Havíři nám tu skoro brečeli, vzpomínají pamětníci uzavírání Dolu J. Fučík

Havíři nám tu skoro brečeli, vzpomínají pamětníci uzavírání Dolu J. Fučík
Poslední vozík uhlí vyvezený na povrch z jámy Pokrok, závodu 1 utlumovaného Dolu Julius Fučík.

Na přelomu února a března před dvaceti lety skončila těžba v uhelné pánvi zasahující pod Šenov, Petřvald i části Ostravy a Orlové. Pět báňských techniků zavzpomínalo na emotivní dny na zdejší poslední jámě Pokrok 1/1.





„Podíleli jsme se sice všichni na útlumu a likvidaci, ale neradi,“ upřesnili Bohuslav Musálek, Petr Jelínek, Marián Jarošík, Libor Jalůvka a Přemysl Bednář. Důl Julius Fučík nejvíce přirostl k srdci asi poslednímu z nich dělal zde pětatřicet let od vyučení až po zasypání zdejší jámy.

„Byla to pro nás všechny srdeční záležitost, chlapi tou šachtou žili. Hlavně pro ty starší to nebylo lehké,“ konstatoval Bednář s tím, že obzvlášť těžce horníci nesli skutečnost, že si je nikdo nesvolal, aby jim hromadně poděkoval za jejich odfárané roky a vyražené metry nebo nakopané tuny uhlí.

Důl J.Fučík závod 1 Pokrok

„Pamatujete, jak do kanceláře přišel havíř a málem brečel?“ přidal se Jelínek s upozorněním, že do pláče bylo tehdy i chlapům v dole při opouštění obfárávaných, připravovaných i dobývaných bloků.

Ty byly ve slojích Heřman, Max, Natan i Václav navždy pohřbeny i s tím nejlepším uhlím.

„Prognóza počítala s těžbou až do roku 2035. Rozhodnutí vlády o konci přišlo unáhleně,“ poznamenal Jarošík. Bez užitku zde zůstal například spojovací překop mezi šachtami Pokrok a Žofie, o němž se mezi zasvěcenými hovoří jako o nejdražším na světě. Pod zemí tam nechali i razicí štít…

 „Smutné a hektické období, ale na slzy nebyl čas. Setrvačností se rozjely předem připravené plány na útlum a likvidaci, každý věděl, co má dělat, a kde je jeho místo,“ pokračoval Jarošík. Po vyvezení posledního vozíku přišlo vyklízení strojů, změna větrání, uzavírání důlních chodeb hrázemi.

Asi nejkurióznější moment konce velkodolu J Fučík (v závodě 1/1 Pokrok) nastal při stěhování kopírovacího stroje ze správní budovy rozbila se totiž láhev se čpavkovou náplní, zasahovat zde museli i báňští záchranáři. Samotnou likvidaci šachty po dalších měsících ukončilo zasypání jam.

 Související článek:  Ostrava se vykašlala na horníky. Stydí se vedení města za jeho minulost?

Hlubina

„Rozloučili jsme se se spoustou kamarádů. Hodně jich odešlo do penze a další se vrátili na Slovensko, do Čech, na jižní Moravu…“ poznamenal Musálek. Ten s bývalými kolegy vzpomínkou uctil i ty, kdo při práci v dolech v petřvaldské pánvi zahynuli; za 163 let těžby jich bylo přes padesát!

Těžba v jámě Pokrok 1/1 skončila v posledních dnech v únoru a poslední vozík uhlí vyvezli na počátku března 1998. „Na místě je dnes památkově chráněná těžní věž, renovovaná správní budova a vrátnice. Kompresor a těžní stroj jsou k vidění v muzeu na Dole Hlubina,“ zakončil Jalůvka.

 Článek převzatý z webu: DeníkDeník

0 0