni: moderni košulu ma uškrcenu u krka kravatu ve tvaru špičky kopi či špice na halapartně. Dylka? Bratru dvacet čisel! Galaty, nětradičně s paskem aji kšandami mu koňča enem centimeter od te kratke kravatle. Každy, kdo tu fotku vidi, se dycki pta, kolik stařik měřil a esli ty gatě su skutečně jeho…

Jak to maju emeryti ze sexem
(Redakce Horník, Zábava, 15.02.2015)
Byl patek po poledňu, když zme se zešli Na Upadnici. „Chlopi, mi tyn vaš skorosexualni dišput, co stě vedli včera, nědal celu noc spať!“ pravil už ve dveřach Jaryn (naražal tym na našu štvrtečni besedu na tema kdo a jak co može v našim věku co se tyka sexa) a zařval: „Hospodo, pivo! A rychle, bo vam tu leknu jak loni o Vanocach Lojzkovi malem kaper v siťovce!“ Chtěl sem protestovať, ale rychlejši byl Antek, kery zareagoval na Jarynove naražki o sexu: „O čim to mluviš?!“ Ale stejny napad měl aji Poldek, kery se vtedy tak popil, že včil něvěděl, ani jak se dostal dom, nětobože aby se pamatoval, o čim se mluvilo. Ale je znamy tym, že sex, aji když je o nim enem řeč, ho zbudi aji z hroba! Jaryn polknul hlt čepovaneho, a přitym mu ani něvadilo, že mu ho děvuški něnačepovaly do jeho im osobně vymyteho krygla, a pravil: „Čekam, jak se Antek postavi k Poldkovemu nařčeňu, že při jeho silach už može o milovaňu enem mluviť a spominať na ňho! Ja totiž vim o tym svoji! Němusime ani my starši už enem spominať!

Jak Antek kuchařil
(Redakce Horník, Zábava, 03.02.2015)
Něsem se isty či sem vam už vykladal o tym, že sem vašnivym kuchařemamaterem. O vikendě mi něsmi Mařa ku plotně, bo ty dva dny sem jejim panem ja. Vymyšlam ruzne dobrotki, na kere občas choďa moji synci aji se svojimi polovičkami a vnukami. A všeci se dycki debužiruju, až im za ušami praska! Ale abysem se vratil z tych rodinnych zvyklosti ku jadru pudla. Byl sem v patek minuly tydiň u Cyrilka na Valachach a pomahal mu paliť kalvados. „Trnky“ se mu pry loni něurodily, tuš naložil do beček aspoň jadrničky, kerych zas byl dostatek. No, a to bylo špatně, bo sem neměl v patek doma a hlavně Na Upadnici chyběť. Hned v sobotu kolem poledňa totiš ku mně přiletěl Antek a hned u dveři mi vypyskoval, že sem mu v patek strašně chyběl! Potřeboval pry se mnu nutně mluviť kvuliva mojich kulinařskich znalosti. Byl tak vyvředěny, až mi ho bylo luto! „Přijela ku nam rodina moji stare, tuš sem se chtěl vytahnuť a cosik im připraviť. Letěl sem temu Na Upadnicu, až mi poradiš, co za specialitku uvařiť, abysem im vytřel zrak! Enemže tys tam něbyl a kamoši mi poradili, až jim zrobim tlačenku alá řizek.

Keho pivo piješ...
(Redakce Horník, Zábava, 25.01.2015)
Když zme v ponděli probrali všecki okolnosti uplynuleho Silvestra a vynadivili zme se, čemu se dycki po půlnoci radujeme, střilame petardy a všecki ty hlupoty, když v podstatě to znamena, že zme zas o rok starši a tym padem aji blíže ku hrobu… A tak zme zavedli dišput na temat, keremu, jak se myslime, velmi rozumime a zme na ňho odbornici: o kvalitě a hlavně o naši znalosti piva. Temat to byl tak zajimavy, že se do ňho zapojil aji majitel Upadnice. „Spominam se, chlopi, na jedneho svojiho kolegu z branže. To bylo ešče za totača. Jeho mama robila v ostravskim pivovaře. Myslim, že byla dokoňca sekretařku ředitela. No, a tyn jeji synek, Viluš se menoval, převzal jednu velmi znamu hospodu v centru Ostravy, kaj chodili fajnšmekři na radegast. Hospoda to byla sice zapluvana, ale tu nošovicku dvanastku tam měli fakt skvělu! Jak řikam, slizali se tam pivni fajnšmekři skoro z cele Ostravy.

Vanoce su tu!
(Redakce Horník, Zábava, 25.12.2014)
„Tuš se nam to male jezulatko narodi přesně za tydiň. Skoňča konečně ty hruzy z nakupovanim darkuv, to blbnuti bab z hadrami po kvartyře, sekyrovani nas, až tež cosik robime, bo na Vanoce přeci musí byť všecko v gryntlichu,“ pravil včera Na Upadnici Poldek. A Antek mu hned přizvukoval: „Ja temu teš něrozumim! Či mame přes cely rok doma burdel, že se na každe svatki musí uklizať?! Už se těšim, až to budě za nami a zas budě rok klid.“ Něsuhlasil sem z nimi. „Ja mam pravě tu připravu na Vanoce nejrači. Mi všecek tyn zhon, to nakupovani, vymyšlani darkuv a hlavně ty koledy ve vyzdobenych obchodach a městach připominaju mladi. Naša maminka dycki tyden před svatkami nakupila latki a všelijake ty serepetičky a každu noc šila a tvořila. A my se každy Štědry den rano zbudili do noveho byta. Potahy, tepichy, zaclony a dečki na stolkach a šifonerach byly dycki nove. Tatinek pokažde brblali, že su to zbytečně vyhozene peníze, ale hrdo se po vyštyfi rovanym, vybiglovanym a voňavym kvartyře rozhližali, a pod fusami maminku chvalili. Miloval sem stať ve frontě u zeleniny na jabka, pomeranče, banany či mandarinky. A když se zadařilo, byly aji fi ky a datle. Kolik razy sem za den stačil obletěť aji tři štyry obchody, aby všeckeho bylo dosť, bo obvykle, však se pamatujetě, teho prodavali enem po kile. Raz, to mi bylo tak osum roku, sem stal ve frontě na ovoce, na ostravske Stodolni.

Na co su saňki?
(Redakce Horník, Zábava, 16.12.2014)
Vlez sem v utery Na Upadnicu ověšany tajak vanočni stromek, a už od dveři sem řval, že něchcu pivo, ale grog! „A jeje, Mikulaš se nam vratil!“ křiknul na mě posměšně Antek. „Guvno Mikulaš, tyn byl v patek! A drž pysk, bo beztak ešče nikdo něvi, jak to s tebu, andělu, vlastně dopadlo!“ seknul sem po nim a vtisnul se mezi chlopy, co se ohřivali řitě kolem hospodskeho krba. Antek enem tak zašvidral a vykoktal ze sebe: „Jak by to mělo dopadnuť?! Přišel sem spořadaně dom, zeblek sem se a šupnul do lužka. Stara byla na stypach, a tak byl doma klid.“ „O tym se ešče povykladame, bo si zase zřigal pul cesty kolem baraka! A navic v tym andělskim munduře! To byla ostuda! Baby se ešče včil o tym vykladaju,“ smjal se mu Poldek. „Ser na cypa!“ okřiknul ho Juzek a otočil se ku mně: „Co to maš v tych balikach?“ „Ale kupil sem rodině darki pod stromek. Nejvěči radosť mam tu oto z tych klasickich saněk. Ty sem kupil pro mojeho nejmladšiho vnuka Peťulku!

Jaki budě Mikulaš?
(Redakce Horník, Zábava, 07.12.2014)
V ponděli zme se Na Upadnici starali, co zrobime letos pro děcka na Mikulaša. „Lojzek ma dva vnučata, Břetik a Jaryn tež, no tuš je třa cosik zrobiť,“ pravil bezdětny stary mladenec Jiřik. „A jak by ses to představoval?“ zeptal sem se ho. „No pojčame se z divadla kostymy čerta, Mikulaša a anděla, šak tam ešče maš furt tu znamu, ni?! Vy dědci nam datě na darki, nebo se ich sami kupitě, a pujdem děcka strašiť! Němluv mi, že něviš, jak se to robi?“ hanlivo mi pravil. „Jak se co robi, to vim, ale kdo se do tych kostymuv převleče? My za svojimi děckami němožeme, bo nas poznaju po čuchu, a převlikať se před každymi dveřami je tež uvalene! To musiš uznať aji ty!“ namitnul sem a z Jiřika se skorem začalo kuřiť, jak urputně přemyšlal. „Mam to! Zrobime to tajak loni: za Mikulaša pujdě Poldek, bo ma skorem dva metry, za čerta idu ja, bo umim nejlepši z vas strašiť, a za anděla pujdě zas Antek,“ vysypal ze sebe a poručil se velku zelenu. Kopnul ju do sebe ze slovami, že když se sam něpochvali, nikdo to za ňho nězrobi. „Něvim, něvim!? Viš jak Antkuv anděl dopadnul!? Viš, co dycki dokaže zrobiť, jak se enem trochu připije!?! Když už to musí byť, měl by isť spíše za čerta...,“ namitnul sem. „Šak se enem spomnitě, jak to dopadlo loni. Vtedy zme měli z mojim synkem a jeho dvumi děckami obrovske ščesti, že stě šli ku nam prvni.

Odchazaju aji ti nejlepši
(Redakce Horník, Zábava, 28.11.2014)
Sobota byla Na Upadnici dost posmutněla. A něbylo se čemu diviť bo sem ja a aji Juzek informovali osazenstvo a pohřebach, na kerych sme byli. Ale hlavně ja sem byl vedle smutku aji dost nasrany na komoše, bo na pohřebě v Albrechticích nas mohlo a mělo byť vice. Ale popořadku. První se rozvykladal Juzek. „Umřel mi dluholety kamoš. Tvůj menovec Lojza Málek byl dobrak od kosti, který by muše chlup na břuchu nězkřivil nětobože ji urval nohu. Vzdělanec ze dvuma vysokoškolskými titulami. Ale tež velky srandista. S tym by si se, Lojzku, rozuměl. Uměl se z kamošu aji vystřeliť. Třebas když jim z jižní Moravy přivez z vinařské obce Hrušky fl ašku ze slovami: ,Dejtě se do ryla vino z Hrušek.´ A taka blondynka převalila vino po patře a znalecki pravila: ,Nikdy bych nevěřila, že tak dobré víno se dá vyrobit z hrušek.´

Všecki moje lasky
(Redakce Horník, Zábava, 19.11.2014)
Minulu sobotu se tak ochladilo, že vedeni hospody Na Upadnici dovolilo kelnerovi Zbyňkovi, aby rozfajroval krb uprostředka sala. Bo zima byla taka kapku vlezla, vyměnili zme pivo za svařaki a grogi. „Tuš to mi hlava něbere. Včil zima jak na Siberiji a minuly tydeň o dušičkach bylo ešče krasne babi leto. „Co bys chtěl skoro v polovici listopada? Laziť po kupaku v plavečkach?“ smjal se mu Jaryn. „To ni, ale aby bylo slunečno bez velkeho větra a těplo tak akurat. A to by mohlo vydržeť až do dubna a hned to přejsť na jaro. To mam ze všeckich tych štyrech obdobi nejrači. Jak se tak ty pupata nalivaju, pomalu se začina všecko zeleňať, baby odhazuju přebytečne mantle a svetry a galaty zaměňuju za leginy či kraťučke sukně...

Vašikuv marny boj z mobilem
(Redakce Horník, Zábava, 03.11.2014)
Seděl v utery Na Upadnici Vašik zakaboněny tak, že sem se bal ku němu přisednuť. „Co je s nim?“ ptal sem se Antka, kery se na Vašika tež dival z povzdali. Naraz se zjevil Poldek, sednul se ku Vaškovi a cosik živě diskutovali. Rozkladali rukami a byli hodně rozčileni. Enemže se bavili potichučki, tak zme my, co zme seděli kusek dali, nic něslyšeli. Enem sem zaregistroval, že Vašik cosi třima v ruce, občas na tym cosik vymačka, potym to předa Poldkovi, ten to tež pomačka a cosik Vašikovi šepce. Potym přišel Jiřik a na celu hospodu zahalekal: „Co seditě každy indi? Čemu něstě, jak je u nas normalnich štamgastu tutejši hospody – krom komunistuv, podotykam – zvykem?!“

Susedka ma chlopa!
(Redakce Horník, Zábava, 10.10.2014)
„Něchceš se isť projisť?“ zeptala se mě v sobotu navečer Mařa. Vyvalil sem očiska: „A čemu?“ Překvapeni bylo na mistě, bo kaj to kdo viděl, aby mě roba v sobotu sama vyhaňala do hospody. „Maš bokovku a v tym dešču němatě kaj isť?“ dodal sem ešče jednym dychem. „Zje jebly?! Enem potřebuju povysavať kvartyr a tak něpotřebuju, aby ses mi tu plantal,“ štěkla. „A nězapomeň, že v pul sedme budě na čete dvojce tyn tvuj novy pražski kamoš – profesor Dvořak – zas vykladať o Praze. Tuš až vam to kelner pusti,“ řekla mi ve dveřach, abysem se uvědomil, že dobře vi, kaj idu! Na Upadnici bylo živo, až sem měl pocit, že všecky roby zrovna vysavaju. Když sem kamošam vyzradil jak mě Mařa vyhnala z kvartyra, smjali se a vtipkovali, že ma beztak laufa. „Dřiv než se s vami budu přežirať, musi Zbyňďa pustiť čete dvojku, abysem vam, vy ignoranti, ukazal svojiho noveho kamoša – profesora Dvořaka,“ podminil sem, a když Zbyňďa cvaknul ovladačem a profesor dovykladal o tym, jak maliř Mikolaš Aleš něuspěl při vyzdobě Narodního divadla, pravil Poldek: „Jak to, že se s nim znaš?“

Na slavnosťach v Karvine
(Redakce Horník, Zábava, 28.09.2014)
„Chlapi, letos bez bab a bez chlastu!“ pravil v patek Na Upadnici Poldek na dotaz, esli pojeděme letos na Hornicke slavnosti. „Ni enem bez bab, ale aji bez Lojzečka,“ dodal sem smutno a poručil se fernet. Zustalo to bez odezvy, enem Antek brblal: „Je fajně, že se ty tradični oslavy Dňa hornikuv zase po ročni pauze obnovily. Něvim jak vam, ale mi fakt chyběly! Enem mě zajima, čemu už se to němenuje Den horniku a něslavi se aji v Ostravě?!“ „Už sem ti to vysvětloval paru razy. Včil to budě naposled, tuš davej dobry pozor: Načelnictvo OKD to zduvodnilo tym, že Hornicke dny by se měly slaviť enem na šachtach, zatymco ty celorevirni jako Hornicke slavnosti. A bo v Ostravě už žadne šachty něsu, přestěhovaly se do včilejšiho centra revira – Karvine. Už to kapuješ?“

Řiti se ebola!!!!!
(Redakce Horník, Zábava, 19.09.2014)
Ach, ti dochtoři… Přišel sem v utery Na Upadnicu a moc mi do řeči něbylo. Už dva dni mě bola dva zuby a když sem se objednaval u zubařki, pravila mi sestra do telefona něsmluvavě, že objednavaju až na přišti měsíc a štěkla, že mam přisť za tři tydně. „Tuš něvim, esli to vydržim!“ pravil sem synkum v hospodě a držel pysk v dlaňach. „Zkus to podle osvěčeněho recepta skotačiveho stařika Slavečka: dej se dvě zimne piva a zajez to dvumi acylpyrinami!“ radil mi ze smichem dobrak Jiřik. „Dej pokuj. Všeci dobře vime, jak to je, když boli zub. Enemže ty ni, bo maš v hubě enem samu jamu sem tam vyplněnu umělinu… Staři je beztak na guvno. Šak už kdysik pravil Menšik, že když se chlop po padesatce zbudi a nic ho něboli, tak je mrtvy!

Už v tym zas litam
(Redakce Horník, Zábava, 07.09.2014)

Jak to vidí stryk Lojzek

„Česť robotě a rukam klid,“ pravil sem nahlas v hospodě Na Upadnici haviřskim emerytum, Pivarco tam se mnu pravidelně vysedavaju. „Tak už v tym zas litam,“ dodal sem ešče a objednal se u kelnera Zbyňdi, co se Na Upadnicu po dvuch rokach vratil, pivko. „Tak tě vicu v tym hicu,“ odpověděl mi s pyskem od ucha k uchu Antek, ale do řeči mu hned skočil Poldek: „V čim litaš? Keru si zbuchnul? Dyť si už před dvuma rokami tvrdil, že se ti tyn tvuj už delši dobu diva enem na buty a na kravatlu mrkně dycki enem raz za čas, a to ešče na tak kratku dobu, že ani něstoji za to zeblikať galaty!?“ „Ja, ja! Něstoji a něstoji… Ale o tym řeč něidě,“ pravil sem ze smichem. „Tak něnapinej a mluv, v čim zas litaš?“ křiknul na mě stary mladenec Jiřik. Zvědavo se na mě dival aji stary zaryty komunista Kolder od stola, kaj sedi se svojimi soukmenovcami. Schvalně sem je chvilu napinal, luknul se dluhy dušek z čerstvo načepovaneho pivka, utřel pysk od pěny a po male odmlce jakoby ledabyle sem pravil: „Vitě, jak sem tu byl včera nervozni, že sem se zapomněl doma mobil. No a jak sem večer přišel dom, čekala na mě v kuchyni Mařa.

Na slavnosťach v Karvine
(Redakce Horník, Zábava, 23.09.2011)
„Chlapi, letos bez bab a bez chlastu!“ pravil v patek Na Upadnici Poldek na dotaz, esli pojeděme letos na Hornicke slavnosti. „Ni enem bez bab, ale aji bez Lojzečka,“ dodal sem smutno a poručil se fernet. Zustalo to bez odezvy, enem Antek brblal: „Stejnak mě zajima, čemu už se to němenuje Den horniku a něslavi se aji v Ostravě?!“ „Už sem ti to vysvětloval paru razy. Včil to budě naposled, tuš davej dobry pozor: Načelnictvo OKD to zduvodnilo tym, že Hornicke dny by se měly slaviť enem na šachtach, zatymco ty celorevirni jako Hornicke slavnosti. A bo v Ostravě už žadne šachty něsu, přestěhovaly se do včilejšiho centra revira – Karvine. Už to kapuješ?“ vysvětlil mu inteligentně Juzek a hned dodal:

Jak to vidí stryk Lojzek


Leto je tu! Hura na dovolenu
(administrator, Zábava, 30.07.2011)
Nastalo Na Upadnici obdobi velkich lučeni. „Je to marne, leto je tu a je třa regenerovať psychicke i fyzicke sily a ni furt vysedavať v hospodě a dřistať o ničim!“ pravil fi lozofi cky Poldek a každemu z nas podal ruku. Před hospodu stala jeho škodulka nacpana až k prasknuťu jidlem, hadrami, spacakami, stanem a hlavně dvumi vnukami s manželku. A něsmim zapomenuť na dvě basy ostravske dvanactki. „A kaj vlastně jedětě?“ zeptal se bezelstně Jiřik, ale ja, Břetik a Jaryn zme řvali smichem, bo zme dobře věděli, jakimi tradičnimi perypetijami Poldek ze svoju staru před dovolenu prošli. Poldek se beze slova otočil, vlez do škodulky, zadymil a byl fuč. Tuž zme museli Jiřikovi odpověděť my. „Vubec bysem se nědivil, kdyby měl hned tu za rohem karambol. Bo esli se kvuliva tobě spoměl na planovani letošni dovolene, tuš musel dostať třas. Oni totiž stali tajak každy rok před tradični otazku: jeť na Ostravicu na chatu, kaj samozřejmě Poldek s tu svoju něchce, bo to ma naplanovane z nami, anebo jeť za hranice.

Jak to vidí stryk Lojzek


Baby su zvědave
(Redakce Horník, Zábava, 15.05.2011)
„Tak jak, Lojzek, dal si Maři na prvniho maja hudlana pod třešňu,“ zeptal se mně kapku ironicky v sobotu Na Upadnici Jiřik. „Co se staraš?! Tam se hleď aby ses ty ziskal jakusik, co tě něobere o prachy, ale z teho tvojiho mladeneckeho kutloch ti zrobi těplučke domaci hnizdečko,“ štěknul sem po nim, ale potym sem smiřlivo dodal: „Němoch sem, bo kolem nas žadna třešňa něrostě a Mařa ju ze sebu, jak mi pravila, nosiť nebudě. Ale vyřešil sem to šalamunski, bo jak zme v sobotu před velikonocami byli u Cyrilka na Valachach, tuš tam zrovna třešně kvitly, tak ji pravim: ,Poď, Mařko, na to, až to mame zbyte.’

Jak to vidí stryk Lojzek


Dva razy za blbca
(Redakce Horník, Zábava, 09.04.2011)
Ni dycki se všecko zdaři. A když člověk zrobi jakusik cypovinu, řekně se, že to byl den blbec. Když je ale tych cypovin v tydňu vic, potym je blbec cely tydiň. A takovy byl pro mě ten minuly. „Lojzek, kukni se do zrcadla, jak ti narostla ta přehazovačka na hlavě. Zatylek maš chlupaty a skoro aji s copem, že by se za taki Ringo Čech či šef narodni galerie Milan Knižak němuseli styděť. Tu maš stovku a val do holiča,“ pravila mi v ponděli Mařa a ja sem ji slibil, že v utery isto zajdu. „Ale stejnak s tebu vykivu,“ pravil sem se pod fusami a zavřel se v kupelce. Před šestimi rokami sem se kupil „elektrický zastřihovač vlasů“, jak stoji na škatuli, v kere je zabaleny. Byl vtedy v Tesku v akci za dvě stovki, tuš někuptě to. Co tři měsice sem se s nim střihal svoju „hřivu“ tak kvalitně, že Mařa ani něpoznala, a stovka na holiča mi tak zustala na utratu. Vytahnul sem tyn přistroj, vyzkušal, esli idě, a zabořil do kštice. Jak sem kapku přitlačil, nastavec, co určuje vyšku vlasu, skluznul na nulu, strojek vystřihnul deseticentimetrovu „ulicu“ mezi vlasami, a potym to v nim zachrchlalo, zaskřipalo a rozpadnul se! Co včil? Na hodinach osum večer, Mařa v kuchyni a ja ze zmordovanu hlavu...

Jak to vidí stryk Lojzek


Chraňme se před vymřenim
(Redakce Horník, Zábava, 28.02.2011)
Seděli zme v utery Na Upadnici a enem tak klabosili. Venku sice mrazy skoňčily, ale v krbu praskal oheň a v hospodě bylo přijemne těplo. „No neni to balada? Atmosferka jak na chatě! Pivko přesně vychlazene, ceny lidove, široko daleko žadna baba na dohled, no nebertě to!,“ usmival se Poldek.

Jak to vidí stryk Lojzek


Co všecko němusim
(Redakce Horník, Zábava, 19.01.2011)
Pravila mi před svatkami Mařa, ža bysem se měl kupiť jakesik hadry, bo, jak jemně pravila: „Ze všeckeho už si zase vyrost, Lojzečku!“ Dodal sem, že potřebuju aji buty. „Ale až po Novym roku, až budu slevy.“ Moc mě ale to rozhodnuti nětěšilo, bo esli cosik bytostně něznašam, potym to je chozeni do holiča a ešče vic kupovani oblečeňa. Holičaé něsnašam už od mala. Vtedy zme s mojim tatikem chodili k susedovi, istemu emeritnimu holičovi panu Dorazilovi. Ten mě za tři koruny, jak pravil, „podstřihnul“ a ja šel s vylepanym zatylkem až po temeno a chocholku nad čelem s bekem dom. Jednak se mi ten střih nělibil, bo sem chtěl měť vlasy sčesane dozadku, jak američti herci-kovboji Johny Wayne, Gregory Peck či Gary Cooper, i když ten to nosil spiš na paťana… Ale hlavně mě zbytki vlasu za limcem tak dřely, že to bylo k něvydržeňu.

Jak to vidí stryk Lojzek


Jak trestať lumpy za volantem
(Redakce Horník, Zábava, 04.12.2010)
Přišel sem v ponděli navečer Na Upadnicu kapku nasrany. „Co se robi?“ ptal se Poldek. „Ale, byli zme včil ze synkem na Valachach u Cyrila domluviť se na paleni, bo už ma kvas hotovy, a cestu tam a zpatki nas štyry razy zastavili policajti!“ odpověděl sem. „A co se diviš?! Isto hledali teho sexualniho devianta, co utik z lečebně na Vysočině! A když se kukněš do špigla, tuš hned uvidiš devianta a ni enem sexualniho,“ smjal se Antek a utikal před pivnim tackem, co sem po nim šastnul. „Dycki, aji když tutově vim, že sem nějel rychle a žadny přestupek nězrobil, když mě zastavuju, tak se spotim. To je tajak kdysik na hranicich, jak vylez z kukaně celnik... Ale musim ku temu přidať cosik srandovniho. Jak vitě, moja Mařa je fakt pedant na čistotu! A podle reklam, kere ukazuju, že tam, kaj použivaju ty všelijake připravky v zachodovych misach, možu pry děcka jesť aji z hajzla! Tak je to pry čisťučke.

Jak to vidí stryk Lojzek


Taki je život!
(Redakce Horník, Zábava, 25.10.2010)
„Kaj iděš, Lojzek? Ženiš se či co, že zje taki vyoblikany?“ divili se mi v ponděli Na Upadnici kamoši. Byl sem totiž v kostelovych šatach, do kerych sem se, k překvapeňu svojimu i Maři, narval. Bo sem musel! „Ale, neni mi do smichu, bo zme pravě pochovali mojiho dvorniho zubařa, ale hlavně dluholeteho přitela Zdenka. Tuš mi, hospodo, na smutek nalej velkeho černeho švihaka,“ pravil sem a ztěžka sednul ku stolu. „Teho sem teš znal, paru razy sem u ňho, když sem ešče měl zuby, byl. A co tak naraz?“ ptal se Antek. „Něchcu o tym mluviť. Chcu na ňho spominať zvesela, bo to byl fajny synek. Enem to vam musim řecť, že mě odnaučil bať se zubařu, ich klešči a vrtačky.

Jak to vidí stryk Lojzek


Haviře slavili
(Redakce Horník, Zábava, 17.09.2010)

„Ty Lojzek, iď do izby, vytahni oblek, opraš ho a hlavně dej na balkon vyvětrať,“ pravila mi v sobotu rano moja Mařa. „Čemu?“ zeptal sem se. „No bo jeděme tu oto do Stařiča na hřiště na hornicke slavnosti!“ pravila rezolutně. „Ale, Maruš, přeci venku leje. Dyť ani ten oblek němožu dať na balkon vyluftovať,“ snažil sem se ju ukecať, bo se mi fakt z těpleho domu moc nechtělo. Ale něpochodil sem! „Jak možeš ty, stary haviř!, něisť na slavnosti svojiho cechu? Že tě haňba něfackuje!“

Jak to vidí stryk Lojzek


Velki den Českich drah
(Redakce Horník, Zábava, 12.08.2010)
„Ty, Lojzek, potkal mě jeden znamy a pravil, že ti mam zkopať řiť do špičata. Bo pry ho už s tym odkladanim storky, jak to bylo s tymi butami do truhly, sereš. Každy tydiň kvuliva temu shaňa Hornika, aby se dočital, o co šlo, a furt nic! Neměl bys to včil vysypať?“ pravil mi ve středu Na Upadnici Antek. „Zkusiť to možu,“ pravil sem upřimně, ale nejdřiv vam musim povykladať, bo zme se štrnasť dni něviděli, jak sem cestoval na svatek Cyri- la a Metoděja z Valmezu do Ostravy. Jak vitě muj kamoš z Valašskeho Meziřiča se menuje Cyril a každy rok na jeho svatek se tam zejděm, my mu z Mařu pogratulu- jem, Cyrilek nas pohosti dobru slivovičku, pokecame, posedime u gryla no a druhy den jedem dom. A bo bylo krasně, řekli zme se z Mařu, že letos pojedem vlakem, bo tyn nas, jako emeryty, vejdě levnějši niž auto. Do Mezřiča se jelo fajně, aji když dřive to zvladnula z Ostravy až do Koje- tina jedna vlakova suprava, včil se musi ve Frenštatě přestupiť na iny vlak, bo ten z Ostravy vypravuje ostravske depo a dal něsmi, a ten z Frenštata do Kojetina zase mezřičske.

Jak to vidí stryk Lojzek


Pozor na klišče
(Redakce Horník, Zábava, 23.07.2010)
Seděli zme v nedělu Na Upadnici a vedli tradični hospodske dřisty, když naraz přišel Jaryn. V ruce měl plny košik pravačku. Hodil ho před nas na stul s tym, až se spravedlivo podělime. Když se ale Jiřik před sebe nahrnul věči polovinu, zařval na ňho: „Pravil sem jasně, že spravedlivo a ni bratrski, jak se byli zvykli s nami v socialistickym taboře děliť sovětšti bratři!“ Za normalnich okolnosti bysme se s chlopami jeho docela povedenemu vtipu zasmjali, ale při pohledu na ňho nas smich hned přešel. „To tě tak vytočilo, že se Jiřik přibral vice hřibkuv, že zje bledy jak stěna?“ zeptal sem se ho a snažil se ho svojimi slovami ešče vic nědraždiť. Ale Jarynova reakca byla moc překvapiva: zesul se sklesle do stolka a malem rozbečel. Poručil sem mu ferneta, ale to razantně odmitnul:

Jak to vidí stryk Lojzek


O svatku a sexu
(Redakce Horník, Zábava, 29.06.2010)
V ponděli sem přišel Na Upadnicu na jedno a už od dveři slyšel Poldka: „Tuš poď, oslavenče!“ Chvilu sem na ňho ziral tajak tele na nove vrata, ale potym mi to došlo: je Lojzy! Sice to něslavim, ale když se na vas zachtivně divaju kamoši, tuž jim cosik poručiť musitě. Měl sem kamoša co něoslavoval nikdy nic. Něbyl lakomy, ale svatek a narozeniny zasadně něslavil. Raz mu přišel popřať k narozeninam šef, a on mu pravil: „Nezlobte se, šéfe, ale moje narozeniny jsou moje soukromá věc a nemíním do toho zatahovat nikoho cizího!“ Šef chvilu ziral a potym bez slova odešel.

Jak to vidí stryk Lojzek


| 0-50 | 50-100 | 100-126 |

Naši spomzoři a kolektivní členové významní pomocníci v naší práci
MOBIL

(adsbygoogle = window.adsbygoogle || []).push({});

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce. Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

Web site powered by phpRS PHP Scripting Language MySQL Apache Web Server