„Velká část politiků, nejenom u nás, přijala tezi, že elektřina z fotovoltaiky a větru je zdarma. Což samozřejmě není pravda,“ říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz energetický zmocněnec Václav Bartuška. Ale pořád to nestačí.
„S pravdou se šetří, možná proto, aby zbyla,“ zpívá skupina Kabát v populární písni (zde). Tuhle náročnou péči o pravdu na sebe kromě politiků českých i unijních, vzali i novináři hlavních médií. A tak slova zvláštního zmocněnce ministerstva zahraničních věcí pro otázky energetické bezpečnosti Václava Bartušky mohou na leckoho působit překvapivě. Vždyť přeci slunce svítí zadarmo a vítr fouká také zadarmo?! A cena fotovoltaických panelů dlouhodobě klesá?! To je pravda. Jen se už obvykle nemluví o tom, že kvalita těchto panelů nemá vzestupnou tendenci, že mají omezenou životnost, že baterie se mění po nejvýš deseti letech, že je kvůli nim potřeba za miliardy (tedy za stovky miliard) posilovat sítě a také každých 20 let všechny panely a větrníky postavit znovu. Což musí někdo zaplatit. A protože obnovitelné zdroje (OZE) jsou současně jen občasné – v tuzemsku jejich provozní doba osciluje zhruba mezi 18 až 25 procenty roku, nevydělají si na sebe samy. Takže se neobejdou bez státních dotací. Jejich politicky vynucené nasazení přitom zdeformovalo trh s elektřinou. Jenže to se nehodí přiznat. Takže se, v rámci šetření pravdou, můžeme dočíst leccos.
„Pro neochotu vstoupit aktivněji do konfliktu na Ukrajině máme drahé energie, které dusí zbytky tradičního průmyslu,“ napsaly třeba Hospodářské noviny (zde). Jenže ceny se utrhly ze řetězu půl roku před tím, než ruské hordy vtrhly na Ukrajinu. Ano, je pravda, že dovoz LNG zvedl ceny plynu, ale to není zdaleka vše, co ceny ovlivňuje. Ty ovlivňuje především to, jak oslabuje energetická bezpečnost států v EU, spojená s tím, že roste počet států, závislých na importu. V čemž je přímá souvislost s nesmyslnou cenou unijních emisních povolenek. Že drahé energie „dusí zbytky tradičního průmyslu“ je také jen část pravdy. Průmysl dusí celý Green Deal svými zákazy a nařízeními.
Rozhovor s Václavem Bartuškou s pravdou šetřil daleko méně, než je obvyklé. Mohl být ještě otevřenější, ale i tak je hodný ocenění. Z pozice státního úředníka totiž Bartuška nijak nekomentoval to, zda je možné mít energetiku postavenou na OZE. Pravda, Světlana Wittovská se jej také na nic takového neptala.
Cenné je, že Bartuška jasně řekl, že nové zdroje jsou potřeba. Otevřeně také řekl, že každá stavba jaderné elektrárny se zpožďuje. S nejmenším, asi ročním zpožděním postavili Korejci. Ty si ČEZ vybral pro stavbu nového jádra v Dukovanech. A dal také cenový příklad větrné farmy, která se chystá u norského pobřeží. Ta má mít instalovaný výkon 1500 magawatt (3/4 výkonu Temelína nebo Dukovan) a včetně nákladů na přivedení elektřiny na pevninu by měla vyjít na 6,8 miliardy eur. Podle předpokladů by její využití mělo dosáhnout 40 procent. Za přibližně 170 miliard korun. „A potřebujete k nim záložní zdroje,“ upozornil Bartuška. Ty cena ovšem nezahrnuje. A za 20 let bude potřeba postavit větrníky znovu. Pro srovnání – využití jaderných zdrojů, jejichž životnost je minimálně trojnásobná, je kolem 90 procent.
Podle ministra financí Zbyňka Stanjury má nový zdroj v Dukovanech přijít na 400 miliard korun (zde). Což je v nynějších cenách asi o 110 miliard méně, než bude stát dvojí znovuvybudování zmíněné větrné elektrárny v Norsku, aby fungovala 60 let tak, jako nový zdroj v Dukovanech, jehož výkon bude o čtvrtinu vyšší. Norská větrná farma navíc bude schopná dodávat elektřinu jen po 40 procent času. Pokud se potvrdí odhady.
Na to už se, bohužel, moderátorka rozhovoru nezeptala. Jde přitom o zásadní informaci, jež ukazuje tragickou nevýhodnost OZE. A zároveň nepředvídatelnost, protože nelze dlouhodobě stanovit, kdy budou elektřinu dodávat.
Zmocněnec pro otázky energetické bezpečnosti upozornil i na to, že „Žádné levné a bezproblémové řešení nebude. Celá Evropa neinvestovala do nových elektráren desítky let.“ Bohužel již v rozhovoru nedošlo na to, proč si státy v EU vybraly tu bezkonkurenčně nejnákladnější a nejméně bezpečnou cestu k obnově svých energetických zdrojů. Byť by se to, s ohledem na Bartuškovu pozici, nabízelo.
Takže se s pravdou šetřiloi tentokrát. Ale daleko méně, než před rokem či dvěma. Nezbývá než doufat, že to vydrží.
0
0
