230. výročí počátku těžby uhlí v Ostravské části OKR

V roce 2015 proběhlo významné dvěstětřicáté výročí započetí těžby kamenného uhlí v Ostravské části revíru. Jde o důležité výročí v historii hornické činnosti v Ostravsko-karvinské pánvi. Šlo o první etapu činnosti od počátku těžby kamenného uhlí, trvající od poloviny 80. let 18. století do 30. let 19. století. Tato etapa byla úvodním obdobím v celkovém vývoji hornické činnosti v Ostravské části v Ostravsko-karvinském kamenouhelném revíru (OKR). Těžba uhlí byla základem pro vznik a rozmach Ostravské průmyslové aglomerace.

Kolem poloviny 80. let 18. století se začaly uskutečňovat na polskoostravském panství záměry na těžbu uhlí. Zájem o těžbu byl představován dvěma osobnosti, kterými byli Johann Augustin a Martin Kühlenz.

Prvním zájemcem o těžební provoz byl Johann Augustin (1726-1790), mlynář z Lágnova (dnes součást Klimkovic u Ostravy), amatérský prospektor, který byl známým nálezcem kamenného uhlí u Polské Ostravy (dnes Slezské Ostravy) na polskoostravském panství (v údolí Burňa). Augustin založil 22. srpna 1785. Klímkovické těžířstvo, pak s těžbou začalo v místech dřívějších nálezů,. Jednalo se oficiálně o zcela první těžbu uhlí v Ostravské části OKR, datovanou počátkem činnosti těžířstva 22. 8. 1785. Těžířstvo představovalo v revíru první těžební společnost, která bylo utvořena soukromými osobami.

 


Druhým těžířem byl Martin Augustin Johann sv. p. Kühlenz (1729-1787), který se zajímal o těžbu kamenného uhlí na Ostravsku a dalších užitkových nerostů, např. o těžbu soli v Karviné-Solci. Kühlenz byl městským administrátorem (vedoucím hospodářských a správních záležitostí) v Těšíně. Během roku 1782 se začal za využití pomoci prospektorů seznamovat s nálezy kamenného uhlí u Polské Ostravy a okolí a také na Orlovsku. Těžební záměry opíral mimo jiné o Císařkou slezsko-haličskou dálkovou silnici, vybudovanou v letech 1773-1776, která procházela z Těšína přes Polskou Ostravu do Opavy. Od srpna r. 1784 jednal s vrchností polskoostravského panství o povolení těžby uhlí. Hrabě Wilczek po tomto jednání smlouvu o těžbě s Kühlenzem uhlí 25. ledna 1785 schválil, poněvadž sám zatím dolovat nehodlal. Rovněž u Císařského dvora ve Vídní bylo 11. dubna 1785 rozhodnuto, že těžba uhlí na panství Polská Ostrava se Kühlenzovi povoluje. Zahájení těžby Klímkovickým těžířstvem avšak vedlo proti Külenzovým těžebním záměrům.

Majitel polskoostravského panství a zakladatel dolů Franz Josef hrabě Wilczek (1748-1834). Foto Ostravské muzeum.

Po rozmíškách mezi jmenovanými těžíři, které probíhaly od října 1785, se ukázalo, že Klímkovické (Augustinovo) těžířstvo sice získalo svolení k těžbě od polskoostravských sedláků, pod jejichž pozemky hodlalo těžit, ale nemělo povolení polskoostravské vrchnosti, což byla dle tehdejšího báňského řádu zcela zásadní překážka. Augustinův důl byl Kühlenzem 28. října 1785 v jeho prospěch zabrán. Podle rozhodnutí Nejvyšší dvorské kanceláře ve Vídni ze dne 25. listopadu 1785, kterému byl Klímkovickým těžířstvem spor o vrácení zabaveného dolu předložen, byly nároky těžířstva zamítnuty. Důlní díla Kühlenz zahájil od 28. 11. 1785 těžební práce. Tomuto podnikání se ale valně nedařilo a období těžby netrvalo dlouho. Kühlenz vážně onemocněl a v průběhu roku 1787 zemřel. Po jeho smrti nikdo nechtěl důlní provoz převzít.

   
Název dolů
Založení Doba
těžby
1      Doly
Klimkovického těžířstva
22. 8.
1785
22. 8.
1785 – 28. 10. 1785
2      Doly Martina
J. Kühlenze
28. 11.
1785
1785 –
1787
3      Doly rodu
Wilczků
1787 1787 – 31.
2. 1945

Tab. 1 Doly v Polské (dnes Slezské) Ostravě, založené v druhé polovině 80. let 18. století

Teprve na výzvu císařského dvora ve Vídni se opuštěného dolu ujal v r. 1785 hrabě Franz Josef Wilczek (obr. 1), který převzal báňská práva a pustil se do těžby. Provoz dolů z té doby ukazuje tab. 1.

Tím v r. 1787pravidelné dolování začalo, což byl oficiální počátek první etapy soustavného a pravidelného dolování v ostravské části OKR. Doly byly provozovány pod označením „Kamenouhelné doly jeho excelence hraběte Franze Josefa Wilczka“, jež byly v držení rodu Wilczků až do znárodnění v r. 1945. Od roku 1787 byl Wilczek až do roku 1829 jediným těžířem na území tehdejší Ostravy. V tom roce do financování hornické činnosti na polskoostravském panství vstoupil olomoucký arcibiskup Rudolf Habsburský, který spolufinancoval níže uvedenou ražbu Jaklovecké dědičné štoly (pro potřebu zásobování uhlím svých železáren ve Vítkovicích).

