15. výročí hornického spolku ve Stříbře

15. výročí hornického spolku ve Stříbře
Ředitel o. z. SUL Z. Skála přebírá ocenění od K. Neubergera (uprostřed) a R. Strankmüllera (vpravo)

Členové hornického spolku se sešli v sobotu 28. října v Městském muzeu ve Stříbře při příležitosti 15. výročí založení hornického spolku.  Pozvání přijali místostarostové města
M. Záhoř a V. Souček, za Český báňský úřad M. Hakl, předseda OBÚ v Plzni B. Merc, ředitel DIAMO, s. p., o. z. SUL v Příbrami Z. Skála, emeritní ředitel V. Plojhar a členové hornických spolků z Čech a zvláště ze Slovenska, předseda Združenie baníckych spolkov a cechov Slovenska E. Somabathy, tajemník tohoto sdružení D. Vilím.

Pohled do sálu při proslovu předsedy spolku R. Strankmüllera

Když jsme se před 15 lety rozhodli pro založení spolku, vůbec jsme si neuvědomovali, co nás čeká za práci. Uběhlo neskutečných 15 let a my tady stojíme o 15 let starší, bohatší na životní zkušenosti. Někteří bohužel již mezi námi nejsou, musím je tímto vzpomenout – Josef Liška, Zdeněk Eyer, František Rabada, Ladislav Škopek, z ostatních spolků vyjmenuji jen některé, kteří k nám měli hluboký vztah – Karel Škvor, Standa Opasek, Roman Makarius, Josef Suldovský, Koloman Iványi. 

V úvodu oslav v muzeu si vzali slovo předseda spolku R. Strankmüller a místopředseda K. Neuberger. Následovalo odměňování a předávání vyznamenání zasloužilým členům našeho spolku (Jiřímu Vojtovi, Jaroslavu Plecháčovi, Jindřišce Šrámkové, Václavu Krobovi, in memoriam Josefu Liškovi a dalším členům a ostatním přítomným za dlouholetou podporu (s. p. DIAMO, OBÚ, Nadace Landek a město Stříbro). K poslechu nám zahrálo na trubky a saxofon trio Kovanda.

Na památku si zástupci spolků odnesli pamětní talíř, glejt, stuhu k praporu a všichni přítomní 1 lahev ležáku uvařeného k této příležitosti. Kamarádi z Apolonie Nové Sedlo tohoto setkání využili k předání svých spolkových medailí pánům Strankmüllerovi a Neubergerovi, spolek Solles Chodov předal medaili hornickému spolku a Nadace Jiřího Agricoly vyznamenala naši členku A. Neubergerovou.

Po ukončení slavnostního aktu se přítomní odebrali do spodního patra, kde K. Neuberger všem představil výtvor hornického spolku, a to hornické pečetě a razítka. Podařilo se zrealizovat 210 kusů těchto razítek z období od 17. století až dodnes. Hlavními tématy jsou stříbrská těžařstva a cechy, Horní úřady Stříbro, Plzeň, Praha, Loket, Sokolov, Most, Č. Budějovice, Ostrava, Kutná Hora, Příbram a jiné. Je zde vystaveno i 15 kusů pečetí z mosazi (kopie originálů ze SOA Tachov). Velké poděkování patří Nadaci Landek, která svým finančním darem podpořila vznik tohoto díla, které svým tématem a jedinečností spíše patří do Hornického muzea. Program dále pokračoval hornickým pochodem k hornickému skanzenu za světu loučí a světýlek přes hornickou stezku. Po posledních větách předsedy spolku byl odpálen ohňostroj. Doufám, že akce proběhla zdárně a kamarádi že odjížděli do svých domovů plni zážitků a nových osobních setkání.

V dějinách českého hornictví znamená 12. století první oficiální i neoficiální dochované písemnosti z rudných revírů českého království. Vedle starého stříbrského revíru postupně vznikaly další a slavnější revíry – Jihlava, posléze Kutná Hora či Jílové nebo Horní Slavkov, Rudolfov, Planá, Jáchymov a Příbram a řada dalších. V místech bohatých nálezů rudních žil vznikaly hornické osady, které byly panovníky země povyšovány nejdříve na horní městečka a později na horní města. K povzbuzení dalšího hornického podnikání byly těmto městům udělovány různé výsady a zvláštní práva. Čeští králové ochotně vycházeli vstříc žádostem majitelů panství o povyšování na horní města. Panovníci potvrzovali horníkům jejich výsady a zároveň vylepšovali horním městům jejich pečeti a městské znaky.

Od té doby se mnoho změnilo, místní doly již jsou jen dávnou vzpomínkou. Historii města spojenou hlavně s hornictvím udržují nadšenci. Bez nich bychom zde nikdy neměli hornický skanzen ani zrekonstruovanou štolu Prokop. Všem, o kterých mluvím, tímto chci, já osobně, velmi poděkovat, protože vím, co osobního času, nadšení a rodinné pohody museli obětovat. Z bývalého počtu 90 členů spolku je nás již jen 44.

Musím zde zase připomenout památnou větu, a to že: „Dějiny českého hornictví jsou vnitřně propojeny s dějinami země, tak těsně, že není možné je od sebe oddělit.“
Zdař Bůh!

Karel Neuberger, MBA
Hornicko-historický spolek Stříbro

0 0