Po průzkumnickém období budování štol a kutacích jam, kdy v okolí Ostravy bylo hlavně ve 30. letech 19. století vyhloubeno okolo 300 kutacích jam se 
dobývání ujímá rakouský stát. V roce 1843 se začala hloubit v Michálkovicích kutací – průzkumná jáma (pozdější jáma Ferdinandova). V roce 1845 dostala název Hlavní jáma a byla nejdůležitější jámou na katastrálním území Michálkovic. Pak přišla privatizace a 15. prosince 1856 jámu kupuje Severní dráha Ferdinandova, aby si zajistila vlastní zdroj uhlí pro železniční dopravu mezi Vídní, Moravou a Haliči. V té době dostává lokalita svůj název, název spojený s Habsburkem Ferdinandem Dobrotivým.Jáma byla vyražena do hloubky 135 m a vyztužena dřevem. V roce 1882 postihl jámu požár a byla zničena do té míry, že její rekonstrukce neměla smysl. Také technický pokrok umožnil výkonnější větrání dolů, takže jednotlivé jámy se mohly budovat ve větších vzdálenostech. Jámu nahradil Důl Michal, pozdější Petr Cingr, dnešní hornické muzeum. Tento důl těžil uhlí do 15.4.1994. Jáma Ferdinand byla v letech 1885 – 1886 zasypána.
Na spáleništi Dolu Ferdinand se v roce 1883 začala stavět hornická kolonie – Ferdinandská osada. Výstavba trvala 39 let až do roku 1922. Bylo vybudováno 50 obytných domů. Čtyři domy byly úřednické s 11 byty a 46 domů bylo dělnických s 208 byty. V kolonii bylo za dobu 39 let vybudováno 219 bytů. Protože většina horníků přišla z vesnic a měla vztah k půdě i hospodářskému zvířectvu, nehledě na přínos do rodinného rozpočtu početných hornických domácností, každý dělnický dům měl zahrádku. Její velikost v hornických koloniích se pohybovala od 40 m2 do 200 m2, většinou okolo 100 m2. Hlavní ulice v osadách se stavěly o šířce 6 – 8 m, mezi zahrádkami dvou domů se dělaly uličky široké 2 m.
Všechny domy byly stavěny masivně z pálených cihel. Byly kryty lepenkou a podsklepeny buď zcela nebo částečně. Osada měla vlastní pitnou vodu z vlastních studní vyhloubených v blízkosti osady. Úřednické domy měly vodu buď v bytě nebo domě, dělnické domky byly na tom stejně nebo si lidé museli docházet k vodovodním výpustkám na konci hlavních ulic. Byl rovněž vybudován vodovod užitkové vody pro zahrádky. V průběhu výstavby byla vybudována kanalizace pro srážkové vody a suché záchody. Kanalizace podle dochovaných zbytků měla cihlové šachtice a betonové roury v hloubce od 1 do 1,5 metru a měla podobnou síť jako kanalizace nová.
V období mezi roky 1922 až 1966, byla osada dostavěna činžovními domy. Nutnost přizpůsobit život v osadě kultuře bydlení 20. století si vynutil požadavek vybudovat v osadě sociální zařízení – splachovací záchody a koupelny v každém bytě. Zrušení suchých záchodů bylo asi hlavním důvodem zahájení rekonstrukce v roce 1966. Projekt vypracovaný Báňskými stavbami Ostrava v roce 1965 byl pozměněn a doplněn vybudováním paralelní větve pro odvedení splaškových vod od činžovních domů z ulic U kříže a Zvoníčková.
Z původní osady byly zbourány 2 domy s osmi byty a 9 domů se čtyřmi byty. Zůstalo tedy 156 bytů ve Ferdinandově osadě , která patřila na Ostravsku mezi známé a významné osady.
Karel Slíva
0
0
