Co se najde mezi uhlím

Zkameněliny a jejich sbírání jsou spojeny s těžbou uhlí od nepaměti. Sběru fosílií se v okolí Bíliny a Mostu věnovaly generace horníků a sběratelů. O záchranu těchto svědků dávné minulosti se dlouhodobě starají geologové Severočeských dolů (SD).

Otisk cikády ležící na boku. Lom Bílina. Foto: Hornické listy

Sbírka zkamenělých rostlin vznikala od 80. let a v roce 2018 bylo rozhodnuto, že bude předána do sbírek Národního muzea. K slavnostnímu předání došlo v lednu 2019. Sbírka je unikátní v tom, že zachycuje postupné odkrývání zkamenělých rostlin v Lomu Bílina v prostoru a čase. Sběry tohoto typu nemají ani jinde v Evropě obdoby. Geologové Severočeských dolů zdokumentovali jednotlivé vrstvy a souvrství v takovém detailu, že z něj jde odečíst velké množství informací. Ty se prostřednictvím různých geologických disciplín, sedimentologie, palynologie a paleontologie mění v představy a rekonstrukce krajiny, která obklopovala Bílinu před 18–17 milióny let, napsaly Hornické listy.

Krajina v okolí Bíliny byla před 18 milióny lety zarostlá bujným subtropickým pralesem, ve kterém byly jen cestičky vyšlapané exotickou zvěří. Žila zde lesní prasátka, koníci, tapíři i nosorožci. V rašelinných tůňkách plavaly želvy či velemloci. Ve větších vodních plochách byste spatřili i velké aligátory. Vidět byste mohli malé jelínky a pražirafy s krátkým krkem. Žili zde i nebezpeční tvorové. Šelmy velikosti vlčáka nebo bernardýna. Velmi nebezpečný byl nepochybně rozlícený fylotylón, který byl sice býložravý, ale jeho drápy dosahovaly délky i 20 centimetrů.

Velké bílinské jezero zalilo uhlotvorné močály plné bažinných jehličnanů patisovců, tisovců a pasekvojí… Ještě o milión let dříve se místo modré hladiny jezera krajinou táhla zelená plocha močálového uhlotvorného pralesa. Ta velká zelená nížina s drobnými oky rašelinných jezírek a porostlá nekonečným subtropickým pralesem dala vzniknout dnešním zásobám hnědého uhlí.

Z čeho především uhlí vznikalo? Hlavně z těl jehličnatých stromů patisovců. Posledního žijícího zástupce tohoto rodu bychom ještě dnes mohli vidět růst v mokřadech jihozápadní Číny. Menší podíl uhlí vznikl z dalších stromů – jehličnanů rodu Taxodium, které dnes rostou v močálech na Floridě. Uhlí také vznikalo z olší, tupely, a také z těl ostatních, především vodních rostlin.

Během let vznikla díky spolupráci paleontologů s geology SD zdařilá studie o úložných a vegetačních poměrech, které panovaly v období před asi 18 milióny let v okolí Bíliny. Sbírka fosilních rostlin byla pro pochopení této dávné historie Bílinska zcela zásadní.

Sbírka Severočeských dolů dala také základ několika publikacím. K nejnovějším patří kniha Třetihorní rostliny severočeské hnědouhelné pánve, kterou společně napsali Z. Kvaček, Z. Dvořák, K. Mach a J. Sakala. Publikace vyšla v roce 2019 v novém rozšířeném vydání s finančním přispěním Severočeských dolů. Uvádí všechny doposud známě fosilní rostliny z mostecké pánve, které známe ve formě otisků listů a větších plodů. Obsahuje popisy více než stovky zástupců třetihorní květeny dokumentované na více než třech stech barevných fotografií. Kniha srovnává třetihorní přírodu s ukázkami podobných prostředí, která autoři sami navštívili a která se zachovala až do dnešních dnů v jihovýchodní Asii a na Floridě.

Sbírka věnovaná Severočeskými doly byla v Národním muzeu náležitě zpracována, systematicky seřazena v zásuvkových kompaktorech. Je uspořádána tak, aby mohla i v budoucnosti přinášet informace o dávno minulých dobách. Část sbírky byla začleněna do výběru zkamenělin, které budou součástí nových expozic Národního muzea. Je tak připravena přinášet potěšení těm, kteří se zajímají o pozůstatky dávno minulé přírody ukryté v kameni. V kameni, který je obvykle nazýván hlušinou a většinou putuje na výsypky velkolomů.

0 0