VZPOMÍNÁNÍ NA PRVNÍ DEN HORNÍKŮ V ROCE 1949

Když se v září 1949 poprvé slavil Den horníků a zakládala se tak tradice tohoto hornického svátku, měl jsem možnost zúčastnit se ústředních oslav na pražském Hradě jako jeden z delegátů hornických učňů z OKR. Vzpomínám si, že nás tehdy brzy ráno odjížděla do Prahy velice početná skupina, ve které byli zástupci všech šachet, takže jsme zcela zaplnili celý Ostravan, tehdy ještě motorový rychlík sestávající jen ze dvou nebo tří vagónů. Slavnostního zasedání na Hradě se zúčastnilo asi 600. Delegátů, zastupujících horníky všech uhelných a rudných dolů, uranového průmyslu a pracovníky dalších podniků hornického resortu z celého Československa. Význam této události podtrhuje skutečnost, že slavnostní zasedání se konalo ve Vladislavském sále Pražského hradu. Samotným oslavám Dne horníků předcházela tehdy velice populární soutěž mezi šachtami v celé republice o dosažení nejlepších ukazatelů v těžbě, která se průběžně sledovala v tisku a měla být vyhodnocena právě ke Dni horníků. Vítězi této soutěže měla být na oslavách v Praze poprvé předána standarta Prezidenta republiky. Nejlepších výsledků v této soutěži dosahovaly dva doly z našeho revíru ostravská Hlubina a Hedvika z Petřvaldu. Mezi těmito dvěma šachtami se mělo rozhodnout o vítězi celé soutěže.

Vzpomínám si, že delegáti z Hlubiny nastupovali do rychlíku s vědomím, že soutěž o prezidentskou standartu vyhráli a chystali se své vítězství během cesty patřičně oslavit. Dověděli se však od kolegů z Hedviky, že v soutěži zvítězila Hedvika. A tak v bufetovém oddělení vlaku nakonec popíjeli havíři z Hedviky na vítězství a havíři z Hlubiny na žal.

Na závěr slavnostního zasedání byli vyznamenáni nejlepší pracovníci ze všech revírů. V další části programu zhlédli účastníci oslav divadelní hru Kutnohorští havíři v podání činohry ostravského divadla. Po ukončení slavnostní části oslav ve Vladislavském sále byli účastníci pozváni na recepci do reprezentačních místností Hradu. Letos v září uplyne už plných 69 let od této události, nicméně vzpomínky v paměti přímého účastníka zůstaly.