Hlubina měla raritu – lanovku v podzemí

Karvinský důl zasáhla 14. června 1894 velká katastrofa, jež si v celém revíru vyžádala životy 235 horníků.
HlubinaDůl Hlubina (Tiefbauschacht) byl založen na úpatí vrchu Ptáčník v roce 1867 hrabětem Johannem Larischem Mönnichem s původním názvem Hlavní jáma.
Těžní jáma se pak začala hloubit v roce 1871 a původně neměla žádné těžní zařízení. Byla vybavena pouze fáracím oddělením pro kontrolu jámy. Až později tam byl instalován elektrický těžní stroj typu Ilgner o výkonu 1080 ks. Klece měly dvě etáže, každá byla pro dva důlní vozy.

POMNÍKY HORNICKÉ SLÁVY

Raritou v revíru byla 880 metrů dlouhá lanová dráha na 7. patře dolu, která zajišťovala dopravu důlních vozíků. Poháněna byla vzduchovým motorem.

Výbuchy zabíjely.

Úpravna uhlí na povrchu sloužila i pro doly Františka a Jindřich, uhlí ke zpracování dopravovala lanová dráha. V roce 1881 byl důl napojen vlečkou na hlavní železniční trať.

Největší důlní katastrofa, která postihla Larischovy-Mönnichovy doly 14. června 1894, velice zasáhla i karvinský Důl Hlubina. Několik výbuchů v důlním poli napáchalo obrovské škody. Ve 21.30 hod. došlo k tak silné explozi, že vtažnou jámou vyrazil dým a prach až na povrch. Druhý výbuch následoval asi ve 22 hodin. Po něm nastoupilo na důl pět záchranářů. Když dosáhli ohniska havárie, došlo k dalším výbuchům a všech pět záchranářů zahynulo. Na dolech Jindřich, Františka, Jan a Hlubina na odpolední směně 14. června 1894 sfáralo celkem 1096 dělníků a dozorců. Katastrofa si vybrala životy 235 horníků.

Po havárii byly pravidelně odebírány vzorky plynu a po snížení obsahu kysličníku uhelnatého začalo 20. června 1894 zmáhání narušených částí dolu. Zhruba měsíc poté, 23. července, byl na základě úředního povolení opět zahájen provoz.

Technický rozvoj ve třicátých létech 20. století znamenal ústup od tradičního těžení pilířováním, postupným nasazováním šramačích strojů se přecházelo na směrné stěnování se základkou. Pro své pracovníky vybudoval karvinský Důl Hlubina v letech 1895 až 1921 kolonii Pohraniční, která měla původně 45 domů. Další kolonie Grauerova se 17 domy byla z let 1899 až 1908. Obě byly silně poddolované a tak jednotlivé domy postupně zanikaly.

Po druhé světové válce byla Hlubina jednou z šachet, které vytvořily v roce 1951 Velkodůl Československá armáda. O rok později prošel rozsáhlou elektrifikací, která umožnila nasazovat do rubání sovětské kombajny Donbas.

Poslední stránky své historie Důl Hlubina dopsal v 60. letech minulého století. Těžní jáma, která měla konečnou hloubku 478 metrů, byla zasypána v roce 1963 a pět let poté stejný osud potkal i výdušnou jámu hlubokou 483 metry.

0 0