Srpnová analýza porovnávající koncové ceny elektřiny pro domácnosti v Evropě opět po jarní statistice Eurostatu potvrdila, že Česko je v energetice nejdražší místem pro podnikání i život ihned po bohatém Německu, Švýcarsku a Belgii. Ovšem dle kritérií parity kupní síly jsme na tom s cenami elektřiny druzí nejhorší/nejdražší po Rumunsku.
Současně vývoj energetiky v sousedním Německu neukazuje na změnu ideologicky pojímané zelené transformace energetiky. I když nová ministryně hospodářství a energetiky Katherina Reicheová se právě vydanou „monitorovací zprávou“ pokouší o opatrnou revizi Energiewende, která v posledních 15 letech zapomněla na únosnost ceny elektřiny pro průmysl i domácnosti, budování nových občasných zdrojů energie bude v Německu i při pomalejším tempu pokračovat.
Ekonomicky zničující duální dotační energetika bude nadále svazovat ekonomiku Německa, které je v posledních 20 letech v ekonomické stagnaci a poslední tři roku včetně letoška v recesi. K tomu nastupují naprosto enormní náklady na posílení přenosových a distribučních sítí. S obrovsky nákladnou potřebou výstavby dotovaných až 118 nových velkých plynových elektráren, které mají nahradit uhlí a být rezervou v době nefunkčnosti OZE a které se mohou protáhnout až na 15 let, hrozí podle Reicheové v Německu deficit stabilní elektřiny již v roce 2030 Česko, které v zelené politice samozřejmě v menším, ale neméně zničujícím rozsahu kopíruje německou zelenou politiku, fakticky apaticky a alibisticky přihlíží k brzkému konci uhelné energetiky v zemi, která i s odkazem na problémy Německa s potřebnými novým elektrárnami na plyn nemá za uhlí reálnou náhradu. Do konce desetiletí tak hrozí, že v zimě bude Česku chybět stabilní výkon 4-5 GW, který nebude snad ani možné v soupeření s importujícím Německem odkud dovézt.
