Je málo tak symbolických dat jako 31. leden 2026. Uzavřením posledního hlubinného dolu na Karvinsku končí 250letá éra dobývání černého uhlí v této pánvi, a tím i v celém Česku.
Vrchol těžby černého uhlí byl před 50 lety, kdy roční produkce přesahovala 28 milionů tun. Černé uhlí ale dál potřebují třeba hutě, proto se bude dovážet z Polska či Austrálie. Za ta staletí vyrvali horníci ze země neuvěřitelných 1,7 miliardy tun „černého zlata“, další asi čtyři miliardy tun tam zůstanou, zřejmě navěky. Doly se zaplaví a vše bude pod dozorem kvůli pohybu podloží a kontaminaci spodních vod. A také je nutno jímat a využívat unikající metan.
Pod tlakem unijní ideologie Green Deal, která uhlí pasovala na největšího nepřítele a zhmotnila se ve stále dražších emisních povolenkách, se zásadně omezuje i těžba hnědého uhlí v ČR, jehož se díky povrchové těžbě vytěžilo asi pět miliard tun. Historického ročního maxima těžby přes 100 milionů tun bylo dosaženo roku 1984, loni to byla asi čtvrtina. Vytěžitelné zásoby hnědého uhlí v ČR se nyní odhadují na 543 milionů tun, ale většina v zemi už asi zůstane. Emisní daně činí výrobu elektřiny i tepla neekonomickou. Přitom 40 % českých domácností je zásobováno teplem právě z hnědého uhlí a 300 tisíc sociálně slabších domácností provozuje kotle na jeho spalování. Když ale přestanou odebírat uhlí velké elektrárny, dostanou se do ekonomické ztráty i samotné doly. Zatímco EU se zbavuje fosilních paliv, podíl uhlí, zemního plynu a ropy na spotřebě zdrojů energie zůstává ve světě kolem 85 %. Dekarbonizační úsilí EU obracejí vniveč nové investice rozvojového světa v čele s Čínou do většího využití fosilních paliv včetně uhlí.
Nekritická sázka na nadprodukci obnovitelných zdrojů energie v EU energii natolik zdražila, že z ní průmysl masivně utíká nebo bankrotuje. Místo řešení příčin se zavádějí nové dotace, většinově na dluh. Právě kvůli ztrátovosti provozu chce nejpozději do března 2027 uzavřít tři uhelné elektrárny Počerady, Chvaletice a Kladno skupina Sev. en podnikatele Pavla Tykače s kapacitou 2 226 MW. Státní podnik ČEPS rozhodl, že česká soustava z toho dál potřebuje už jenom dva 205MW uhelné bloky v Chvaleticích. Elektřinu dovézt. Ale odkud? Mediální prostor zaplavily radostné zprávy zejména zelených neziskovek, že ČEPS rozhodl správně a že se tuzemská produkce elektřiny bez Počerad (1 000 MW) a Kladna (406 MW) klidně obejde. Fakta ale svědčí o opaku. Nominálně má sice Česko v současnosti v hnědém uhlí kapacity výroby elektřiny 7 679,7 MW. Toto číslo ale snižují nejméně o dalších 500 MW rezervované zdroje pro zajištění služeb výkonové rovnováhy.
Výslednou sumu je pak nutno ponížit o dalších 19 % v důsledku plánovaných odstávek, oprav, poruch a havárií. Takže v současnosti je pro reálný provoz k výrobě elektřiny v ČR disponibilní instalovaný výkon uhelných zdrojů 5 815,5 MW. Podle profesora Františka Hrdličky z ČVUT by elektroenergetická soustava pro zajištění stability a soběstačnosti měla mít další rezervu v objemu 20 % kapacity. V chladném lednu 2026 ovšem českou produkci elektřiny klíčově zajišťuje maximální výkon uhelných elektráren dosahujících plné disponibilní kapacity až 5,8 GW. Stále ještě z Česka elektřinu vyvážíme, ovšem posléze bez elektráren Počerady a Kladno a jen s polovinou výkonu Chvaletic, jak rozhodl ČEPS, se celkový disponibilní výkon sníží už jen na 3 999,5 MW. Tato kapacita nejenže znemožní lukrativní export elektřiny pro ekonomiku ČR, ale současně nebude ani se silnou produkcí z jaderných elektráren stačit na pokrytí maximální zátěže (12. 1. 2026 činila rekordních 12 319 MW). Vedle středního paroplynového zdroje ČEZ v Mělníku a menšího teplárenského paroplynu v Komořanech se zřejmě do 30. let žádné nové paroplynové elektrárny jako náhrada za uhelné zdroje nepostaví. I kdyby, plynovým zdrojům jako uhlí rovněž nevychází zisková ekonomika a potřebují masivní dotace i v podobě kapacitních plateb. To zákonitě významně zdraží elektřinu i teplo z plynu, kdy ani nemáme jistoty jeho až třikrát zvýšeného dovozu, zato čelíme riziku pohyblivých cen. Právě kvůli nereálnosti náhrady uhlí plynem Vnitrostátní energeticko-klimatický plán (NKEP) schválený vládou v prosinci 2024 a poté Bruselem konstatoval mimo jiné, že uhelné elektrárny Počerady a Chvaletice jsou pro stabilitu soustavy nenahraditelné. Teď se tedy klidně přijme rozhodnutí, které je s platnou strategií vlády v rozporu? A jaký vyvozuje závěr společnost ČEPS z dané situace? Předjímá, že už příští rok budeme muset dovézt 14,8 TWh elektřiny, tedy čtvrtinu roční spotřeby. Dovoz se ale logicky soustředí na zimu, kdy má pokrýt až třetinu spotřeby. Přičemž i ve své analýze zdrojové přiměřenosti sám ČEPS naznačil, že tuto elektřinu zejména v zimním období nebude odkud dovézt. Kromě toho změna exportní elektroenergetiky Česka na importní znamená podle docenta Lubomíra Lízala z ČVUT v přímých a vyvolaných nákladech ztrátu jednoho procenta HDP, tedy asi 80 miliard korun. Jak chce česká státní správa s dobrým svědomím delegovat zajištění energetické, a tím i ekonomické bezpečnosti země na nějaké zahraniční subjekty, a to samozřejmě bez jakýchkoli smluv a garancí?
Uvědomuje si vláda Andreje Babiše na pozadí kontroverzního odstavování uhelných kapacit, že za stejně chladné zimy jako letos může už v zimních měsících 2027–2028 být nucena vysvětlovat, proč kvůli deficitu elektřiny je nutno odstavovat výrobu energeticky nejnáročnějších podniků? EU se fosilních paliv zbavuje, ve světě je jejich podíl na spotřebě zdrojů energie kolem 85 %.
RETRO
0
0