Těžba uhlí bývalých wilzckových dolů v místech prvních nálezů v údolí Burňa (dnes Trojické údolí) skončila po dlouhé době až v r. 1967 v rámci dobývacího prostoru Dolu Trojice ve Slezské Ostravě, tj. trvala (od r. 1787) po dobu neuvěřitelných 180 let.

První dolování probíhalo v období před nástupem industriální doby. Z dnešního pohledu by se mohlo zdát, že těžba byla malá. Ale posuzováno z hlediska tehdejší úrovně dobývacích metod a možného použití uhlí, lze naopak tvrdit, že od přelomu 18. a 19. století těžba pokrývala tehdejší poptávku a byla značně vysoká. A to přesto, že v té době používání dřeva a dřevěného uhlí jako zdroje tepla a potřebného žáru bylo všeobecně vžité. Dřeva bylo v blízkých beskydských lesích dostatek.

Těžební práce na panství z počátku řídili vrchnostenští hospodářští úřednicí, kteří zřejmě nemohli znát metody hornické činnosti. Proto Wilczek v r. 1802 přijal pro tuto činnost hormistra Johanna Antona Johna, který přišel z rudných dolů v západních Čechách u Jáchymova.
Jedním z prvních významných počinů Johna bylo zřízení u Wilczkových dolů bratrské pokladny v r. 1802 pro zabezpečení horníků v nemoci a po úrazu. Práce neschopní horníci dostávali od panské vrchnosti podporu.

Obr. 2. Povrchová zástavba žentourového dolu se žentourovou budovou v pozadí a provozním objektem vlevo a úřednickým a obytným stavením vpravo.

John zavedl nový způsob mělkého dolování s využitím mělké svislé jámy, jež představoval Žentourový (Göppelschacht) důl. Důl byl založen v Polské Ostravě v r. 1805. Byl prvním jámovým dolem v revíru. Otevřen byl svislou jámou a sloužil pro těžbu hlouběji uložených slojí, které nebyly dosažitelné tehdejší štolovou otvírkou. Příklad povrchového vybavení žentourového dolu ukazuje obr. 2.

Výsledky ražeb důlních děl s nálezy kamenného uhlí a poptávka po něm vedly k udělení státem (zastupovaném báňskou substitucí, vedené Johnem)) Wilczkovi 2. 12. 1811 prvních propůjček důlních měr, opravňujících dle novelizace báňského řádu k dolování. Další byly propůjčeny 5. 9. 1814. Následující pak byly propůjčeny po 20. letech, v r. 1835, tj. po otevření Jaklovecké dědičné štoly.

Obr. 3. Ústí Jaklovecké dědičné štoly, založené na úpatí vrchu Jaklovec ve Slezské Ostravě. Kresba F. Ott, asi r. 1875.

Jaklovecká dědičná štola byla založena roce 1829 jako společné důlní dílo hraběte Franze Josefa Wilczka, majitele dolů a olomouckého arcibiskupa Rudolfa Habsburského, zakladatele železáren ve Vítkovicích. Celkovou délkou 3 160 m byla nejdelší a historicky nejvýznamnějším důlním dílem v revíru. Ústí štoly je zakresleno na obr. 3. Štola se stala mimo jiné základem pro vybudování řady mělkých jámových dolů ve Slezské Ostravě (Jindřich, Terezie, Luční, Důl VII-Bedřich , Johann Michaeli, Prokop, Trojice a Neumann).

Odbyt kamenného uhlí z polskoostravského panství stále vzrůstal. Začalo být používáno v řadě drobných provozoven, např. v kovárnách a v cihelnách. Tržní oblast dolů hr. Wilczka se začala vytvářet krátce po založení a poměrně rozsáhle. Odbytová oblast byla značně velká. Její plošný rozsah byl v jednotlivých regionech omezován nepříznivými cenovými relacemi dřeva a dřevěného uhlí vůči kamennému uhlí a zejména velmi rozdílnými dopravními náklady.

Významný vliv na narůst odbytu uhlí mělo, jak již bylo zmíněno, založení železáren ve Vítkovicích u Moravské Ostravy 9. 12. 1828 (tehdy nesoucí jméno Rudolfova huť). Důlní díla z období po založení železáren ukazuje obr. 4, asi z r. 1830.

Obr. 4. Mapka důlních děl v údolí Burňa a okolí na Polskoostravském panství. Ruční kresba bez měřítka kolem r. 1830. Obsah mapky: Důlní díla: Josefi Erbstolln.(Dědiční štola Josefi), tři štoly Burňa, Jaklowetz Stolnn (Jaklovbecká štola),Tadeas Shacht (Jáma Tadeáš), Goepelschacht (Žentourová jáma), Lichtloch (Světlík-výdušná jáma) a Kurni Schurf (Kutací vrátková jáma). Panské hospodářské dvory: Hladnau-Slidnau a Muglinau. Řeky: Ostravice a Lučina. Obce: Polská Ostrava, Zámostí a Moravská Ostrava. Podnikový archív OKD v Ostravě, fond Důl Odra.

Poté v Ostravské části revíru následovala dlouhá etapa vzrůstu a rozmachu hlubinného dolování, jež nakonec skončila útlumem těžby uhlí v 90. letech 20. století.

Ing. Jaroslav Klát

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *