Biouhlí by mohol vázat CO2 účinněji, než se dosud předpokládalo. Studie Univerzity Stanford ukazuje, že současné metody hodnocení tento potenciál podceňují. Nové přístupy mají přesněji změřit ukládání uhlíku a zhodnotit biouhlí jako nástroj ochrany klimatu.
Biouhlí vzniká pomalým spalováním organických látek v prostředí s nedostatkem kyslíku. Jeho výhoda spočívá ve schopnosti dlouhodobě ukládat uhlík v půdě, a tím zabraňovat jeho uvolňování jako skleníkového plynu. Dosud se trvanlivost biouhlí posuzovala především na základě poměru vodíku k uhlíku. Tato metoda však opomíjí důležité faktory, jako je typ půdy a podmínky prostředí, napsal server winfuture.de.
Studie ukazuje, že laboratorní experimenty často neodrážejí dostatečně reálné podmínky, ve kterých se biouhlí používá. Terénní studie ukazují, že složení půdy a místní klima mohou výrazně ovlivnit účinnost. V důsledku toho mohou současné normy značně podhodnocovat skutečný potenciál skladování mnoha projektů s biouhlím.
Pro řešení tohoto problému navrhují výzkumníci ze Stanfordu dvoustupňový proces hodnocení: nejprve předběžný odhad skladovací kapacity před nasazením a následně terénní měření, která tyto odhady v průběhu času ověří a upraví. Spoluautor studie A. J. Ringsby zdůrazňuje: „Aby bylo biouhlí srovnatelné s vysoce účinnými řešeními, jako je například přímé zachycování vzduchu, musíme jít dál než jen k jednomu řešení a udělat základ pro vytvoření užitečnějších souborů dat.“
Vědci doporučují koordinované globální polní testy, aby lépe pochopili vliv prostředí na výkonnost biouhlí. Ty by měly vytvořit nové standardy, které by zohledňovaly rozdíly v reálném světě. Přesnější hodnocení by mohlo výrazně zvýšit hodnotu mnoha projektů s biouhlím.
1
0
