Už pár dní diskutuji s kolegy z našeho think tanku Solvo o cíleném žhářském útoku na kabelový most u elektrárny Lichterfelde u Berlína. Jak jsme se dočetli, zaútočili na luxusní čtvrť. Za rozsáhlým výpadkem proudu v Berlíně stojí levicoví extremisté.
Ten útok vyvolal jeden z nejhorších blackoutů za poslední desetiletí, a to v mrazivém lednu. Jistě si každý čtenář představí, co to v tom zimním počasí znamená, píše v komentáři pro iDNES.cz Ivana Tykač, zakladatelka institutu Solvo.
Co nám touto sabotáží levicoví extremisté sdělují? Podle nich „musíme zahájit konec imperiálního způsobu života a zastavení drancování země“. Německa. Dobře. Zastavme ten konec imperiálního způsobu života. To bohatství. To „drancování“. Zavřete si oči a pojďme si představit ten scénář.
Nejdříve si definujme, kdo ti bohatí jsou. Samozřejmě, že podle výše majetku ti ultrabohatí. Anebo dnes také manažeři soukromých firem, státních firem, vlastníci obchodů, pekáren, designeři, architekti, lékaři? Je to vlastně jedno, protože jde jen o povahu a charakter práce.
Ultrabohatí buď majetek vytvořili v minulosti oni sami, nebo ho zdědili. Každopádně ho ale musejí stále spravovat, což v realitě představuje ohromné množství hodin strávených nad grafy, čísly, průzkumy atd. Takže pracují všichni. Všem je nám jasné, že čím větší majetek, tím větší starosti a větší závislost na lidech, kteří majetek – tedy ty továrny, obchodní řetězce, účty, firmy, nevím, co vše – pomáhají udržet v chodu. A samozřejmě si odnášejí adekvátní podíl tohoto bohatství. Takže jistě dle uvažování levicových extremistů kolaborují s těmi hnusnými bohatými. Všichni výše zmínění lidé odvádějí daně. A z daní, jak víme, platíme správu země, třeba školství a zdravotnictví. Tudíž ho ve vyspělých zemích, především tedy v Evropě, dostáváme zdarma. Tedy i levicoví extremisté, kteří vystudovali jistě víc než střední školu, čerpali z odvodů – i odvodů všech těch hnusně bohatých.
Když si takový levicový extrémista zlomí nohu při akci „Zničení klíčového uzlu infrastruktury“, v našem případě kabelového most u elektrárny Lichterfelde, tak ho sanitka zadarmo odveze do nemocnice, kde ho zadarmo či za nepřiměřeně nízký poplatek ošetří. Léčí se a dostává dávky v nemoci, kterou si způsobil tím, že poškozením výše zmíněného kabelu všem ostatním ubral z rozpočtu, za který by se mohly vybudovat třeba domovy seniorů, které budeme s ohledem na stárnutí populace potřebovat víc než co jiného.
Ale vraťme se ke scénáři. Zkrátím to. Představme si, že si ti hnusně bohatí řeknou, že končí a přestanou plnit své povinnosti. Tedy povinnost se starat o svůj majetek. Končíme. Ende. Pošlou všechny zaměstnance domů. Vyplatí jim to, co dluží, a konec. Nikdo už nemusí do práce. Klid a pohoda. Generace Z může jásat. Má spoustu volného času. Nikdo nic neprodává, nic není otevřeno. Možná pár malých obchůdků. Pouliční prodej. Berou jen hotovost. Bankomat vám nedá ani euro, je totiž soukromý, takže je teď zavřený. Nemocnice samozřejmě zavřené. Služby neslouží. Ano, otevřené jsou jen ty státní. Ale v čase zase stát nebude mít z čeho platit své státní zaměstnance, protože nevybere na daních ani ťuk….
Asi nemusím pokračovat, všichni máme představivost dost bujarou, abychom domysleli, co všechno nás může čekat. Rabování. Kolaps. O dnešní životní úrovni, byť nízkopříjmových skupin, se našim rodičům ani nezdálo. Neuvědomujeme si, jak vymoženosti 20. století vysoko posunuly náš standard. Jak jsou v Evropě královsky nastavené záchranné sítě pro sociálně slabé. To vše si můžeme dovolit zaplatit. Tedy teď mne napadá, jak dlouho to budeme moct platit, pokud budeme dokola opravovat následky radikálních protestů, které poškozují nejen hmotný majetek, ale především soudržnost společnosti.
