V současné době jsme svědky významných změn v názorech na perspektivu těžební společnosti OKD, a.s., provozující poslední černouhelné doly v České republice. S blížícím se ukončením těžby uhlí v Ostravsko-karvinském revíru stále naléhavěji vyvstává potřeba dobrého porozumění mechanismu zatápění dolů. Odštěpný závod ODRA se protozapojil do projektu, jehož cílem je vyhodnotit možné negativní následky tohoto procesu na povrch terénu.
![](https://www.hornicky-klub.info/wp-content/uploads/2020/09/potrubi.png)
Připravované ukončení hornické činnosti v podzemí Ostravsko-karvinského revíru (OKR) má těsnou návaznost i na činnost vodních jam Jeremenko a Žofie. Je dána potřebou zamezení přetoku důlních vod z utlumené a částečně zatopené části OKR do dosud aktivních důlních lokalit na Karvinsku. Pro eliminaci stavů nebezpečných pro práci a provoz v podzemí karvinských dolů je důležité udržovat čerpáním hladinu důlních vod v utlumených částech pod nejnižšími předpokládanými přetokovými úrovněmi. Protože se jednalo o bezpečnostní opatření značného a (v době realizace vodních jam v 90. letech minulého století) dlouhodobého významu, byl apriori přijat předpoklad, že přetoková komunikační propojení, zjištěná na základě prověření důlní dokumentace, jsou funkční, a to bez ohledu na jejich stáří a charakter. Tato premisa byla z bezpečnostního hlediska zcela oprávněná, a to i s přihlédnutím k nemožnosti přímého ověření hydraulické kvality tohoto propojení. Zároveň se předpokládalo, že po ukončení činnosti v podzemí OKR bude čerpání důlních vod zastaveno a důlní prostory se budou postupně zatápět.
Jak plyne z praktických zkušeností v zahraničí i z odborných prací, které byly od doby spuštění vodních jam na toto téma zpracovány, není proces zatápění opuštěných důlních děl bez rizika. Jde např. o možnou interakci mineralizovaných důlních vod s vodou tzv. mělkého oběhu. Při akumulaci vody v zatápěných podzemních prostorech bude alterovat její chemizmus. Protože karbonské ložisko v OKR místy vychází na povrch terénu (tzv. „karbonská okna“) nebo pod zvodněný kvartér a protože dobývání uhlí postupovalo od výchozových partií směrem do hloubky, nelze principiálně vyloučit, že časem dojde k výstupu důlní vody do blízkosti terénu nebo i na jeho povrch. Velmi pravděpodobný je výstup hladiny důlních vod v koridorech některých vodních toků. Vliv na vodoteče bude možný jak z hlediska kvantitativního, tak především kvalitativního. Nelze opomenout ani možnost ovlivnění stávajících zdrojů vod, založených ve zvodních mělkého oběhu. Stoupající důlní voda může být příčinou změny tlakových poměrů a migračních tras metanu, obsaženého v dosud osušených stařinných důlních dílech. Za velmi závažný a zcela reálný problém považujeme pravděpodobnou změnu stability zásypů starých jam po jejich nasycení stoupající důlní vodou, s následným rizikem ujíždění zásypů a propadů na povrchu terénu.
Je tedy na místě položit si zásadní otázku, zda ve věci bezpečnostních rizik není třeba přenést pozornost od důlních pracovišť v podzemí směrem k povrchu terénu. To by znamenalo přehodnotit výchozí (a stěžejní) předpoklad o hydraulické funkci přetokových propojení mezi ostravskou, petřvaldskou a karvinskou částí revíru. Zatímco pro ochranu podzemí bylo nutno preventivně vycházet z jejich plné propustnosti a zatápění na principu „spojených nádob“, pro problematiku ochrany povrchu je naopak zapotřebí připustit snížený a snad i nulový přetok vody mezi jednotlivými částmi OKR. To naznačuje i stometrový rozdíl hladin mezi ostravským a oderským bazénem v ostravské dílčí pánvi. Při této úvaze se následně otevírá scénář více či méně autonomního zatápění ostravské části OKR; její propojení se zbytkem revíru je definováno prostřednictvím starých překopních ražeb z přelomu 19. a 20. století (hlavní jihovýchodní překopy Dolu Michal, východní překopy jam Salma a spojovací překop mezi doly Salma a Ludvík). S vědomím nejvyšších přítoků vody právě do podzemí ostravské části, což je dáno významným spojením karbonského masívu se zónou mělkého vodního oběhu, by úvaha o autonomním zatápění ostravské části nutně vedla k relativně krátkým časovým prognózám z hlediska doby zatopení stařinných důlních děl ostravské dílčí pánve.
S blížícím se ukončením těžby uhlí v OKR tedy stále naléhavěji vyvstává potřeba dobrého porozumění mechanismu zatápění dolů. Proto se DIAMO, s. p., o. z. ODRA v minulých měsících zapojil do řešení projektu, zadaného státní báňskou správou prostřednictvím Technologické agentury České republiky. Cílem projektu je zpracování hydrogeologického matematického modelu zatápění opuštěných důlních děl v rozsahu karvinské dílčí pánve, následná simulace postupu budoucího zatápění a vyhodnocení možných negativních následků tohoto procesu na povrch terénu. V konsorciu odborných subjektů řešících tento problém je spolu s o. z. ODRA společnost Green Gas DPB, a.s., která má s matematickým modelováním tohoto druhu zkušenostv oblasti ostravské dílčí pánve; odbornou úroveň prací rovněž garantují akademičtí pracovníci VŠB – TU Ostrava.
Další projekt, který o. z. ODRA iniciovala, se zabývá problematikou možných změn stability zásypů zlikvidovaných hlavních důlních děl kontaktem s důlní vodou. Pro zpracování tohoto zadání se počítá s využitím výše zmíněného matematického modelu společnosti Green Gas DPB v rámci ostravské části OKR.
Po ukončení veškerých aktivit v podzemí karvinské dílčí pánve pomine potřeba jeho ochrany před přetoky důlních vod a je relevantní přistoupit ke změně způsobu nakládání s nimi. Je tedy na místě hledat kompromisní přístup ve věci dalšího využití vodních jam, tentokrát pro ochranu povrchu terénu.
DIAMO, s. p., o. z. ODRA, s vědomím své odpovědnosti za zajištění bezpečnosti procesu útlumu hornické činnosti, se tedy aktuálně „vrací“ k problematice zatápění hornického podzemí OKR. Ve spolupráci s odborně erudovanými kolegy z dodavatelských společností a s využitím moderních řešitelských postupů se připravuje na nové úkoly, které nepochybně vyvstanou ve chvíli, kdy bude vyvezen poslední vůz s uhlím a kdy po více než 200 letech skončí těžba v našem největším černouhelném revíru.
Ing. Malucha Pavel, Ph.D.
hydrogeolog, o. z. ODRA