Z pohledu současného stavu a platných právních, zejména báňských, předpisů je nejekonomičtějším způsobem řešení nerentabilního hlubinného dolu jeho likvidace. Jakékoliv způsoby ponechání dolu v konzervačním režimu představují náklad, který musí nést těžařská organizace nebo v konečném důsledku stát z veřejných prostředků.
Jednoduchá a přímočará odpověď ministryně financí Aleny Schillerové (ANO) na dotaz Leo Luzara (KSČM). Je však i prozíravá? Situace je mnohem složitější, protože jde o OKD a strategickou surovinu, kterou koksovatelné uhlí bezesporu je. Takže není divu, že poslanec není s vyjádřením ministryně na písemnou interpelaci spokojený. Schillerová tak bude muset čelit poslaneckým otázkám přímo na schůzi Sněmovny. Luzar se zeptal, »jakým způsobem se zabrání tomu, aby v době, kdy hlubinné dobývání černého uhlí prochází obdobím výkyvu rentability, nedošlo na území Ostravsko-karvinského revíru k zasypání dolů, což by natrvalo umrtvilo budoucí přístup ke strategické surovině, spolu s fatálním sociálním dopadem?«
Komunistický poslanec vycházel z materiálu vypracovaného ministerstvem průmyslu a obchodu loni v únoru a schváleného vládou loni v červnu. Týká se surovinové politiky v oblasti nerostných surovin a jejich zdrojů, podle kterého je úkolem vlády zvážit a navrhnout do 30. 6. 2018 způsob, jakým vláda zajistí optimální využití a zhodnocení relevantních superstrategických, tj. kritických, surovin Evropské unie v zájmu českého průmyslu a českého státu. Touto surovinou je podle EU i koksovatelné uhlí a ministerstvo financí se stalo prostřednictvím firmy PRISKO správcem OKD, a. s. Proto interpeloval člen hospodářského výboru Sněmovny Leo Luzar právě ministryni financí Alenu Schillerovou. »Existuje totiž projekt, který přichází s myšlenkou využití gravitačního potenciálu ve svislých důlních dílech – jámách – pro akumulaci elektrické energie,« uvedl poslanec.
Tímto způsobem by se podle jeho slov dosáhlo dvou cílů. Jednak by se doly zachovaly za ekonomicky udržitelných podmínek v zakonzervovaném stavu do doby, než bude výhodné pokračovat v rentabilní těžbě, nebo do doby využití suroviny nově vyvinutým technologickým postupem. Druhým cílem je pak provozování unikátních energetických zařízení pro vyrovnání výkyvů v přenosové elektroenergetické soustavě. »Podstatou záměru je vratná rekonstrukce stávajících těžních zařízení,« napsal v interpelaci Luzar.
Schillerová požádala o vyjádření také společnost PRISKO, a. s. »Skutečnost, že některý vyhrazený nerost je považován za superstrategickou surovinu, ještě nemusí znamenat, že za všech okolností je nezbytné či nutné zachovat přístup k ložisku i v případě, že došlo k ukončení aktivní těžby. Vždy je nutné vzít do úvahy též další okolnosti, a to zejména ekonomickou stránku věci,« sdělila v odpovědi na interpelaci. Uvedla, že zmiňované technické řešení se posuzuje ve spolupráci se soukromým subjektem a zatím nejsou k dispozici žádné ekonomické výstupy, nelze tudíž spolehlivě odpovědět, zda využití takového zařízení bude ekonomicky rentabilní a bude pokrývat náklady na konzervaci důlních jam. »O tomto řešení lze totiž uvažovat toliko za předpokladu, že bude nákladově výhodnější než finální likvidace dolu,« tvrdí ministryně.
Společnost PRISKO jako akcionář OKD má podle jejích slov odpovědnost vůči zaměstnancům OKD, a proto »nelze upřednostnit úhradu prakticky nekonečného provozu lokalit v konzervačním režimu namísto plnění závazků vůči zaměstnancům,«uvedla s tím, že fatální sociální dopad by neměl nastat právě z důvodu odpovědného přístupu respektujícího schválený reorganizační plán, který jasně předurčuje útlum dolů tak, jak je »v místě a čase obvyklé a respektuje dostupné technologie a lidské zdroje«.
Luzarova nespokojenost s odpovědí je celkem pochopitelná. Je poslancem za danou lokalitu, setkává se s místními lidmi, se zaměstnanci dolů. A pak zřejmě také není zastáncem toho, pro stát v současnosti zřejmě nejjednoduššího a nejlevnějšího řešení, protože to, co se nevyplatí těžit dnes, se může republice za nějaký čas hodit. Jakmile se však doly zasypou, těžba se už sotva někdy obnoví…