HISTORICKÝ VÝVOJ OD VZNIKU ČESKOSLOVENSKÉ REPUBLIKY DO KONCE 2. SVĚTOVÉ VÁLKY
K významným změnám v organizaci státní báňské správy došlo v souvislosti se vznikem samostatné Československé republiky. Podřízenost území ČSR, které spadalo pod dozor vídeňského báňského hejtmanství, byla zrušena zákonem č. 64/1919 Sb., kdy jeho kompetence převzalo nově zřízené Báňské hejtmanství v Brně. Jemu byly i nadále podřízeny báňské úřady v Brně a v Moravské Ostravě. V návaznosti na mezinárodní smlouvy, které po skončení 1. světové války stanovily definitivní hranice Československa, bylo na základě zákona č. 76/1920 Sb. k našemu státu připojeno území Hlučínska, na něž se rovněž vztahovala územní působnost báňského hejtmanství v Brně.
Určité změny v organizaci báňských úřadů přinesl zákon č. 54 Sb. z. a n. ze dne 28. 3. 1928 o zařízení a působnosti báňských úřadů, který určil jako prvoinstanční orgány revírní báňské úřady, druhoinstančními orgány se stala báňská hejtmanství a ve třetí instanci působilo Ministerstvo veřejných prací. Zákon potvrdil dosavadní sídla báňských úředníků jako sídla revírních báňských úřadů a sídla báňského hejtmanství v Praze a v Brně. Kompetence jednotlivých orgánů státní báňské správy zůstaly zachovány.
Do této historické epochy spadá i mimořádná a pro vývoj horních předpisů velmi významná událost. Dne 3. ledna 1934 došlo na Dole Nelson III v Oseku u Duchcova v severočeském hnědouhelném revíru k výbuchu metanovzdušné směsi a následnému výbuchu uhelného prachu. Po této havárii, která si vyžádala 142 lidských obětí, došlo k vydání zákona Č. 178/1934 Sb. z. a n., který přinesl především zvýšení intenzity dozoru nad bezpečností práce v hlubinných dolech. Podle tohoto „Lex Nelson“ byly zřízeny báňské inspektoráty, a to ústřední báňský inspektorát při Ministerstvu veřejných prací a báňské inspektoráty při revírních báňských úřadech. Výkonnou složku těchto hornopolicejních orgánů tvořili dělničtí báňští inspekční asistenti, jejichž povinností bylo pravidelné fárání do dolu a důsledný výkon dozoru nad dodržováním bezpečnostních předpisů a zásad bezpečné hornické práce.v
Územní okleštění Československé republiky na základě Mnichovské dohody v r. 1938 a vznik Protektorátu Čechy a Morava v r. 1939 se dotkl báňské správy pouze co do územní působnosti, kterou báňské úřady zkrátily na těch územích, která byla Československá republika nucena postoupit Německu a Polsku, a to bezprostředně před vznikem Protektorátu Čechy a Morava.
Uveďme zde alespoň několik údajů o vývoji hornictví a báňské správy na Moravě a ve Slezsku v této historické etapě. Působnost báňské správy na Ostravsku nedoznala po vzniku samostatného československého státu zásadních změn. Ostravsko-karvinský revír byl i nadále dozorován báňským úřadem, resp. revírním úředníkem se sídlem v Moravské Ostravě, který však od přijetí zákona č. 64 Sb. z. a n. ze dne 6. 2. 1919 podléhal nově zřízenému Báňskému hejtmanství v Brně. Územní působnost orgánů báňské správy v Moravské Ostravě byla rozšířena nařízením vlády republiky Československé ze dne 17. 2. 1920, č. 101 Sb. z. a n. o Hlučínsko. Tento stav však trval pouze dočasně. Téměř dvacetileté období územní působnosti státní báňské správy na Moravě a ve Slezsku bylo dotčeno důsledky Mnichovské dohody a následnými historickými událostmi, které vyvrcholily 2. světovou válkou. Ta území z původní působnosti Revírního báňského úřadu v Moravské Ostravě, která po mnichovském diktátu připadla Německu a Polsku, byla podřízena říšskoněmeckým báňským úřadům a jejich hornoprávním zákonům a předpisům. Doly na okupovaném Hlučínsku (toto území bylo součástí obvodu vládního prezidenta v Opoli) byly přičleněny k hornímu revíru Waldenburg-jih (dnes Walbrzych v Polsku) a podřízeno tamnímu revírnímu úřadu se sídlem ve Waldenburgu. Státní báňskou správu ve východní části OKR, která byla okupována Polskem od října 1938 do září 1939, zajišťoval nově utvořený Okregowy urzed górniczy v Orlowej. Území bylo připojeno k obvodu horního úřadu v Katovicích. Od září 1939 spravoval toto území nový báňský úřad 1. instance Revírní báňský úřad Karviná-západ se sídlem v Moravské Ostravě. Do obvodu tohoto nového úřadu spadala jen odtržená východní část OKR. Ve 2. instanci byl podřízen vrchnímu hornímu úřadu ve Vratislavi. Od 1. 10. 1942 byl k tomuto revírnímu úřadu přičleněn celý obvod vládního úřadu prezidenta v Opavě a Opoli, který dosud spravoval revírní báňský úřad Waldenburg-jih. V Moravské Ostravě byl zřízen ještě třetí Revírní báňský úřad Karvinávýchod výhradně pro bývalé polské území. Oba revírní úřady Karviná-západ a Karvinávýchod byly umístěny v bývalé Průmyslové bance v Moravské Ostravě na dnešní ulici 28. října. Za okupace byly v r. 1943 na území Protektorátu zrušeny báňské inspektoráty a báňská inspekce byla přenesena na příslušná báňská hejtmanství a revírní báňské úřady.
prof. JUDr. Ing. Roman MAKARIUS, CSc.
1
0
