Konec těžby uhlí na Karvinsku – nový pohled na činnost vodních jam Jeremenko a Žofie

Konec těžby uhlí na Karvinsku –  nový pohled na činnost vodních  jam Jeremenko a Žofie

V současné době jsme svědky významných změn v názorech na perspektivu těžební společnosti OKD, a.s., provozující poslední černouhelné doly v České republice. S blížícím se ukončením těžby uhlí v Ostravsko-karvinském revíru stále naléhavěji vyvstává potřeba dobrého porozumění mechanismu zatápění dolů. Odštěpný závod ODRA se protozapojil do projektu, jehož cílem je vyhodnotit možné negativní následky tohoto procesu na povrch terénu.

Kontrola potrubí s důlní vodou na jámě Jeremenko

Připravované ukončení hornické činnosti v podzemí Ostravsko-karvinského revíru (OKR) má těsnou návaznost i na činnost vodních jam Jeremenko a Žofie. Je dána potřebou zamezení přetoku důlních vod z utlumené a částečně zatopené části OKR do dosud aktivních důlních lokalit na Karvinsku. Pro eliminaci stavů nebezpečných pro práci a provoz v podzemí karvinských dolů je důležité udržovat čerpáním hladinu důlních vod v utlumených částech pod nejnižšími předpokládanými přetokovými úrovněmi. Protože se jednalo o bezpečnostní opatření značného a (v době realizace vodních jam v 90. letech minulého století) dlouhodobého významu, byl apriori přijat předpoklad, že přetoková komunikační propojení, zjištěná na základě prověření důlní dokumentace, jsou funkční, a to bez ohledu na jejich stáří a charakter. Tato premisa byla z bezpečnostního hlediska zcela oprávněná, a to i s přihlédnutím k nemožnosti přímého ověření hydraulické kvality tohoto propojení. Zároveň se předpokládalo, že po ukončení činnosti v podzemí OKR bude čerpání důlních vod zastaveno a důlní prostory se budou postupně zatápět.

Jak plyne z praktických zkušeností v zahraničí i z odborných prací, které byly od doby spuštění vodních jam na toto téma zpracovány, není proces zatápění opuštěných důlních děl bez rizika. Jde např. o možnou interakci mineralizovaných důlních vod s vodou tzv. mělkého oběhu. Při akumulaci vody v zatápěných podzemních prostorech bude alterovat její chemizmus. Protože karbonské ložisko v OKR místy vychází na povrch terénu (tzv. „karbonská okna“) nebo pod zvodněný kvartér a protože dobývání uhlí postupovalo od výchozových partií směrem do hloubky, nelze principiálně vyloučit, že časem dojde k výstupu důlní vody do blízkosti terénu nebo i na jeho povrch. Velmi pravděpodobný je výstup hladiny důlních vod v koridorech některých vodních toků. Vliv na vodoteče bude možný jak z hlediska kvantitativního, tak především kvalitativního. Nelze opomenout ani možnost ovlivnění stávajících zdrojů vod, založených ve zvodních mělkého oběhu. Stoupající důlní voda může být příčinou změny tlakových poměrů a migračních tras metanu, obsaženého v dosud osušených stařinných důlních dílech. Za velmi závažný a zcela reálný problém považujeme pravděpodobnou změnu stability zásypů starých jam po jejich nasycení stoupající důlní vodou, s následným rizikem ujíždění zásypů a propadů na povrchu terénu.

Je tedy na místě položit si zásadní otázku, zda ve věci bezpečnostních rizik není třeba přenést pozornost od důlních pracovišť v podzemí směrem k povrchu terénu. To by znamenalo přehodnotit výchozí (a stěžejní) předpoklad o hydraulické funkci přetokových propojení mezi ostravskou, petřvaldskou a karvinskou částí revíru. Zatímco pro ochranu podzemí bylo nutno preventivně vycházet z jejich plné propustnosti a zatápění na principu „spojených nádob“, pro problematiku ochrany povrchu je naopak zapotřebí připustit snížený a snad i nulový přetok vody mezi jednotlivými částmi OKR. To naznačuje i stometrový rozdíl hladin mezi ostravským a oderským bazénem v ostravské dílčí pánvi. Při této úvaze se následně otevírá scénář více či méně autonomního zatápění ostravské části OKR; její propojení se zbytkem revíru je definováno prostřednictvím starých překopních ražeb z přelomu 19. a 20. století (hlavní jihovýchodní překopy Dolu Michal, východní překopy jam Salma a spojovací překop mezi doly Salma a Ludvík). S vědomím nejvyšších přítoků vody právě do podzemí ostravské části, což je dáno významným spojením karbonského masívu se zónou mělkého vodního oběhu, by úvaha o autonomním zatápění ostravské části nutně vedla k relativně krátkým časovým prognózám z hlediska doby zatopení stařinných důlních děl ostravské dílčí pánve.

S blížícím se ukončením těžby uhlí v OKR tedy stále naléhavěji vyvstává potřeba dobrého porozumění mechanismu zatápění dolů. Proto se DIAMO, s. p., o. z. ODRA v minulých měsících zapojil do řešení projektu, zadaného státní báňskou správou prostřednictvím Technologické agentury České republiky. Cílem projektu je zpracování hydrogeologického matematického modelu zatápění opuštěných důlních děl v rozsahu karvinské dílčí pánve, následná simulace postupu budoucího zatápění a vyhodnocení možných negativních následků tohoto procesu na povrch terénu. V konsorciu odborných subjektů řešících tento problém je spolu s o. z. ODRA společnost Green Gas DPB, a.s., která má s matematickým modelováním tohoto druhu zkušenostv oblasti ostravské dílčí pánve; odbornou úroveň prací rovněž garantují akademičtí pracovníci VŠB – TU Ostrava.

Další projekt, který o. z. ODRA iniciovala, se zabývá problematikou možných změn stability zásypů zlikvidovaných hlavních důlních děl kontaktem s důlní vodou. Pro zpracování tohoto zadání se počítá s využitím výše zmíněného matematického modelu společnosti Green Gas DPB v rámci ostravské části OKR.

Po ukončení veškerých aktivit v podzemí karvinské dílčí pánve pomine potřeba jeho ochrany před přetoky důlních vod a je relevantní přistoupit ke změně způsobu nakládání s nimi. Je tedy na místě hledat kompromisní přístup ve věci dalšího využití vodních jam, tentokrát pro ochranu povrchu terénu.

DIAMO, s. p., o. z. ODRA, s vědomím své odpovědnosti za zajištění bezpečnosti procesu útlumu hornické činnosti, se tedy aktuálně „vrací“ k problematice zatápění hornického podzemí OKR. Ve spolupráci s odborně erudovanými kolegy z dodavatelských společností a s využitím moderních řešitelských postupů se připravuje na nové úkoly, které nepochybně vyvstanou ve chvíli, kdy bude vyvezen poslední vůz s uhlím a kdy po více než 200 letech skončí těžba v našem největším černouhelném revíru.

Ing. Malucha Pavel, Ph.D.
hydrogeolog, o. z. ODRA

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *