Energetická proměna Česka právě probíhá. Energetický regulační úřad (ERÚ) intenzivně reviduje energetickou infrastrukturu a připravuje nové tarify společně s dodavateli a u některých domácností se již instalují chytré měřiče energií.
Behaviorální ekonom zabývající se energetickou transformací, Ondřej Kácha, však ve svém textu pro hn.cz upozorňuje na riziko, že na energetické proměně Česka nejvíce prodělají nízkopříjmové domácnosti. „Zatímco podle ERÚ by se nové tarify a způsoby vyúčtování měly na domácnosti plošně promítnout až kolem roku 2030, dodavatelé energií nečekají a nové tarify v souladu s plánovanými změnami navrženými ERÚ testují již nyní,“ vysvětluje.
Například ČEZ podle něj spustil v říjnu 2025 tzv. dynamický tarif. Ten odměňuje domácnosti, které přesunou svou spotřebu do hodin, kdy je dodávka elektřiny pro ČEZ levnější. Problémem je však to, že energetická proměna je současně nastavena tak, že z ní nejvíce profitují domácnosti s vyšší digitální gramotností, středními a vyššími příjmy a technologickou vybaveností (lidé, kteří vlastní např. bateriové systémy, elektroauto, tepelné čerpadlo, solární panely a zařízení, jako jsou chytré termostaty). Tito lidé jsou většinou vlastníci rodinných domů postavených v posledních dvou desetiletích. A to je paradox, protože právě tyto skupiny problémy s placením svých účtů za elektřinu nemají. V současnosti mohou chytrý elektroměr, díky němuž mohou domácnosti monitorovat svou spotřebu a ušetřit, zdarma získat pouze domácnosti s vysokou spotřebou (nad 6 MWh) či solárními panely, kam nízkopříjmové domácnosti typicky nespadají. Ostatní domácnosti si mohou o chytrý měřič u svého distributora požádat, ale ten jim za instalaci může účtovat poplatek v řádu několika tisíc korun.
Takto nastavené zavádění chytrých elektroměrů staví podle slov ekonoma překážky do cesty právě nízkopříjmovým domácnostem, které nezískají přístup k monitorování své spotřeby a nebudou mít prostor se s chytrými elektroměry seznámit dříve, než na trh plošně přijdou nové tarify. Pilotáže ve Velké Británii ukázaly, že domácnosti (včetně těch nízkopříjmových) jsou ochotné a dokážou snížit svou spotřebu ve špičce, pokud jim to sníží účty za elektřinu. Jen dva miliony domácností se do tohoto programu zapojilo minulou zimu a ukázaly, že dynamické tarify mají pro lidi s nižšími příjmy zásadní význam.
Dalším nástrojem k nižším účtům za elektřinu jsou solární panely a baterie. Přístup k nim však mají opět hlavně středně a vysokopříjmové domácnosti, které díky svému základnímu kapitálu mohou získat vyšší dotace. Tyto domácnosti také častěji bydlí v samostatně stojících domech, které vlastní a kde je instalace solárního systému mnohonásobně přímočařejší než v případě nízkopříjmového nájemce v bytovém domě, který by musel případnou instalaci řešit s vlastníkem bytu či družstvem. Nízkopříjmové domácnosti s vhodným místem pro solární panely a domácí baterii mají přitom velký potenciál na balančním trhu – v baterkách jim zbude spousta elektřiny, kterou mohou prodat do sítě ve špičce. V Anglii se rozšiřuje program, v jehož rámci místní samosprávy instalují solární panely s bateriemi zranitelným domácnostem, a řeší tak dva problémy naráz: prevenci energetické chudoby a lepší stabilitu sítě.
„Další překážkou pro zranitelné domácnosti je i jejich nižší informovanost a kapacita bránit se různým energošmejdům, takže jsou vůči nabízeným novinkám i více skeptické, což jim ještě více ztěžuje účast v energetické tranzici,“ popisuje Kácha. Nestačí proto, aby byly nové tarify jen dostupné, musí být také srozumitelně a plošně vysvětlované. Pokud nízkopříjmové domácnosti nedokážou porozumět tomu, jaké benefity pro ně tarify mohou mít, jen těžko se pro ně rozhodnou. Z těchto důvodů se nemůžeme divit, že nízkopříjmové domácnosti a chudší regiony dle průzkumů nejsou velkými fanoušky energetické tranzice. Protože je tranzice, která by jim měla pomoci, paradoxně vylučuje. Dokud tedy nenastavíme pobídky, tarify a programy tak, aby byly dostupné a srozumitelné i chudším lidem, nemůžeme počítat s efektivním přechodem Česka na bezemisní energetiku.
A jaké je podle Káchy řešení? „V prvé řadě zrušit poplatky za instalaci chytrých elektroměrů pro domácnosti se spotřebou pod 6 MWh, což odstraní bariéru v přístupu k chytrému měření a monitorování své spotřeby pro nízkopříjmové. Dále revidovat, jak dodavatelé komunikují nově vznikající tarify a produkty domácnostem, aby benefity těchto produktů chápali všichni, i lidé s nižší digitální gramotností. A v neposlední řadě je nutné zjednodušovat přístup nízkopříjmovým domácnostem k solární energii a akumulaci: testovat programy po vzoru anglických pilotů, v rámci kterých jsou do nízkopříjmových domácností instalovány soláry a baterie s cílem prevence energetické chudoby“, uzavírá.
