Hornické kolonie ostravsko-karvinského revíru (1)

Z malých osad se rodila velká města.

  Klub přátel Hornického muzea v Ostravě přijal v letech 2006–2007 záměr popsat prostředí života lidí, kteří zabezpečovali chod šachet v našem regionu. V letech 2007–2009 proto vydal čtyři publikace o hornických koloniích ostravsko-karvinského revíru, postavených šachtami OKR v průběhu 19. a 20. století (Hornické kolonie v rámci industrializace Ostravska, Hornické kolonie Karvinského okresu – I. díl, Hornické kolonie Karvinského okresu – II. díl, Hornické kolonie Ostravy). Celkem v nich bylo zaznamenáno 180 kolonií, v nichž bydleli zaměstnanci 51 šachet a tří koksoven. Tyto kolonie se nacházely na území 25 obcí. Náš seriál shrnuje vše podstatné, co je uvedené v těchto a dalších publikacích KPHMO a v monografi i Kamenouhelné doly ostravsko-karvinského revíru z roku 1929.

    Počátky zakládání hornických kolonií (hornických osad) mají přímou souvislost s průmyslovým rozvojem těžby uhlí v první polovině 19. století, kdy postupně vznikající šachty potřebovaly stále více pracovníků. Nezbytnost ubytovat je přinutila těžařské společnosti ke stavbě obytných domů a celých hornických osad, které byly postupně doplňovány dalšími zařízeními. V první fázi byly tyto osady zřizovány v bezprostřední blízkosti šachet, později, v důsledku nedostatku volných ploch, i ve větších vzdálenostech. V této době se navíc dalším rozvojem průmyslu (zejména chemický a hutnický) začíná měnit i dosavadní charakter Ostravska. Z kraje zemědělského, hospodářsky málo významného, se rychle stává jedno z nejdůležitějších průmyslových středisek Evropy. Jména dosud neznámých vesniček se stávají světoznámými jakožto sídla průmyslových podniků. Rozvíjejí se také jiné hospodářské složky revíru – obchodní, finanční, živnostenské, stavební a další a také zařízení sociálního a zdravotnického charakteru. Stále větší potřeba pracovníků, zejména pro šachty, vedla k výrazné migraci lidí z jiných regionů Rakousko-Uherska, zejména z Haliče, které bylo nutno ubytovat. To vše způsobilo nesmírný nárůst obyvatelstva v jednotlivých obcích. Příklad: Moravská Ostrava měla v roce 1834 1752 obyvatel, zatímco v roce 1900 již 30 116. Obdobný byl vývoj počtu obyvatel i v ostatních obcích. Po dobu první světové války a v prvních dvou poválečných letech se ale stavební ruch skoro úplně zastavil.

  Po období stavebního útlumu po skončení první světové války dochází v dalších letech meziválečného období k urbanizačnímu posílení úlohy hornických sídel, včetně kvalitativního pokroku v rozvoji obslužné vybavenosti (obchodní domy, banky, kulturní a zdravotní zařízení, školy, doprava, hospody). Ostrava tak v roce 1930 dosáhla velkoměstské velikosti (125 304 obyvatel). Ale i na východ od Ostravy ztrácejí obce svůj zemědělský ráz a mění se na města s počty obyvatel většími než 10 000 (Karviná, Orlová, Petřvald, Bohumín, Český Těšín).

  Další prudký nárůst počtu obyvatel byl zaznamenán po II. světové válce, v období let 1950–1990. V souvislosti s nárůstem těžby uhlí a výstavbou nových šachet se urychluje i bouřlivý rozvoj industrializace Ostravska, což se projevilo mj. výstavbou celých sídlišť a měst (Ostrava-Poruba, Havířov, Orlová-Lutyně, Karviná-Stalingrad, Karviná-Ráj, Frýdek-Místek, Albrechtice, Český Těšín). Naopak po roce 1990 začíná v důsledku útlumu hornické činnosti a těžkého průmyslu počet obyvatel klesat.

Zdeněk Dombrovský