HORNÍ ZÁKONODÁRSTVÍ A BÁŇSKÁ SPRÁVA Ičást

Horní zákonodárství a báňská správa se na území českých zemí vyvíjely ve vzájemné symbióze již od 19. stol. Báňské úřady byly vždy orgánem, který chránil zeměpanská regální práva na užitky z těžby panovníkem přivlastňovaných nerostů, stejně jako báňští úředníci dohlíželi na to, aby těžaři důsledně dodržovali veškeré podmínky, za nichž jim byla exploatace nerostů povolena. Je tedy pochopitelné, že báňská správa byla ve všech historických etapách orgánem, který horní zákony tvořil, horní právo aplikoval, vykládal a jeho dodržování střežil. Jen málokterý odborný orgán se v historii české státní správy může pochlubit víc než sedmisetletou tradicí, během níž svou působnost vykonával v téměř nezměněné věcné působnosti a který byl tak úzce spjat se svým oborem, jako báňská správa s hornickou činností.

HISTORICKÝ VÝVOJ OD POČÁTKU 19. STOLETÍ DO PŘIJETÍ OBECNÉHO HORNÍHO ZÁKONA V ROCE 1854

Až do první poloviny 19. stol. se hornické podnikání a tedy i báňská správa řídily středověkými horními zákony „narovnáními o hory a kovy“ císaře Ferdinanda I. z r. 1534, Maxmiliána II. z r. 1575 a Jáchymovským horním řádem z r. 1548.

Uvedené právní normy byly legislativně zaměřeny zejména na do té doby převažující oblast rudného hornictví, reprezentovaného těžbou nerostů, které byly ve středověku hlavním předmětem horního regálu, tedy na zlato, stříbro, olovo, zinek a další kovy. Na přelomu 18. a 19. stol. však těžba těchto kovů ztrácela svůj původní význam a středověké báňské řády se stávaly zastaralými, a to jak po stránce technické, tak i po stránce právní.

Od 80. let 18. stol. nastal v českých zemích mohutný rozvoj všech průmyslových odvětví. Tato doba kladla vysoké požadavky na získání pro průmysl tehdy významných druhů surovin, čímž značně ovlivnila i rozvoj všech fází hornické činnosti od vyhledávání, přes těžbu, až po úpravnictví a hutnictví. Splnění surovinových požadavků však předpokládalo zahájit dolování všude tam, kde se nacházela především ložiska uhlí, která na sebe poutala čím dál tím větší zájem. Stát vyslal do většiny revírů odborné komise, které prováděly prohlídky a zpracovávaly návrhy a expertizy budoucí těžby. Důkazem toho je i nařízení Marie Terezie z r. 1751, v němž ukládá všem úřadům věnovat zvýšenou péči hledání rašeliny a o několik let později vybízí k hledání uhlí. V r. 1786 slibuje úspěšným nálezcům uhelných ložisek bohaté odměny. Tyto skutečnosti byly předzvěstí rozkvětu uhelného hornictví v českých zemích.

Důležitým momentem, který těmto událostem předcházel a ovlivnil rozvoj všech uhelných revírů, bylo vyhlášení uhlí jako nerostu spadajícího pod režim horního zákona, což se stalo v r. 1789. Za zmínku jistě stojí nejvyšší dekret dvorské kanceláře z 6. 8. 1790, podle něhož byl přístup k těžbě uhlí povolen každému, a to nejenom na pozemcích vlastních, ale i cizích. Právo dolování však bylo podmíněno předepsaným řízením před horním úřadem s tím, že držiteli pozemku nebo vrchnosti nesměla být dávána přednost před prvním nálezcem. Kamenné uhlí se tak stalo součástí horního regálu. Odpor šlechty proti tomuto rozhodnutí však byl tak silný, že přinutil Leopolda II. k vydání dvorského dekretu z 28. 10. 1791, podle kterého bylo uhlí z horního regálu vyjmuto. Dvorský dekret vydaný za necelé dva roky 16. 3. 1793 však původní stav obnovil.

První oblastí, která vyžadovala naléhavých změn, byla těžkopádná a zastaralá organizace státní správy, zejména v otázkách majetkoprávních a soudních. Tuto správu od r. 1781 vykonávaly tři zeměpanské horní soudy se sídlem v Příbrami pro oblast středních Čech, v Jáchymově pro oblast Krušnohoří a Plzeňska a v Kutné Hoře pro severní, východní a střední Čechy včetně Moravy a Slezska. Odvolací instancí horních soudů byl Královský český apelační soud v Praze s možností další revize u Justičního úřadu ve Vídni. Distriktuálním soudním orgánům byly podřízeny horní soudy vrchnostenské, označované jako vrchnostenské substituce, které převzaly soudní agendu od r. 1783. Horní soudy mohly být zřízeny na každém panství, na němž se dolovalo, a byly vydržovány z desátků placených pozemkovým vrchnostem báňskými podnikateli za těžbu obecných kovů a minerálií. I když charakter vrchnostenských substitucí byl pomocný a bezprostředně závislý na horních soudech, v praxi se jejich existence jevila zcela jinak. Postupně na ně bylo přeneseno rozhodování ve věci mutunků, propůjček, rozhodování sporů z důlních měr i kontrola dodržování podmínek dobývání. Skutečnost, že vrchnostenské substituce byly vydržovány pozemkovým vlastníkem, že úředníci byli majitelem panství jmenováni i placeni, nemohla vyvolat pochybnosti o tom, čí zájmy tyto orgány hájily a prosazovaly.

Nepříznivá hospodářská a finanční situace státu byla důvodem zřídit v r. 1842 Kutací ředitelství pro Cechy, Moravu a Slezsko v Příbrami. Tento zvláštní úřad měl uplatňovat zákonnou cestou nárok státu na výhradní uhelná kutiště za výhodných podmínek. Měl též v Moravské Ostravě svého kutacího komisaře, který tu působil až do r. 1835. Nakrátko byl zřízen na konci r. 1845 dvorskou komisí ve Vídni provizorní horní úřad podřízený přímo vídeňskému Ústřednímu hornímu ředitelství.

K významné změně v oblasti báňské správy došlo v r. 1849, kdy bylo soudnictví nejvyšším rozhodnutím č. 278 ř. z. ze dne 14.6. 1849 odděleno od správy dolů a hutí, a o necelý rok později nařízením Ministerstva zemědělství a hornictví ze dne 14. 3. 1850, byly zrušeny i vrchnostenské substituce. Zároveň s tím byly i nově organizovány báňské úřady. Základními institucemi se stala prozatímní báňská hejtmanství se sídlem v Jáchymově, Stříbře, Příbrami, Kutné Hoře a Brně, jímž byly podřízeny prozatímní báňské komisariáty, na něž také přešla správní pravomoc bývalých vrchnostenských substitucí.

Dříve, než se zmíníme o vývoji báňské správy v ostravsko-karvinském revíru, je nutné poznamenat, že tato stat‘ v sobě nezahrnuje vývoj báňských poměrů na území Hlučínska, které bylo v letech 1742 až 1920 součástí Pruska a kdy báňská správa na tomto území podléhala právnímu řádu tohoto státu.

Z hlediska historického nutno připomenout, že již v r. 1763 máme na Ostravsku zaznamenán první doložený nález uhlí, počátky dolování však klademe do r. 1782, kdy dne 26. 2. uvedeného roku vydal báňský úřad první koncesi na těžbu uhlí. Z hlediska báňské správy byly ostravské doly podřízeny zeměpanskému hornímu soudu se sídlem v Kutné Hoře, se svými vrchnostenskými substitucemi v Moravské Ostravě, Vítkovicích, Polské Ostravě, Karviné, Orlové, Dolních Domaslavicích, Dolní Lutyni, Doubravě, Horních Bludovicích, Horních Domaslavicích, Dolní Suché, Prostřední Suché a Petřvaldě. Historické prameny uvádějí, že v r. 1848 působilo na Moravě celkem 25 a na Slezsku 13 vrchnostenských substitucí.

Po reorganizaci báňské správy v r. 1850 bylo v Brně založeno prozatímní báňské hejtmanství, které svoji činnost zahájilo 1. 4. 1850. Byl mu podřízen prozatímní báňský komisariát v Moravské Ostravě, do jehož územní působnosti patřilo celé Slezsko a z Moravy politické okresy Olomouc, Šternberk, Šumperk, Zábřeh, Litovel, Nový Jičín, Hranice, Místek, Valašské Meziříčí, Kroměříž a Holešov. Výnosem Ministerstva zemědělství a hornictví z 1. 7. 1850 byly pak okresy Šumperk a Zábřeh připojeny do Úředního obvodu prozatímního báňského hejtmanství v Brně.

Prvním horním hejtmanem v Brně byl od 30. 3. 1850 jmenován Otto Hingenau, funkci prvního báňského komisaře v Moravské Ostravě zastával Vincenc Fritsch. Po krátké době však Moravská Ostrava přestala být sídlem báňského komisariátu, který byl přeložen do Opavy s odůvodněním, že v Moravské Ostravě je nedostatek úředních místností, nedostatek bytů pro báňské úředníky, ale také s poukazem na to, že sídlo komisariátu by mělo být totožné se sídlem zemských úřadů. Skutečnost, že na severní Moravě a ve Slezsku byla již v polovině 19. století značná koncentrace báňského průmyslu, vedla k tomu, že bylo v Moravské Ostravě zřízeno pracoviště označené jako Provizorní báňský úřad, který zde působil od r. 1851. Jeho vedením byl pověřen báňský úředník Fiedler, který však byl služebně podřízen báňskému komisaři opavského komisariátu. Za zmínku jistě stojí, že komisariát byl personálně obsazen třemi pracovníky včetně báňského komisaře a báňské hejtmanství v Brně pěti pracovníky včetně báňského hejtmana.

prof. JUDr. Ing. Roman MAKARIUS, CSc.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *