ČSM oslavuje padesát let, výkonný ředitel OKD o něm měl přednášku

Boleslav Kowalczyk představil posluchačům novou strukturu těžební firmy i varianty dobývání dalších zásob a udržení hornictví v regionu co nejdéle.

Předseda představenstva a výkonný ředitel OKD Boleslav Kowalczyk přijal pozvání havířovské pobočky Klubu přátel hornického muzea Ostrava na besedu k šedesáti letům od zahájení výstavby Dolu ČSM. Přibližně pěti desítkám posluchačů v sále Kulturního domu P. Bezruče přiblížil historii stonavské šachty, ale i aktuální dění v těžební firmě a výhled do budoucnosti.„Osobně mám s Dolem ČSM zkušenosti jen jako jeho ředitel v letech 2010 až 2014 a 2017 až 2018. Jistě je vás tady více pamětníků, co tu šachtu znáte lépe,“ oslovil Kowalczyk přítomné a upozornil, že v přednášce zastupuje ze svého titulu celou společnost OKD. Nastínil začátky vlastní havířské kariéry (učení na důlního elektrikáře) a upozornil, že jeho první fárání se 9. září 1976 uskutečnilo na Dole ČSM-Jih.

„Jezdívali jsme s tátou z Albrechtic do Karviné trabantem cestou právě okolo ČSM. Dnes je tam přejezd, dříve tam byl ale most, který potom během jednoho týdne zmizel,“ vzpomínal Kowalczyk s tím, že jeho tchán by měl mít u domu ještě kus plotu z tyčí,  kterými se v letech 1954 až 1956 prováděl vrtný průzkum. Samotné hloubení výdušné jámy na Severu začínalo slavnostně v září 1958.

„Za dva a půl měsíce vyrazili 302  metrů jámy, což byl skutečně slušný výkon,“ pokračoval Kowalczyk a poukázal na nezměrnou práci a silnou vůli něco dokázat. Mnoho výsledků, jak podotkl, je dodnes fascinující. Třeba nepřekonaná roční metráž na ČSM ve výši 4032 metrů u razičů Miroslava Nátera v roce 1987, anebo roční těžba 363 985 tun uhlí u horníků Jiřího Čespivy v roce 1978 s tehdejší výztuží.

„Alespoň půl šichty bych chtěl strávit u škrabáku a vidět, jak s ním horníci pracovali během rekordu,“ nechal se slyšet předseda představenstva a výkonný ředitel OKD. Na druhé straně přiznal, že neměl příliš ponětí o úspěšném nasazení pluhů na ČSM. S publikem – v němž bylo okolo desítky vysloužilých pracovníků stonavské šachty – společně probíral některé údaje z šedesátileté historie závodů Sever a Jih.

„ČSM má jednu nevýhodu: Veškerá těžba jde do kopce, někdy až nad patro a kvůli tomu se používá mnoho pásových dopravníků a jejich údržba je drahá a náročná,“ zmínil Kowalczyk. Z dobových dokumentů vybral i informaci o průměrné mzdě horníka
rok před pádem komunistické totality – 5326 Kčs – což bylo oproti mzdě jeho otce, kuchaře – 1620 – velký rozdíl. Hovořil i o privatizaci dolu, takřka  „Americkém snu“.

„Ve třiadevadesátém roce na ČSM přišlo prvních pětatřicet horníků z Polska. Ti dnes takřka ovládají rubání i čelby,“ pokračoval s odkazem i na nástup třiačtyřiceti dělníků z Bulharska (někteří se v regionu oženili a usadili). A uctil památku chlapů, kteří přišli na ČSM o život. Největší neštěstí: Výbuch metanu (šest obětí) v roce 1980 a průval vod  (pět obětí) v roce 1982, obojí na Jihu.

Po zhodnocení půlstoletí fungování Dolu ČSM Kowalczyk přešel k současné situaci v OKD a informoval o změně organizační struktury. „Je bezzávodová a prakticky kopíruje tu původní, jakou jsme měli na 9. květnu nebo Lazech. Společnost je tak malá, že to byla potřeba udělat už jen kvůli snadnějším přesunům kolektivů i technologií. Tato struktura má šanci na to, aby přežila do konce,“ řekl.

Konec by měl podle plánů nastat s uzavřením ČSM. „Ale máme druhou variantu, která počítá s vytěžením dalších zásob UVPK, aby mohla šachta fungovat ještě déle. Třetí etapa je finančně nákladná, ale předpokládá vstup do Heřmanu a jiných slojí na Lazech, kde je nejlepší koksovatelné uhlí – jako bylo to paskovské – kdy bychom mohli kopat až milion tun ročně,“ doplnil za potlesku publika na závěr Kowalczyk..

Článek je převzatý z měsíčníku HORNÍK