Reakce zástupců české Zelené fronty na polský požadavek na změnu energetické politiky a přehodnocení Green Dealu je přehlídkou nepravd a lží, přičemž motivace jsou zjevně různé.
Článek iDnes o tuzemských reakcích na polský požadavek na podstatné změny v bruselském plánu Green Deal (zde), svedl na jedno místo ještě více zelených reakcí, než média obvykle přinášejí. Je na nich dobře vidět, které z těchto skupin se řadí k extremistické levici, a kteří jsou jen zelení lobbisté. Ti z první skupiny rozehrávají kartu „spravedlnosti transformace“. Čili spravedlnosti toho, co aktivisté sami politikům vnutili. Sami aktivně prosazovali postupy, na jejichž základě zdražila elektřina, což nyní kritizují.
„Transformaci nemohou platit občané, zatímco energetické korporace si ponechávají vysoké zisky,“ citoval například portál Edvarda Sequense ze Sdružení Calla. „I ekologické organizace chtějí změny, aby investice do modernizace ekonomiky pomohly zejména chudším rodinám,“ uvedla zase Eva Pernicová z Hnutí Duha. Podle ní modernizace ekonomiky musí především zmírnit energetickou chudobu způsobenou drahými fosilními palivy. Přehlídka pokrytectví, nic jiného to není!
Uhlí v Česku není drahé. Drahá je elektřina z plynu, kterým se má uhlí nahradit. Na obě paliva se přitom vztahují emisní povolenky, o jejichž zavedení zelené skupiny snily. Nebýt těchto povolenek, nechce nikdo z ekonomických důvodů zavírat uhelné elektrárny a neřítíme se do drahé a nejisté dovozní závislosti. Nebýt vnucování a zvýhodňování obnovitelných a občasných zdrojů energie (OZE), jež chce Zelená fronta i nadále, a které platíme úplně všichni, byla by elektřina také levnější. A nemusela by v budoucnu dlouhodobě růst cena regulované složky ceny elektřiny. Protože z ní bude potřeba zaplatit náklady na posilování sítí, aby zvládli nápor decentralizovaných OZE. Nebýt přemíry OZE (ano, už teď nám dělá jejich množství problémy s regulací sítě), nepotřebuje ČEPS tak často nakupovat regulační elektřinu, což se v její konečné ceně projevuje také.
Ultralevicoví zelení výraznou měrou přispěli ke vzniku zmíněných problémů, ale nyní říkají, jak se musí vyřešit. Jenže ty problémy by bez jejich fanatické činnosti vůbec nevznikly! A chtějí je vyřešit tím, že na to seberou peníze někomu jinému.
Současně ovšem odmítají uznat, že jejich „klimatické“ požadavky jsou nesmyslné. Což podporují i zjevně nepravdivými tvrzeními. „Extrémní projevy počasí a jejich následky budou stát mnohem víc, než kolik nás dnes stojí přechod na čisté technologie. Klimatická politika je klíčem k energetické i ekonomické bezpečnosti,“ řekla iDnes například Miriam Macurová z české pobočky Greenpeace. Ignoruje přitom, že projevy počasí nevykazují žádnou tendenci k tomu, že by extrémních projevů počasí bylo víc. A jsou-li z nich vyšší škody, pak proto, že máme všechno dražší, než to bylo dřív a navíc často, jako v případě povodní, nerespektujeme přírodní zákonitosti. A ještě k tomu opět aktivisté, jako například skupina Děti země, systematicky brání stavbě protipovodňových opatření (Nové Heřminovy, zde). Nepravdivé je i její tvrzení energetické a ekonomické bezpečnosti, protože elektřinu z OZE máme, především fotovoltaiku, z technologií dovážených primárně z Číny, na níž jsme v tomto segmentu závislí. Přesto však tvrzení o posilování energetické bezpečnosti mluví na iDnes i Martin Sedlák ze Svazu moderní energetiky.
Stejně tak nepravdivé jsou i výroky o tom, že elektřina z OZE je nejlevnější. Protože fotovoltaika i větrníky se musí měnit každých 20 let a především větrníky jsou materiálově náročnější, než stavba stejně výkonné jaderné elektrárny, jež navíc dodává elektřinu podle potřeby, nikoli podle počasí. A pak také, jak už jsme zmínili, je kvůli nim nutné za stovky miliard posilovat elektrické sítě. Na nic z toho se však novináři z hlavních médií neptají.
Zelená lobby nejspíš opravdu chce měnit Green Deal. Ale úplně jinak, než to má na mysli polský premiér Tusk, nebo firmy napříč státy v EU. V jejich podání půjde leda o kosmetické úpravy či krátkodobé odklady, jež se budou snažit „vyvážit“ zpřísněním jiných parametrů. Což potvrzují i letošní výroky předsedkyně EU, eurokomisařky Riberové či německého kancléře Scholze (všichni zde).
1
0
