Financování zelené dohody stojí na vodě

Zelená dohoda, tedy plán Evropské komise na přiblížení uhlíkové neutralitě, byl sešit hodně horkou jehlou. Není vyřešeno financování ani eliminace sociálních dopadů. V rozhovoru pro Český rozhlas plus to řekl Petr Zahradník, ekonom České spořitelny a člen evropského hospodářského a sociálního výboru.

Během následujících 30 let by měly evropské země zásadně změnit svůj průmysl, dopravu i energetiku. Cílem je zbavit evropský kontinent závislosti na fosilních palivech a stát se klimaticky neutrální částí planety. Nebude to zadarmo, ba právě naopak. Nejnověji přišel z Evropské komise návrh na rozdělení 7,5 miliardy eur mezi regiony závislé na uhlí.

Zástupci české vlády okamžitě reagovali, že necelých 600 milionů eur, v přepočtu asi 14,5 miliardy korun, které v rámci tohoto fondu vychází na Česko, zdaleka nemůže stačit. S tím souhlasí i Petr Zahradník.

„Když se podíváme na celý finanční rámec naplňování zelené dohody, tak ten fond, o kterém se zde bavíme, je opravdu velmi malý. V zelené dohodě je psáno, že celkové vyvolané investice do konce této dekády, to znamená do konce roku 2030, by měly činit 1 bilion euro. Fond pro spravedlivou transformaci předpokládá pouze 7,5 miliardy euro plus alokace v rozsahu 1,5 až 3násobků těch 7,5 miliardy EUR v součtu ze zdrojů kohezní politiky. Jinými slovy to, na co šly v současné době evropské fondy na nejrůznější paletu projektů, tak tam bude jaksi přednostně předurčeno jejich, jejich využití právě na realizaci těchto zelených aktivit. Takže i kdybychom hypoteticky pracovali s nějakými 15 miliardami korun pro Českou republiku krát 1,5, respektive krát 3, tak pořád je to částka, která i z hlediska té celkové alokace, kterou Česká republika má, to znamená řádově 400 miliard korun, tak bude velmi menšinová a nebude stačit na realizaci tak ambiciózního projektu,“ uvedl Zahradník, podle nějž stojí financování zeleného plánu na vodě.

Kriticky se staví i k otázce řešení sociálních dopadů. Do roku 2030 by mělo v Evropské unii zaniknout 160 000 pracovních míst spojených nějak s uhelným sektorem. Podle Zahradníka není vyřešeno, co s těmito lidmi bude, navíc se domnívá, že jde o podhodnocený odhad.

„To je další věc, která se v zelené dohodě sice vyskytuje, ale není velká záruka a vysoká míra přesvědčivosti, zda to nejsou pouze planá přání. Myslím si navíc, že těch 160 tisíc osob uvolněných z tradičního uhelného průmyslu je ještě relativně podhodnocený odhad s ohledem na to, že například stále v polském těžebním průmyslu pracuje více než milion lidí,“ vysvětlil Zahradník.

Ten zároveň upozornil na rizika plynoucí z případného příliš rychlého odchodu od konvenční energetiky.

„Co se týče zdrojů, tak nám opravdu zbývá jenom volba mezi stávajícími konvenčními zdroji, které jsou tedy předmětem útlumu, a zdroji obnovitelnými, nic asi dalšího v současné době není myslitelné. Potom je tam otázka, jestli se nějakým způsobem rozvine sdílená ekonomika, jestli taktéž to nebude mít dopad na potřebu generování nových energetických zdrojů. V tom dokumentu se hodně hovoří o využívání odpadů, včetně energetického využívání odpadů, to znamená, že odpad by se buď mohl znovu využít technologicky, anebo právě i pro účely výroby elektrické energie. Takže naznačení cest tam možná vidíme, ale do jaké míry jsou ty cesty realistické a proveditelné, to si myslím, že je otázka. Na druhou stranu hovoříme-li o té konvenční, zejména na uhlí založené energetice, tak ten německý cíl útlumu běží až někdy do roku 2038, stejně tak scénář útlumu našich uhelných elektráren, takže na to je ještě relativní čas. V současné době bude snaha vymyslet a naběhnout ty alternativy a až ty alternativy budou životaschopné, tak může dojít k útlumu. Kdyby se to dělalo opačně, tak si myslím, že by to bylo velmi riskantní,“ zdůraznil Zahradník.

Podle ekonoma je zásadní otázkou, jakým způsobem bude Evropan donucen nebo přiveden k tomu, aby se choval v souladu se zelenou dohodou. „Pokud to bude v uvozovkách diktát, kdy například finanční sektor bude podřízen nové zelené taxonomii, a všechno, co bude financovat v oblasti konvenční energetiky, bude považováno za rizikové, byť to bude ziskové, a všechno, co bude financováno v oblasti zelené ekonomiky, byť to bude ztrátové, tak bude všemožným způsobem podporováno, tak nechci říkat, že to je odsouzeno k zániku, ale není to úplně ta cesta, na kterou jsou Evropané zvyklí,“ zdůraznil Zahradník, podle nějž je rovněž velmi důležité identifikovat rozdílný postoj mezi jednotlivými členskými státy.

Upozornil, že v na místě jsou kvůli drahému přechodu na klimaticky neutrální energetiku a průmysl i obavy ze ztráty konkurenceschopnosti Evropské unie. „Pokud se to udělá špatně a pokud nevznikne konsensus, tak si myslím, že ty obavy jsou velmi reálné, zejména v krátkém období. Za předpokladu, že se to nicméně uchopí dobře, tak si myslím, že v horizontu roku 2050 z toho Evropa může získat a naopak po Evropě budou opisovat i ostatní země,“ uzavřel optimisticky ekonom.

Článek převzatý z webu: iUHLI.cz

Share Button

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *