Národní kulturní památka Důl Michal v Ostravě slaví jubileum 170 let

Národní kulturní památka Důl Michal v Ostravě slaví jubileum 170 let
Obrázek 1 Národní kulturní památka Důl Michal (dříve Petr Cingr) v Ostravě-Michálkvicích. Současný stav. Archív S. p, DIAMO.

Na rok 2019 připadá významné výročí v historii OKR, a to 170 let od založení Dolu Míchal v Ostravě Michálkovících, který po skočení těžby uhlí se stal Národní kulturní památkou a slouží v Ostravě jako kulturní zařízení. Důl byl založen v roce 1849. Dostal jméno č. III podle čísla předtím vyhloubené a rekonstruované kutací jámy. Krátce potom bylo jméno změněného na Michael (Michal) a později na Petr Cingr, nakonec mu jméno Michal po roce 1989 bylo vráceno. Na důl se postupně soustřeďovala těžba uhlí z okolních dolů. Zásadní vliv na vzhled a činnost dolu měla rozsáhlá přestavba a modernizace v letech 1913-1915. Důl Petr Cingr (později opět Michal) ukončil těžbu v roce 1993, ale pro svou autenticitu se na rozdíl od mnoha jiných zrušených areálů dolů v Ostravě vyhnul zbourání. Naopak dostal statut Národní kulturní památky, dnes patří k vyhledávaným turistickým cílům a slouží pro různé kulturní akce. Současný stav památky je vidět z obr. 1.

Činnost dolu

Před založením Dolu Michal probíhaly v Michálkovickém území kutací (průzkumné) práce, které prováděl C. k. Vysoký montánní erár (Rakouský stát). Na základě nálezu dobyvatelné uhelné sloje v kutací jámě č. III byla dne 29. XII. 1849 nálezci udělena Báňským hejtmanstvím koncese na dobývání uhlí formou tzv. důlních propůjček. Tento den se považuje za datum založení dolu. Důl založil Rakouský stát, reprezentovaný C. k. Vysokým montánním erárem. Důl dostal jméno č. III podle čísla kutací jámy, která byla přebudována na jámu důlní. V roce 1850 byl přejmenován na Michael (později Michal).

Důl Michael odkoupila 15. 12. 1856 společnost Privilegovaná Severní dráha císaře Ferdinanda (SDF) ve Vídni. Společnost spravovala železnici z Vídně přes Ostravu k polským solným dolům ve Slezsku.

Za dobu své dlouholeté existence důl prošel postupným technickým a stavebním vývojem. Významným mezníkem se stal rok 1862, kdy důl byl připojen k Báňské dráze (později označované jako Montánní dráha), která umožnila plynulou expedici vytěženého uhlí prostřednictvím stále rostoucí železniční sítě. Dráha nahradila málo výkonný a nespolehlivý odvoz uhlí formanskými povozy s koňským potahem po trase dlouhé 8 km k železniční stanici v Hrušově a byla základem pro zvyšování těžby. Připojení k dráze bylo z hlediska rozvoje těžby jedním z nejdůležitějších mezníků v historii dolu. V roce 1869 byli pro horizontální dopravu v dole zakoupeni první koně a při ražení důlních děl zavedena trhací práce pomocí dynamitu namísto dosud používaného střelného černého prachu. V roce 1870 byla zahájena první rekonstrukce dolu z důvodu nutnosti postupu dobývání do větší hloubky po vydobytí některých slojí. V roce 1874 byl na jámě instalován nový silnější parní těžní stroj o výkonu 120 HP a přímo účinné parní důlní čerpadlo tahadlového typu o výkonu 100 HP. Oba stroje byly dodány Strojírnami knížete Salmy v Blansku. Po ukončení přestavby povrchový areál dolu tvořily zděné jámové budovy s příhradovou těžní věží, na kterou navazovala strojovna a jednopodlažní kotelna, (viz obr. 2). V roce 1907 bylo zavedeno strojní vrtání při ražbě chodeb a brázdící stroje šramačky, poháněné stlačeným vzduchem. Později byly zaváděny pneumatické sbíječky.

Obrázek 2. Důl Michael po rekonstrukci v r. 1874. Dobová pohlednice. Archiv Hornického muzea OKD.

Největší rekonstrukce dolu proběhla v letech 1913-1915 (částečně v průběhu 1. světové války). Při přestavbě byla provedena demolice téměř všech objektů na povrchu dolu a uplatněno tehdy pokrokové provozní řešení, oddělující od sebe pohyb horníků a dopravu uhlí a materiálu. Mužstvo procházelo při nástupu do práce krytým koridorem přes „čisté“ a „špinavé“ řetízkové šatny, reprezentativně řešenou cechovnu (kde se denně přidělovaly pracovní úkoly), lampovnu a spojovací mosty do jámové budovy a těžní jámy. Nad jámou byla v roce 1914 postavena ocelová vzpěrová těžní věž z příhradové konstrukce s dvojicí těžních kol (lanovnic), vysoká po osu lanovnic 35,0 m. Vzhled přestavěného dolu ukazuje obr. 3. Strojovna byla rozdělena na dvě části a to úsek těžních strojů a úsek kompresorů. Oddělení těžních strojů bylo vybaveno dvěma již elektrickými těžními stroji o výkonu 2 480 HP. V roce 1913 byla postavena na místě staré nová třídírna s velkokapacitními zásobníky, ze kterých se uhlí expedovalo přímo do vagónů. Uhlí se třídilo na roštech a ručně se vybíraly větší kusy kamene. Při rekonstrukci v roce 1913 důl Michal převzal těžbu uhlí dolu Petr a Pavel a v r. 1916 i těžbu dolů Josef a Jan ve Slezské Ostravě, které se pak staly pomocnými doly. O jejich důlní pole bylo rozšířeno důlní dole dolu Michael.

Obrázek 3. Důl Michael (později Petr Bezruč) po generální přestavbě dolu z let 1913–1915. Archiv Hornického muzea OKD

Po vzniku Československé republiky v roce 1918 začala být používána česká podoba jména Dolu Michael – Michal. V roce 1927 bylo vybudováno uhelné prádlo (mokrá úpravna uhlí) a briketárna. Uhelné prádlo vzniklo rozšířením a přestavbou stávající suché třídírny. Koncem roku 1932 byl zastaven provoz pomocného Dolu Josef ve Slezské Ostravě.

V době německé okupace za 2. světové války bylo připravováno v rámci záměrů vybudování velkodolu společnosti SDF s umístěním jeho centrálního zařízení v lokalitě otvírkového Dolu Oskar v Heřmanicích. Velkodůl měl být vybudován v tzv. Východním poli ostravské části OKR. Toto důlní pole slučovalo v jeden celek důlní pole dolu Michal a velké severní panenské území v oblasti katastrálních obcí Heřmanice, Rychvald a Záblatí. Důl Oskar byl připojen k Dolu Michal. Pro nepříznivý vývoj válečných událostí pro německé okupanty k realizaci tohoto projektu velkodolu již nedošlo. Po 2. svět válce byl v tzv. Východním poli vybudován v pozměněné podobě Důl Rychvald. V roce 1942 byla na Dole Michal zrušena briketárna a v závěru války došlo při leteckém bombardování k poškození prádla (úpravny uhlí). Její provoz byl v roce 1945 s ohledem na nové poválečné záměry zrušen a třídění uhlí pokračovalo až do ukončení provozu dolu pouze suchým procesem.

Po 2. světové válce byly v  roce 1945 doly společnosti SDF postaveny pod národní správu. Dne 28. října téhož roku spolu s doly všech společností byl znárodněn a od roku 1946 začleněny do Národního podniku Ostravsko-karvinské kamenouhelné doly v Ostravě. Dne 17. 7. 1946 byl Důl Michal přejmenován na Petr Cingr na paměť dělnického vůdce, poslance rakouského říšského sněmu a později senátora Československé republiky. K Dolu Petr Cingr byl jako závod připojen od 1. 1. 1954 Důl Michaeli (tzv. Michálka) ve Slezské Ostravě. Na základě celostátně uplatňované direktivy o likvidaci neefektivních provozů byl v roce 1965 provoz Dolu Michaeli zastaven. Ke dni 1. 7. 1966 došlo k organizačnímu sloučení dosud samostatného Dolu Petr Cingr s Dolem Rudý říjen (později Důl Heřmanice) v jeden důlní podnik. Důl Petr Cingr se stal jeho závodem č. 3, později č. 2. V roce 1976 byl Důl Petr Cingr jako závod organizačně zrušen a dále veden jako samostatné Důlní pole Dolu Rudý říjen.

Po změně politicko-hospodářských poměrů v roce 1989 bylo dolu vráceno jméno Michal. V závěru své existence byl označován jako Lokalita Michálkovice Dolu Heřmanice.

V rámci státem řízeného útlumu těžby uhlí v OKR byla těžba uhlí na Dole Michal dne 30. 6. 1993 zcela ukončena. Po likvidaci podzemní části Dolu Michal bylo provedeno v r. 1994 poslední slavnostní fárání těžní jámou z dolu.

Souhrnně se dodává, že Důl Michal existoval do doby zastavení v letech 1849–1993. Těžba uhlí probíhala od roku 1851 do 30. 6. 1993 s ročním objemem v rozmezí v 19. st. 18–202 tis. t a ve 20. st. 234-547 tis. t. Důl měl rozlohu 411 ha (rok 1960) a 19 provozních pater a dvě jámy. Největší hloubka jeho důlních děl byla 960 m. Po ukončení těžby uhlí v černouhelném hlubinném dole zůstal v areálu zachován komplex povrchových budov z let 1913–1915.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *