„Dej s tím pokoj, na to už není nikdo zvědavý!“ slyším od některých. „Jen to tam pošli,“ radí jiní. „A proč ne,“ říkám si. Díky neznámým fotografům z amatérského fotokroužku na Jeremenku můžeme nahlédnout do dění roku 1958. Možná, že i tato činnost byla součástí budovatelského hnutí, dnes jsme však o šedesát let dále. Útržky z alb fotokroužku, včetně několika fotografií,byly náhodou nalezeny před lety při úpravách správní budovy státního podniku DIAMO, odštěpného závodu ODRA.
V první řadě nám obrazové dokumenty představují položení základu a stavbu kladivové těžní věže nad jámou č. 3, dnes jednu z dominant Ostravy, která je provozní součástí Vodní jámy a také technickou kulturní památkou. Pohlédnout můžeme do tváří žen, tehdy pracovnic v úpravně uhlí, na děti z mateřské školky zaměstnanců šachty při
vycházce nebo na návštěvu „opravdového člověka“ Alexeje Petroviče Maresjeva, letce, skutečného hrdiny, kterého Boris Polevoj navěky zapsal do románu, který my, dříve narození, tak důvěrně známe. Velice zajímavé a pozoruhodné muselo být přijetí v té době znovu objeveného legionáře, hrdiny, generála, také však pomocného dělníka
a vězně, pozdějšího prezidenta Ludvíka Svobody.
Vám, neznámí fotografové, chci poděkovat, pravděpodobně asi tam nahoru.
Díky a zdař Bůh!
Miroslav Ševčík, o. z. ODRA
