Vítězslav Hettenberger – od kronikáře na Hlubině po hornického historika

OSTRAVA Chodící encyklopedie havířiny v našem revíru. Tak se dá charakterizovat Vítězslav Hettenberger. Nejen lidé z branže, ale i úplně cizí, studenti či jen zájemci o techniku a těžbu uhlí mu volalí nebo psali do Poruby se žádostí o radu. Však ho také na festivalu Techné 2007 oficiálně jmenovali „hornickým historikem“.
„S havířinou začal ve dvaapadesátém jako důlní zámečník na Hlubině u kombajnu Ostravan. To byla mašina udělaná podle výkresů, které vzali totálně nasazení v Německu, když utekli po válce,“ vyprávěl Hettenberger. Zájem o historii ho ale „držela“ už dříve. Na vojně například nechal kluky hrát karty a zašel se podívat na něco starého a zajímavého, byť to byl jen kostel.
Na Dole Hlubina, kde strávil přes třicet let, se poté stal kronikářem. „Nebyl ve straně a komunisté takovým zakazovali psát. Nikdo vhodnější ale nebyl, a tak jsem to měl dovoleno,“ uvedl. Jeho pracovní náplní tam nicméně byla i funkce hlavního energetika. Měl na starosti hospodaření se všemi druhy energie na povrchu i dole – vodou, parou, plynem, uhlím do kotelny.
V penzi působil na Dole Alexandr, kde čerpal důlní vody. Na Ústavu geoniky Akademie věd ČR (bývalý Hornický ústav) byl odborným pracovníkem se zaměřením na historii. „Archivy, fotky, dokumenty, mapy…“ líčil tehdejší každodenní rutinu. Zachovávání minulosti pro budoucnost. Aktuálním plánem chtěl vydat knižně seriály o hornictví.
„Člověk by si měl uvědomit, jak ti staří havíři, kteří se scházejí třeba jednou týdně u piva, lpějí na historii a tradicích. Rádi si zavzpomínají,“ zakončil Hettenberger.


