EU chce nahradit elektrárny na fosilní paliva obnovitelnými zdroji. O nákladech na takovou operaci se mluví málo. O tom, kolik na to padne z plochy republiky, se zatím nemluví vůbec.
Jak velkou plochu potřebuje 1800 megawattový zdroj? Podle informací ČEZ to jsou u jádra čtyři čtvereční km2, u fotovoltaiky 56 km2 a větrníky na tento výkon potřebují zabrat celkem 437 km2. Jde přitom o čísla ideální, čili o teoretickou dodávku elektřiny podle instalovaného výkonu, nikoli o reálnou výrobu. Ta je v případě obnovitelných zdrojů vždy podstatně nižší, než je instalovaný výkon.
„Kdyby Praha chtěla svoji spotřebu šest terawatthodin (6 TWh) pokrýt prostřednictvím větru, potřebovala by 1667 větrníků o výkonu dva megawatty,“ vysvětlil ve své loňské přednášce Jan Hrdlička z ČVUT, člen Uhelné komise
U obnovitelných zdrojů je přitom velký rozdíl mezi instalovanou kapacitou a reálnou dodávkou do sítě. Ten kolísá podle typu zdroje a ročního období. Zároveň stále platí, že tyto zdroje jsou plně závislé na počasí a člověk je nemůže nijak řídit.
„V létě se maximální výroba z fotovoltaiky pohybuje na úrovni 60 – 70 procent instalovaného výkonu. V zimě je to na úrovni 20 procent a méně. V zimě je navíc odpolední špička spotřeby již za tmy, což přínos fotovoltaiky v tomto období dál snižuje. U větrných elektráren je to obráceně. Ty dodávají méně elektřiny v létě. V průměru je to 25 procent jejich instalovaného výkonu, což je dáno členitostí naší krajiny,“ uvedl pro iUHLI.cz konkrétní čísla Karel Vinkler, ředitel sekce Strategie a rozvoj nových technologií ve společnosti ČEPS
Náhrada uhelných elektráren pouze obnovitelnými zdroji tedy bude vyžadovat víc, než jen postavení stejného výkonu v OZE. To samo o sobě by zhruba vyžadovalo zastavět solárními panely několik set kilometrů čtverečních, nebo několik tisíc kilometrů čtverečních v případě větrných elektráren. Jestliže v zimě dodává fotovoltaika 20 a méně procent svého instalovaného výkonu, je zřejmé o kolik víc, je potřeba panelů postavit. Pětinásobek, podle některých odborníků dokonce sedminásobek. V případě větru by mohl stačit čtyřnásobek, ale zároveň má ekonomický smysl stavět tyto elektrárny jen na přibližně pětině území
Zabraná plocha je přitom jen jednou stranou mince. Tu druhou představují náklady. Ty překvapivě nejsou nižší, než v případě nového jaderného bloku v Dukovanech. Jeho cena se odhaduje na 160 miliard korun, v pesimistické variantě na zhruba 300 miliard korun (např. Dana Drábová, Daniel Beneš). Což jsou částky, které nechávají v klidu jen málo lidí, pohybujících se kolem energetiky. Zmíněných 1667 větrníků, které by byly schopné pokrýt spotřebu hlavního města (pouze), by však stálo tři až šestkrát více. „Jejich stavba, i kdyby byla prostorově reálná a občansky průchodná, by vyžadovala investice vyšší než bilion korun,“ řekl profesor Hrdlička z ČVUT.
Zcela odlišná architektura sítě postavené na OZE bude vyžadovat nejen náklady na její přebudování, ale bude to znamenat také nároky na prostor. Kolik jej mohou zabrat samotné zdroje, jsme již naznačili. Kolik místa spotřebují například všechna nově vzniklá vedení, kolik lesa se kvůli nim bude muset vykácet, to zatím netuší asi nikdo.
„Síť postavená jen na obnovitelných zdrojích vypadá úplně jinak. Když to hodně zjednoduším, tak místo třiceti elektráren, od kterých se rozvádí elektřina, jich je 300, ale každá z nich má řádově menší výkon, než kterákoli z těch původních třiceti. Prostě je to úplně něco jiného, ta síť se musí projektovat a stavět úplně jiným způsobem než to, co nyní v Česku funguje,“ vysvětlil v rozhovoru pro iUHLI profesor Hrdlička.
Ve vztahu k novému (permanentně zpochybňovanému) jaderného bloku v Dukovanech, je zajímavé ještě jiné porovnání, než finanční. „Temelín vyrobí za rok zhruba 14 terawatt hodin elektřiny. Aby stejné množství elektřiny pocházelo z větrných elektráren, muselo by se jich postavit 3900! A aby stejné množství elektřiny dodala fotovoltaika, tak by její panely zabraly 28 000 hektarů, tedy 280 kilometrů čtverečních! Mimochodem, stavba těch 3900 větrníků by spotřebovala 15 krát víc betonu a 50 krát víc oceli, než bylo potřeba na celý Temelín,“ upozornil člen Uhelné komise a poslanec Jan Zahradník (ODS) v rozhovoru pro náš portál. Jak známo, výroba oceli i cementu jsou procesy, při kterých vzniká velké množství emisí CO2.
Článek převzatý z webu: 
0
0
