Nedožité pětadevadesátiny Ing. Ladislava Hepa, CSc., průkopníka hornického muzejnictví v Ostravě.

Nedožité pětadevadesátiny Ing. Ladislava Hepa, CSc., průkopníka hornického muzejnictví v Ostravě.
Obrázek 1. Letecký pohled na ústřední část hornického muzea na bývalém dole E. Urx (později Anselm) v Ostravě-Petřkovicích Archív Hornického muzea, neuspořádaný fond fotosnímků.

Na letošní rok připadají nedožité pětadevadesátiny Ing. Ladislava Hepa, CSc., významného průkopníka hornického muzejnictví v Ostravě. Vzpomínka na něho je příspěvkem k 30. výročí založení Hornického muzea v r. 1987 (obr. 1). Hep se narodil v r. 1922 v Ostravě. Vystudoval vodohospodářství na Vysoké škole technické v Brně. Později absolvoval postgraduální studium muzeologie na Univerzitě J. E. P. v Brně. Po vstupu do praxe pracoval jako provozní inženýr na stavbě vodních přehrad. Později po celou dobu až do odchodu do výslužby pracoval jako projektant v Báňských projektech (BPO) v Ostravě, kde se zabýval studijními a projekčními prácemi v oborech hydrotechniky, hornické geotechniky a ekologie. Ve svém oboru byl pilným publicistou.

Zapojil se do činnosti dobrovolnické České vědecko-technické společnosti (ČVTS). Pro angažovanost ve snahách o zřizování technických muzei na Ostravsku byl zvolen předsedou Krajské odborné skupiny ČVTS pro dějiny průmyslu a technické muzejnictví.

Do akcí na podporu hornického muzejnictví se zapojil v době, kdy se definitivně rozplynuly snahy veřejnosti a Ostravského městského muzea o vybudování hornického muzea na Dole Trojice ve Slezské Ostravě, který končil těžbu v r. 1967 a byl rychle likvidován. Obdobné to bylo na dalších likvidovaných dolech. Nová naděje veřejnosti a městského muzea na zřízení hornického muzea začala vznikat začátkem 70. let minulého století. Šlo o důl Eduard Urx (později Anselm) v Ostravě-Petřkovicích, který byl závodem dolu Vítězný únor (později Odra) v Ostravě, kde mělo dojít k ukončení těžebního provozu. Obavy z rychlého postupu likvidace provozních zařízení na tomto dole byly podnětem pro něho a dalších stoupenců muzea k varovnému apelu na ostravskou veřejnost, např. pomocí tiskových medií. Podnětem bylo, že v r. 1973 byl zlikvidován a dán do šrotu na jmenovaném dole provozovaný unikátní parní těžní stroj z roku 1912.

Hep stál v čele kampaně na záchranu dolu E. Urx pro muzeum. K tomu využil svých kulturních kontaktů v Ostravě. Např. z jeho popudu Ostravský kulturní měsíčník otevřel v r. 1976 anketu: „Bude v Ostravě hornický skanzen?“ V desetidílném seriálu vyjádřili svůj podpůrný názor nejen představitelé města, instituce kultury, školství a vědy, ale i velký počet čtenářů. K obdobné tematice přispíval i týdeník Ostravsko karvinský horník. Kampaň podporovalo Městské muzeum.

Hep organizoval každoroční muzejní semináře v rámci oslav Dne horníků, které byly konány od roku 1978 do r. 1987 s náplní vybudování hornického muzea, včetně muzejní koncepce, odpovídající historickému, územnímu i technickému významu OKR.

Pod vlivem uvedených akcí a veřejného mínění byla 24. října 1978 na Národním výboru Ostravy (NVO) ustavena Komise pro vybudování muzea hlubinného dolování uhlí v Ostravě (dále jen komise). Řízení a financování muzea mělo spadat pod sektor kultury. Předsedkyní komise byla primátorem jmenována Ing. Darja Šteflová, náměstkyně primátora pro kulturu. Komise byla složena ze zástupců NVO a institucí, majících spojitost s hornickou činností. Hep byl jmenován jejím členem. Sídlo komise bylo v Městském muzeum, které v součinnosti odborem kultury NVO zajišťovalo agendu, spojenou s její činností. V rámci činnosti komise byla uskutečněna řada podpůrných akcí, organizovaných Hepem.

Obrázek 2. Nákres ve Vstupní studii vybudování hornického muzea na dole E. Urx v Ostravě-Petřkovicích s rozmístěním jednotlivých areálů

Jednou z úspěšných akcí komise bylo vypracování v r. 1981″Vstupní studie hornického muzea na dole E. Urx“ Studie byla vypracována projekční skupinou BPO pod vedením L. Hepa CSc. Studie byla prvním báňsko-muzejním projektem svého druhu. Obsahovala mimo jiné rozborovou dokumentaci a posouzení vstupních a přímo i nepřímo souvisejících otázek, spojených s problematikou přeměny dolu E. Urx před jeho likvidací na muzeum. Ve studii bylo navrženo prostorově objektové rozmístění muzea, viz nákres jednotlivých částí muzea na obr. 2. Studie v součinnosti s ostatními hornickými partnery řešila umístění expozic, které se potom prakticky realizovaly. Šlo např. o expozice Geologického průzkumu Ostrava s mohutnou vrtací soupravou Cr 1800, expozice OKR-Dopravy s železničními lokomotivami a vagony, expozice OKR-Rekultivace se zemními stroji. Tyto expozice byly po transformaci hornického muzea na Landek Park postupně odstraněny. Později výstavba muzea v podstatě podle ní, i ve zcela změněných politicko-hospodářských poměrech v r. 1989 a s malým množstvím přidělených finančních prostředků, i když v omezeném rozsahu se realizovala. Ústřední části muzea měl být hornický skanzen. Vstupní studie byla v r. 1987 podrobně rozpracována v investiční Studii soboru staveb hornického muzea na dole E. Urx, vypracované BPO. K realizaci investic dle studie po revoluci v r. 1989 nedošlo a to dle záporného stanoviska ředitelství OKD.

Na podporu muzea bylo uskutečněno v předstihu v r. 1985 vybudování hornické naučné stezky na vrchu Landek kolem areálu dolu E. Urx, budoucího hornického muzea, dále kolem zaniklých důlních jam a štol a výchozů kamenouhelných slojí na povrch. Hep byl hlavním organizátorem stavby stezky, vč. projednání projektu s příslušnými orgány. Stezka byla dlouhá cca 4 km a nacházela se z části na katastrálním území Petřkovic a z části Koblova. Otevřena byla slavnostně 30. dubna 1985 u příležitosti oslav 40. výročí osvobození Ostravy Sovětskou armádou. Pro účastníky prohlídky stezky byl vydán stručný „Průvodce po hornické stezce“ (obr. 3)

Obrázek 3. Titulní strana stručného Průvodce po hornické stezce v Ostravě. L. Hep, CSc. 1985. Archív autora.

Muzejní komisí byla na základě Hepovy vstupní studie a dalších podkladů z městského muzea, vypracována dokumentace návrhu na vybudování podnikového muzea na dole E. Urx, vč. výukového účelu. Jako příklad sloužila realizovaná akce v sousedním Polsku v Zabrze s obdobným hornickým muzejním a výukovým účelem na dole Quido a jámě Marie Luisa, spravována městem. Návrh byl předložen ke schválení státním ústředním orgánům kultury, financí a paliv a energetiky. Návrh byla s účinností dnem 15. srpna. 1987 schválen. Muzeum se stalo organizační součástí OKD.

Součinnost města Ostravy a provozovatele muzea OKD  byla zajištěna dohodou o spolupráci mezi oběma hlavními partnery v Ostravě, tj. NVO, jako představitele státní správy a metodického řízení muzea v oblasti kultury a koncernu OKD, jako ustanoveného provozovatele. Dohoda byla uzavřena 2. 9. 1987. Na jejím základě došlo k personální záměně ve funkci předsedy muzejní komise namísto pracovníka NVO za pracovníka OKD. Do jejího čela byl ustanoven pracovník OKD Ing. Stanislav Vopasek, náměstek ředitele DVÚ.

Dle názoru Hepa k plnění úkolů komise bylo v některých případech postupováno nedůsledně, a to bylo z jeho strany, jako člena muzejní komise, předmětem značné kritiky, vedené směrem ke stranickým orgánům KSČ ve městě a kraji. Předseda komise musel těmto orgánům neplnění vysvětlovat. Tím se Hep opakovaně dostával s předsedou do ostrých sporů, které nakonec vyústily v nátlaku předsedy na pensiování u zaměstnavatele BPO. K tomu došlo a Hep byl nahrazen novým zástupcem BPO v komisi.

Od té doby angažovanost a připomínky Hepa pro rozvoj muzea byly ignorovány. Po jeho smrti jeho mimořádné zásluhy o hornické muzeum v Ostravě, které trvaly téměř 20 let, nedoznaly ocenění a upadají v zapomnění.

Ing. Jaroslav Klát.

Související video: Osobnosti spojené s počátkem Hornického muzea

 
[page_visit_counter_md id = „„]

0 0