AKCE MORAVSKÝ KRAS 1970

 Všichni máme v živé paměti záchrannou akci v Thajské jeskyni, která probíhala v červnu roku 2018, kdy monzunové deště způsobily zaplavení přístupových chodeb v jeskyni a následné uvěznění 12 chlapců a jejich trenéra. Všechny se nakonec podařilo po dlouhých 17 dnech dostat z jeskyně živé.

Během záchranářských prací zahynul dobrovolník potápěč, člen thajského námořnictva, kterému během přípravných prací před samotným vyproštěním při návratu z jeskyně došel vzduch v potápěčské láhvi. 
Podobné akce se zúčastnili i potápěči Hlavní báňské záchranné stanice v Ostravě. 
Dne 31. srpna 1970 byla HBZS Ostrava vyzvána k pomoci při záchraně životů dvou jeskyňářů v Moravském krasu.
Po přívalových deštích dne 29. srpna 1970 uzavřela následná povodeň v podzemí Moravského krasu dva jeskyňáře, se kterými nebylo navázáno spojení. Krátce po obdržení žádosti o pomoc byli z HBZS vysláni na pomoc tři záchranáři, technik potápěč, mechanik a technik specializovaný na spojovací techniku a spojení pod vodou. 
Dva pohřešování jeskyňáři odešli v sobotu 29. srpna do podzemních prostor, aby zde provedli dokumentaci již dříve nalezených krasových oblastí v podzemním toku ponorného potoka Bílá voda. Práce jim měla trvat čtyři dny a pro tuto dobu byli také vybaveni. Měli dostatečné zásoby potravin a světla. Spojení s nimi udržoval jeden kolega z povrchu pomoci vojenského telefonu. 
Naposledy komunikoval s pohřešovanými v sobotu asi v 18.00 hodin večer. Telefon se používal čas od času. Přístup k němu znamenal 800 metrů dlouhou cestu. Pokud tedy nebyli jeskyňáři přítomní u podzemní stanice, nebylo možné s nimi navázat spojení. Právě z těchto důvodu jim nebylo možné oznámit nebezpečnou situaci, která vznikla po přívalovém dešti. Teprve, když sami volali z podzemí a dotazovali se po příčině zvýšeného průtoku vody, obdrželi zprávu o kritické situaci. Potom s nimi bylo spojení přerušeno.
Na místě nehody byli povoláni potápěči z Trygon klubu a profesionální i amatérští speleologové. Jejich zásah však nebyl možný. Spousty vody stále uzavíraly cestu k postiženým. Voda strhávala balvany, dřevo a zeminu. Zbývala jenom jediná možnost, pokusit se přečerpat vodu z potoka jinam. Na místě nehody však nebyla žádná čerpací stanice. Záchranné práce proto stále nezačaly. Po zkušenostech ze svého povolání upozornili báňští záchranáři na nutnost pokusit se navázat jakýmkoliv způsobem spojení s uvězněnými jeskyňáři a dát jim najevo, že se pracuje na jejich záchraně. Bylo velmi pravděpodobné, že žijí. Do podzemních prostor byly po domluvě přítomných posílány s vodou ponorného potoka širokohrdlé láhve, do některých byla vložena svítící baterka, notýsek, tužka a tabulka čokolády. Tyto láhve byly vhazovány do vod potoka s nadějí, že uzavření jeskyňáři některou z nich budou moci vylovit.
Jedinou cestou, jak umožnit potápěčům a speleologům vstup do podzemí, bylo snížení stavu vody v ponořujícím se toku. Bylo nutné přehradit potok a vodu čerpat jinam. To byl však úkol, který pro většinu přítomných přesahoval reálné možnosti. Pod tlakem záchranářů, kteří byli v té době prakticky jedinými, kdo v té době měli zkušenosti s většími akcemi na záchranu lidí, se konečně vytvořila skupina lidí, která se tohoto úkolu měla ujmout. První základnou skupiny se stala kancelář ředitele Moravského muzea v Brně, kde nastala první kritická situace, neboť nikdo z přítomných nevěděl, koho požádat o podporu akce takového rozsahu.
Nakonec začali jednat záchranáři HBZS svým jménem a požádali předsedu Jihomoravského KNV o pomoc. Ve 21 hodin se již na krajské inspekci požární ochrany sešli náčelníci Civilní obrany, Požární ochrany, vojska a bezpečnosti, aby spojili své síly na záchranu dvou lidských životů. Během krátké doby bylo jasné, co má kdo zajistit. Během noci ustavují požárníci čerpací agregáty, natahují hadice a budují kaskády. Vojáci přehrazují řeku, budují osvětlení, bezpečnost (SNB) zajišťuje spojení a řeší dopravní situaci tak, aby nic nepřekáželo záchranným pracím.
Hydrologové, speleologové, potápěči plní své úkoly při sledování stavu vody a činí poslední přípravy na sestup do podzemí. Dopoledne je na štábu porada s potápěči Trygon klubu z Brna, kteří mají spolu se speleology provést vlastní záchranné práce. Vedoucí potápěčů požaduje zajištění dalších láhví se stlačeným vzduchem. Kompresor, lana a důlní lampy jsou zajišťovány z HBZS v Ostravě.
V 17 hodin dostávají potápěči příkaz k sestupu do podzemí. Jde s nimi také technik – spojař z HBZS. Mají postupovat dle svého uvážení, respektive podle velitele v podzemí. Postup potápěčů byl velmi obtížný. Voda zcela změnila podzemní cestu. Zmizely některé sifony a vytvořily se nové. Potápěči museli odstraňovat nánosy štěrku a prohrabávat se dopředu metr po metru. Před nimi bylo nejméně 800 metrů cesty, kterou museli provléknout mnoho kilogramů zátěže. 
Ráno dne 2. září potápěči hlásili, že se jim podařilo proniknout za sifon, který uzavíral další postup do prostorů, kde by již měli být pohřešování. Nemohli zde uskutečnit žádný průzkum, protože již neměli dostatečnou zásobu vzduchu v přístrojích. Cesta byla otevřená, i když dosud nebyly zprávy o pohřešovaných.
Mezitím již byla v pohotovosti na místě nehody četa důlních potápěčů – záchranářů z HBZS v Ostravě. Počasí bylo stále nejisté a každou chvílí hrozilo stoupnutí vody v podzemí. Životy potápěčů byly ohroženy, neboť stejně namáhavou cestu zpět nemohly zabezpečit ani dýchací přístroje.

Kolem sedmé hodiny jsou předávány zkušenosti a probíhá raport o situaci. Připravuje se další akce, kterou mají provést záchranáři. Nová skupina postupuje rychleji, neboť má k dispozici již vybudovanou trasu a dvě zhruba vybavené základny. Dva potápěči pronikají za sifon, kde se podle předpokladu mají nacházet a čekat na svoji záchranu oba pohřešování. Nejsou tam. Po 80m postupu potápěči hlásí, že postižené nalezli oba mrtvé. Podle jejich hlášení jsou oba mrtví již několik dní. Po ohledání místa nehody bylo vše ponecháno v původním stavu a potápěči dostali příkaz k výstupu na povrch.
Na příkaz štábu bylo ve 22.30 hodin z Ostravy povoláno dalších deset důlních záchranářů – potápěčů, k vyproštění obou těl. Do hlubin krasu nastupuje 15 potápěčů spolu se třemi horolezci. Ve večerních hodinách následujícího dne byli oba postiženi dopraveni na povrch. Ojedinělá akce skončila. Potápěčská skupina HBZS se zde seznámila pro ně s neobvyklými podmínkami práce v podzemí a získala zde řadu cenných zkušeností. 
Dle výpovědi bývalého velitele II. pohotovostního oddílu p. Dalibora Tekiely se podobný případ stal v září roku 1995 opět v Moravském krasu, kdy při průzkumu labyrintu jeskyně utonul speleo-potápěč. Úkolem HBZS Ostrava bylo vyprostit a dopravit postiženého z jeskyně na povrch. Četa potápěčů HBZS sestoupila do podzemí, do místa jeho zanoření. Po zjištění a zvážení všech dostupných informací a s přihlédnutím k okolnostem, že speleo-potápěč je prokazatelně mrtvý (potvrdil kolega speleopotápěč), bylo rozhodnuto, že se utonulý bude vyprošťovat z povrchu. Na utonulém byla umístěna anténa sloužicí pro zaměření z povrchu (tu na postiženého umístil kolega, ještě před příjezdem HBZS). Následně byl utonulý speleo-potápěč vyproštěn vrtem z povrchu. Tyto nehody v uzavřených podzemních prostorách v kombinaci se zásahem pod vodou bez možnosti přímého vynoření představují vždy extrémní nároky na zasahující záchranáře a podpůrné týmy. I přes neustálou modernizaci v komunikační technice se například při těchto zásazích nejlépe osvědčuje klasický záchranářský telefon řady AZD, používaný v báňské záchranné službě již od šedesátých let minulého století. 
Autor článku: Jan Šulej 
Použité zdroje: archiv OKD, HBZS, a. s. (Záchranář – č. 7/1970 )

Share Button

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *