129. Skok přes kůži se uskutečnil v Ostravě za účasti zástupců OKD

129. Skok přes kůži se uskutečnil v Ostravě za účasti zástupců OKD

Kompresorovna historického Dolu Anselm (Urx) na Landeku patřila poslední pátek v dubnu hornické slávě celorepublikového formátu – uskutečnil se zde 129. Skok přes kůži, na němž do havířského cechu vstoupila dvacítka studentů montánních oborů. Nechyběli ani zástupci zdejšího uhelného revíru ze společnosti OKD – ředitel její Hlavní báňské záchranné stanice Josef Kasper a manažer centra rekultivací a pozemků Radim Tabášek, kteří byli jmenování Slavnými vysokými čestnými prezidii.




Josef Kasper (zleva) a Radim Tabášek v prezidiální tablici 129. Skoku přes kůži.

„Už jen to číslo 129. budí obrovský respekt a uznání všem, kteří se na organizaci takové akce podíleli. Já jsem rozhodně pro zachovávání hornických tradic formou zakládání hornických spolků a pořádáním skoků přes kůži, neboť vzhledem k životnosti našeho uhelného hornictví, to může být brzy jedna z mála důstojných vzpomínek na naše povolání,“ konstatoval Kasper, jenž již v roce 1985 začal působit jako funkcionář na šachťácích, kde se také skáče přes kůži.

„Vím, co to znamená z pozice Slavného vysokého a neomylného prezidia řídit takovou sesi. Proto je nutno smeknout před dlouholetým SVNP a také mým přítelem profesorem
Pavlem Prokopem a s velkou úctou mu poděkovat za to, že ze své pozice řídil desítky skoků po celé republice a udělal tím pro tuto hornickou tradici neskutečný kus práce,“ uvedl Kasper s tím, že úroveň skoků přes kůži zaznamenala stoupající tendenci. „A to jak na šachtách v OKD, tak na sesích krojovaných horníků, kde bývá například ve Stonavě na 150 semestrů s hrdostí nosících hornické kroje a ctících tradice. Tohle musí zapůsobit v naší profesi na každého,“ podotkl ředitel HBZS Ostrava.

Pro SVNP Pavla Prokopa byl 129. Skok přes kůži zároveň jeho posledním ve funkci. „Dále již nechci pokračovat. Mám pro to své osobní důvody. Rozloučení se mi nicméně vydařilo, průběh sese byl ovlivněn i tím, že nebyla žádná oficiální přestávka a vše se
odehrávalo jen s pivní mastí,“ nechal se slyšet a za jediný nedostatek považoval problém s ozvučením velké kompresorovny. „Když není všechno pořádně slyšet a rozumět, je to pro skok problém číslo jedna,“ poznamenal Prokop, jenž věnoval skokovým tradicím dvaačtyřicet let svého života.

 

0 0