Stručný přehled moderních dějin státní báňské správy v českých zemích

Stručný přehled moderních dějin státní báňské správy v českých zemích

První republika nešťastně skončila s tzv. mnichovským diktátem roku 1938. Vzhledem k tomu, že Československo ztratilo velkou část území, bylo třeba upravit i úřední obvody působnosti jednotlivých báňských úřadů. Stalo se tak vládním nařízením č. 298/1938 Sb.

Za nacistické okupace českých zemí, v období tzv. Protektorátu, došlo k vydání několika právních předpisů, které se týkaly hospodaření s nerostnými zdroji a bezpečnosti práce v hornictví, a které současně zasahovaly do kompetencí báňské správy. Jednalo se především o vládní nařízení č. 181/1940 Sb., jímž se vydávají předpisy na ochranu života a zdraví zaměstnanců pracujících ve stlačeném vzduchu, o vládní nařízení č. 182/1940 Sb., o vyhledávání a dobývání živic (tj. dobývání uhlovodíků, tedy ropy, zemního plynu a bituminosních břidlic), dále např. o vládní nařízení č. 134/1943 Sb., o provádění dozoru na podzemní dobývání nerostů a na hlubinné vrty, o vládní nařízení č. 146/1943 Sb., o přenesení báňské inspekce na báňská hejtmanství a revírní báňské úřady, o vládní nařízení č. 147/1943 Sb., o vyhledávání a dobývání nerostných ložisek, a o některé další předpisy. V lednu 1942 také zaniklo ministerstvo veřejných prací a jeho agenda byla svěřena nově vytvořenému ministerstvu hospodářství a práce.

V letech 1945 až 1954 prošla státní báňská správa několika vývojovými změnami, na jejichž konci stálo osamostatnění státní báňské správy jako odborného resortu. V roce 1945 se báňská hejtmanství a revírní báňské úřady dostaly pod vedení ministerstva průmyslu, později pod ministerstvo těžkého průmyslu a v roce 1951 připadly ministerstvu paliv a energetiky. V roce 1952 byla opatřením ministra paliv a energetiky zřízena jako báňský úřad druhého stupně tzv. Státní ústřední báňská inspekce, respektive Ústřední báňská inspekce, přičemž se fakticky jednalo pouze o transformaci do té doby fungujících báňských hejtmanství v Praze a v Brně. Stávající báňská hejtmanství tak na dva roky přestala užívat svého starého označení.

V roce 1954 bylo vydáno vládní nařízení č. 20/1954 Sb., o organisaci státní báňské správy, které nabylo účinnosti dnem 1. dubna 1954. Podle tohoto nařízení vlády vykonávaly státní báňskou správu jednak Ústřední báňský úřad v Praze jako centrální orgán podléhající přímo vládě, jednak obvodní báňské úřady v Praze, Kladně, Plzni, Kutné Hoře, Karlových Varech, Teplicích, Brně, Ostravě, Banské Bystrici, Košicích a Spišské Nové Vsi. Současně byl zřízen nový obvodní báňský úřad v Bratislavě. Vládní nařízení č. 20/1954 Sb. doznalo v průběhu své platnosti několika změn, a to v letech 1960, 1965 a 1972.

Báňská správa v letech 1954 až 1988

Po roce 1954 byla činnost státní báňské správy regulována nařízením vlády č. 20/1954 Sb. na celém československém území. V roce 1957 byl pak vyhláškou předsedy Ústředního báňského úřadu č. 259/1957 Ú. l. vyhlášen Statut státní báňské správy, který mj. řešil i některé organizační otázky. Důležitá zmocnění pro Ústřední báňský úřad stanovil také nově vydaný zákon č. 41/1957 Sb., o využití nerostného bohatství (horní zákon).

V souvislosti s federalizací státu došlo k rozdělení státní báňské správy. Na základě zákona č. 2/1969 Sb. byl vytvořen Český báňský úřad se sídlem v Praze s působností pro Českou republiku a na základě zákona č. 207/1968 Sb. Slovenský báňský úřad v Bratislavě s působností pro Slovenskou republiku. Ústřední báňský úřad zanikl.

Významnou změnou v působnosti Českého báňského úřadu a obvodních báňských úřadů bylo vydání zákona České národní rady č. 24/1972 Sb., o organizaci a o rozšíření dozoru státní báňské správy. První část tohoto zákona upravila organizaci státní báňské správy, druhá část zákona rozšířila dozor státní báňské správy na většinu činností prováděných hornickým způsobem.

Vývoj od roku 1988 po současnost

V roce 1988 došlo k rekodifikaci československého horního práva tak, že na federální úrovni byl schválen zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), na úrovni republik pak zákony týkající se báňské správy a geologie. V českých zemích se jednalo o zákony č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, a dále o geologický zákon č. 62/1988 Sb. Na Slovensku byly vydány sesterské zákony č. 51/1988 Sb. a č. 52/1988 Sb. Struktura státní báňské správy založená zákonem č. 61/1988 Sb. přetrvává až do dnešních časů, byť v průběhu let došlo k několika drobným změnám. Státní báňskou správu tvoří obvodní báňské úřady (původně devět, v současnosti osm) a Český báňský úřad jako ústřední orgán státní správy. Sídly obvodních báňských úřadů byla v roce 1988 města Kladno (dnes Praha), Most, Sokolov, Liberec, Plzeň, Příbram (zrušen), Trutnov (dnes Hradec Králové), Brno a Ostrava.

Závěrem

Právní úprava státní báňské správy vzniklá v roce 1988 není otázkou historie, ale je i dnes základem pro funkční strukturu státních úřadů, které plní úkoly na úseku vrchního dozoru nad bezpečností a ochranou zdraví při práci a bezpečností provozu v hornictví, dále úkoly v oblasti výbušnin, v případech využívání nerostného bohatství atd. Úkoly orgánů státní báňské správy se však nepojí pouze se zákonem č. 61/1988 Sb., ale také se zákonem horním, se zákonem o těžebních odpadech, se zákonem o označování a sledovatelnosti výbušnin a s mnoha jinými právními předpisy.

Autor: PhDr. JUDr. Vítězslav Urbanec, Ph.D.
Fotografie: Archiv autora

 

0 0