PETR SCHREIBER ZE ŽIVOTA INŽENÝRA V ŠACHTÁCH OKR
„To my na Armádě…?“

Vzpomínka na nedávného zesnulého kamaráda, kterou sám napsal.

Žili, byli dva bratři dvojčata. K nerozeznání, dvě vejce, ale jen do okamžiku otevření mluvidel. Jeden, výtečný střelmistr, rozvážný, klidný. Druhý divoch, hlasitý, vznětlivý, hotový vichr v náraží, narážeč s vysokým pocitem odpovědnosti za bezpečnost na svěřeném pracovišti. Uměl si zjednat pořádek u klece jako nikdo jiný. Neukáznění u klece, ať se jednalo o „cugoře“, kteří spěchali s výjezdem aby stihli zrychlený vlak směrem do Jablunkova a Čadce, ale hlavně o „brigádníky“, čerstvě přijatě na šachtu, kterým pod kůži ještě nevstoupila důstojnost starých „hajerů“, ti všichni jakoby ve směně zmíněného „anšlegra“ neexistovali.

   


 Dvojčata se jmenovala Dordové a ten s čarovnou silou hlasu samozřejmě hned obdržel přezdívku, vyvěrající z jeho neustálého huhlání – Trušok. Že nevíte, co to slovo znamená? Prostě krocan. Měl i chvilku přezdívku „Filulet“, to proto, že když byl do samšky manželkou poslán pro filety, zaboha si nemohl na název oblíbeného manželčina jídla vzpomenout a samozřejmě nějaký poťouchlý jindřiškán byl poruce. Ale pojmenování Trušok zvítězilo.

Ke konci každé směny zaznělo od šachty jeho „do raja“ a chlapi jako ovečky se ukázněně řadili do čtyřstupu ve slušné vzdálenosti od sklopných můstků, zatímco v jiných partách nepomohl žádný dozor zabránit tlačenici, která hrozila a také často způsobila úraz na sklápěcích můstcích a hrozilo svržení do jámy a zbytečně znělo „ošiemnastu“ na povolený počet lidí v kleci. Jenom při Dordově službě nikdy nenastal ten divoký útok na dřívější klec.

Začínal každodenní obřad. Poslušný čtyřstup ukázněně nastupoval do klece až. při sklopených mostcích na Trušokuv povel: „Do šole!“. Jak zaznělo jeho „ošimnost“ , útvar se jako zázrakem přetrhl a případný nedočkavec na jeho .,Halt, curyk!“ bez odmluvy poslechl.

Ticho jako na hřbitově protrhlo sborové Bleblcblebleble, které s naléhavosti bouře zahřmělo v okamžiku, kdy klec po Dordové signálu opouštěla náraží. Zpravidla byla vidět rozjařeným havířiskum čest těla od moudí dolů, když Trušok červeným signálem a s řevem „Halt!“ zastavil pohyb klece a následovalo to, nač se v jakési zvráceně touze těšily obě strany představení.

Dorda vytáhl připravenou hadici napojenou na důlní vodovod a plnou .,špricou“ oblil
osazenstvo v kleci. Pak dal signál „Pienč“ a klec se dala do pohybu. Trušok se s úsměvem obrátil na ostatní čekající havíře v náraží:
.,A že ich dišo fajně vylol“
Nahoře mokří havíři za hlučného řehotu utíkali přes chladni nádvoří do koupelen a na rtech jim znělo:
„To zme dišo fajně Trušoka nasrali“ Obě strany byly šťastné a těšily se na zítřejší směnu, jak to zase „jutro znuv spořundzum“.