Vánoce v havířských koloniích

Ke svátkům v regionu patří i hornický betlém.
Betlém

Památkář Miloslav Rucki: „Dárky dostávaly hlavně děti, a to jablíčka, hrušky, sušené ovoce, oříšky. Praktické dárky, nejčastěji oblečení, se dávaly v hornických rodinách až od počátku 20. let minulého století.“

Vánoční obyčeje v havířských rodinách v 19. a počátcích 20. století odpovídaly nejčastěji regionálnímu rázu a křesťanské tradici. Rybu přitom mívali v hornických koloniích na stolech až od první republiky, jak zjistil Miloslav Rucki z Územního odborného pracoviště Národního památkového ústavu v Ostravě.

[slide-anything id=’928′]

„Před Vánocemi se kdysi konaly zabijačky. U horníků na svátek svaté Barbory považované za patronku jejich stavu. A to i tehdy, když byl oficiálně slaven jako havířský patron sv. Prokop,“ uvedl památkář. Svátkům také předcházely, což se zachovalo dodnes, jarmarky. „Ve čtvrtek před Štědrým dnem se konal Pěčkový jarmark. Takový menší, na kterém byly vánoční ozdoby a potřeby. Ve stáncích nazývaných regionálně budy se prodávaly kromě oděvů a krajek sušené hrušky, neboli pěčky. Odtud také vznikl
název jarmarku,“ pokračoval Rucki. Jarmarečníci nabízeli i oplatky, perníky, marcipán (za 5 až 6 krejcarů) a med nabírali kupujícím z dřevěných beček do hrníčků.

„Nejvíce tradic se zachovávalo právě na velké církevní svátky, tedy Velikonoce a Vánoce. Na Štědrý den, slavívaný v úzkém rodinném kruhu, to byl především přísný půst držený od rána. V domě panovala sváteční nálada, nesnídalo se ani neobědvalo a čekalo se na večeři,“ popisoval památkář s tím, že velcí hladovci museli vzít zavděk rybou s chlebem nebo bramborami na loupačku. „Kořalka není mastná, proto se může pít v postu. Tak to zdůvodňovali hospodáři, kteří s přáním zdraví a štěstí během dne nalévali takzvanou štědrovku či šťodroka,“ upřesnil Rucki.

Cukroví se peklo předem, vánočka musela být čerstvá. „V mnoha hornických rodinách se také zachovala tradice sedmera jídel ke štědrovečerní tabuli. Jinde se dbalo na to, aby byly na stole pokrmy ze všech plodin, které se doma urodily. A česnek a cibule na stole měly chránit zdraví rodiny po celý další rok,“ poznamenal památkář.

Před štědrovečerní večeří se rozdávaly kousky vánočních oplatků s přáním stálého zdraví a pěkných svátků. Pak se nalévala polévka – hrachová, hřibová s halečkami nebo fazolová se sušeným ovocem. Jako další chod býval gryzek (krupicová kaše z lepší pšeničné mouky) sypaný skořicovým cukrem či strouhaným perníkem. Pak zelí s omaštěnými bramborami, fazole s kyškou nebo mašlonkou (podmáslím), povidlová omáčka, kompot z pěček či jiného sušeného ovoce. „Kapr běžný nebyl. Tyto ryby totiž nepocházely z místních zdrojů a byly drahé. Začaly se objevovat později,“ upozornil Rucki s tím, že jiné druhy ryb se podávaly v rosolu. Vánoční tabule v hornických koloniích obsahovaly vánočku s mlékem, štrůdl s jablky, čaj s rumem, ovoce, černou kávu, voda s pěček se skořicí a citronem. „Po večeři se stůl nemusel uklízet. Zbytky jídla dostal dobytek, někde je sypali na zahradu pro zajištění úrody v příštím roce,“ líčil památkář.

Sv. Barbora, patronka horníků
Legenda o světici praví, že pocházela z rodiny pohanského kupce Dioskurose z Nikomédie (dnešní Turecko), jenž byl nepřítelem křesťanstva. Když zjistil, že jeho dcera přestoupila ke křesťanské víře, chtěl ji uzavřít do věže. Barboru ochránila země (podle jiného zdroje skála), která se před ní otevřela, a poskytla jí azyl – proto je mimo jiné patronkou horníků. Její otec ji přesto dostihl, nechal mučit a vlastní rukou jí usekl hlavu. „Ačkoli svatá Barbora žila velmi dávno, a to, co o ní víme, jsou legendy, popisující různými způsoby její mučednickou smrt, zůstává pro všechny generace příkladem neohrožené víry a statečnosti při obraně ideálu mravní čistoty a panenství. Jsem rád, že Barbora a mnozí další, dá se říci populární, světci jsou trvalým majákem naděje a příkladem, který zůstává aktuální v každé době. Zvlášť dnes, kdy se oslavuje kult těla a pohrdá střídmostí a zdrženlivostí,“ prohlásil Marcel Puvák, farář v hornické obci Doubrava.

I v hornických koloniích, jak Rucki poznamenal, se chodívalo na koledu „Koledníci mívali turoně – napodobeninu kozlí hlavy s rohy a pohyblivou spodní čelistí, na kterou za pomocí špagátu klapali,“ doplnil.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *