Polsko bude na jádro shánět miliardy v zahraničí

odborníci ocenili úsilí, nasazení a vytrvalost hornického spolku Barbora  

Torzo středověkého důlního větracího stroje, který objevili členové spolku Barbora při průzkumu dosud nezmapovaného středověkého dolu v jižní části Grejfského pásma, spatřilo po staletích světlo světa. Na vytažení unikátního stroje se o víkendu 11. a 12. května po náročných přípravách podílel tým kolem dvaceti lidí. Spolu se členy spolku Barbora se u vstupu do podzemí sešli speleologové, archeologové, pracovníci národního technického muzea, národního památkového ústavu a také zahraniční delegace z projektu Archeomontan. „Je to mimořádný nález, který dosud nemáme v autentickém provedení k dispozici,“ konstatoval Jan Mařík, ředitel Archeologického ústavu AV ČR a ocenil práci spolku: „Do výzkumu investovali tolik času, energie, peněz. Obdivuji je, že dokázali něco takového v podmínkách, které jsou pro běžného archeologa téměř nepředstavitelné. Mají můj velký obdiv.“

Původně to byla jen skála v lese na Bylance, odkud vyvěrala voda. Díky úsilí a vytrvalosti se členům kutnohorského hornického spolku Barbora podařilo během třinácti let výzkumu  postupně vyčistit, zprůchodnit a zmapovat více než kilometr odvodňovací školy Bylanka IV. Vedle pozůstatků středověké důlní činností – původních dřevěných podlážek, žebříků a neporušeného džbánku – objevili větrací stroj, který vzbudil zájem archeologů. Podle slov Filipa Velímského z Archeologického ústavu AV ČR, Praha, jsou lopatkové větráky známy například z vyobrazení na Kutnohorské iluminaci, která znázorňuje těžbu a zpracování stříbra, fyzicky se však ze středověku až do současnosti kompletně nedochoval žádný. Dendrochronologický rozbor vyzvednutých prvků důlních výdřev by také mohl přinést přesnější informace k dataci díla, což je údaj, který pro těžbu na jednotlivých pásmech a šachtách v Kutné Hoře obvykle chybí.

Práce v dole zastavily před čtyřmi lety starý zával a nedostatečný přísun čerstvého vzduchu. Pomocí radiomajáku se tehdy podařilo zaměřit a vyzmáhat bývalou těžní jámu na louce za cestou ke Škvárovně na horním Žižkově. Jáma slouží doposud jako větrací i přístupová. Prostor je oplocen a vstup do podzemí zabezpečen.

Je sobota ráno 2. února. Jako první ze spolku Barbora přichází Ivan Kozák. Odemyká vstupní bránu, poté maringotku a zatápí v kamínkách. Odjišťuje vstup do podzemí. Ve smluvený čas, tak jako obvykle po pracovní době a o víkendech, se na místě scházejí další členové. Každý z nich má své civilní povolání, dostavili se truhláři, vysokoškolští profesoři, geolog, historik a další. Jedním z nich je i geochemik, doktor přírodních věd Jan Kavalír: „V patnácti jsem začal sbírat kameny. Je to koníček od dětství,“ podotýká a dodává, že výzkumu podzemí ve spolku Barbora se věnuje již od devadesátých let. V maringotce se novodobí havíři převlékají do pracovního oblečení, nasazují přilby, čelovky, vybaveni potřebným nářadím vyrážejí do podzemí dle rozdělení pracovních úkolů.

V současné době jsou práce zaměřeny na přípravu výstavby nové větrací a komunikační šachty, která bude z louky, jejíž pronájem končí, přesunuta do přilehlého lesa. „Bývalá těžní jáma bude zasypána, zajištěna železobetonovým záklopem a louka bude uvedena do původního stavu,“ uvádí Ivan Kozák. Práce prováděné hornickým způsobem vykonávají podle projektu schváleného báňským úřadem. „Je potřeba také provést kontrolu již pročištěné štoly, kde u jednoho ze dvou hloubení bude v rámci záchrany – vyzvednutí středověkého větracího důlního stroje – prováděn archeologický průzkum a uskuteční se skenování ručním 3D skenerem,“ doplňuje Kozák.

S Petrem Zemanem, jednatelem spolku Barbora, sestupujeme osm a půl metru po svislých žebřících do prvního patra pod zemí. „Pod námi v hloubce 24 metrů je další štolové patro, které odvodňuje tento důl. Jsme zhruba v místech začátku cesty, která vede nahoru k bývalým kasárnám,“ podotýká Zeman. Vstupujeme do původní štoly, která bude sloužit jako přístupová do dolu. „Rozšířili jsme ji, aby se v ní dalo bezpečně chodit. Tady je potřeba se mírně přikrčit,“ upozorňuje Zeman. V podlaze jsou instalovány kolejničky, po kterých je možné ve vozíčku snadněji dopravovat vytěžený materiál štolou ven. „Klasická důlní doprava tady nepřipadá v úvahu, tak jsme si museli vypomoci sami, abychom si práci ulehčili,“ vysvětluje Zeman a vybízí k pohledu vzhůru, kde světla čelovek osvětlují další šachtu. Jsme na konci chodby. „Ještě nám zbývají dva metry, abychom se propojili se starou jámou,“ vysvětil Zeman.

Hlavním cílem projektu, který v roce 2016 podpořil Středočeský kraj, je zpřístupnění části středověkého důlního díla pro zážitkovou turistiku. Jak uvedl Ivan Kozák, doly budou vybaveny dle současných bezpečnostních standardů, ale historický věrným způsobem. Při návštěvě temné středověké štoly pouze za svitu lampy budou moci návštěvníci okusit těžkou práci středověkých havířů, lézt po žebřících, po kolenou, brodit se vodou…

První návštěvníci by se mohli do podzemí vypravit již na podzim letošního roku…

M. Pravdová

Share Button
Nástupkyně Junckera prosazuje klimatickou paniku