Život mě baví.

Život mě baví.

(povídka)

„Už mne ten život nebaví“, ulevila si zlostně paní Volná.

Nejraději by praštila pěstí do stolu, ale musela s tím počkat až do návratu domů. Stála totiž u hrobu svého nebožtíka, milovaného manžela Ferdinanda, kde ji čekalo nemilé překvapení.

Kovový plůtek ohraničující rov, vzácné kovářská práce ze železa, zmizel. Ztratila se i vysoká tepaná váza z náhrobku. Zloději dokonce ukradli i mramorového holoubka naříkajícího nad smrtí družky a zašlápli do hlíny čerstvě vysazené macešky.




„Ferdinande, Ferdáčku“, naříkala paní Volná, střídavě hleděla na zpustošený hrob a střídavě na zlatý nápis na pomníku, který jediný se nedal odcizit a tak to řádění přežil. Potom, aniž by ztrácela čas vyprávěním novinek nebožtíkovi, jak to bylo jejím zvykem každý pátek v týdnu po celých pět let, co ovdověla, poopravila si na hlavě klobouk a zamířila na hřbitovní zprávu, aby oznámila rozsah škody.

Když jí tamní úřednice klidně a důrazně zopakovala, že se stala obětí vandalů stejně jako mnoho dalších pozůstalých, a že je věc v příslušném šetření, nazvala paní Volná zvýšeným hlasem ono šetření jen dalším šlendriánem celé dnešní politiky a společnosti, hřbitovní zprávu nevyjímaje. Potom s důkladným prásknutím dveří opustila vylekanou úřednici i kancelář. Krajně rozrušena usedla do svého zaparkovaného auta v touze co nejdříve být z dosahu katastrofy.

Ale zdálo se, že malérům toho dne ještě není konec. Při výjezdu z parkoviště přehlédla auto vyjíždějící zároveň z vedlejší cesty, nedala řidiči přednost, která mu náležela a bočním nárazem promáčkla blatník jeho vozu. Střetem plechu o plech a nepříjemným zvukem úderu paní Volná nadobro ztuhla. Zůstala sedět nedobrovolně v zaparkovaném autě a vyděšeně pozorovala staršího muže, který vystoupil z druhého vozu, jak prohlíží rozsah škody.

Konečně i ona opustila auto a pomalu se blížila k poškozenému vozu. Byla rozrušena, v ústech sucho, v rukou třes, upadla jí kabelka a v levém koutku oka se ohlásil nepříjemný tik. Veškerá dosavadní bojovnost se přetavila ve strach: „Co teď?“

Muž dokončil kontrolu vozu a vzhlédl.

Paní Volná zahájila konverzaci představením se. „Jsem Volná“, řekla přiškrceným hlasem.

„Žertujete?! Co je mi po tom, jestli jste-li volná, či ne“, zlobně zareagoval ten člověk.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *