Pouze na ideologii postavená energetika nemůže dobře fungovat. Energetici nebo fyzici to vědí od samého počátku, zelení politici tomu stále nevěří. Vytvářejí tak jen špatně řešitelné situace s vysokým katastrofickým potenciálem.
Bádensko-Würtembersko je od 1. ledna zemí bez jaderné elektrárny. Zelení jásají. Zároveň však třetí nejlidnatější spolková země (10,7 milionu obyvatel) bude muset zvýšit import elektřiny. Čerstvě odstavená elektrárna Philippsburg totiž kryla 13 procent zemské spotřeby. Dovážet se bude nejen ze sousedních německých zemí, ale zejména z Francie, kde je 70 procent elektřiny z jádra, a z Polska, kde je prakticky všechna elektřina z uhlí. Podle ministra životního prostředí zemské vlády Franze Unterstellera (Zelení) to vyřeší instalace více obnovitelných zdrojů
Jenže ty zatím instalované nejsou. A pro jejich rozvoj má Bádensko-Würtembersko zhruba stejné podmínky, jako Česko. Přitom vsadit na zásobování země elektřinou z dovozu, není ani moudré, ani bezpečné. Kdyby pro nic jiného, tak proto, že na výrobce v zahraničí má odběratel jen minimum pák. Ale především, správný postup, neovlivněný ideologií, by byl ten, že se jaderná elektrárna vypne až ve chvíli, kdy za ni má Německo vlastní adekvátní náhradu.
V každém případě jde však o vrcholné pokrytectví, když se vlastní elektřina z prakticky bezemisního jádra, které Němci považují za nebezpečné, nahradí dovozem elektřiny z jádra od sousedů a z uhlí, proti kterému Němci brojí snad ještě víc.
Horší než pokrytectví je přitom standardizace ignorování nebezpečí, které tento způsob řešení energetiky přináší. Když se nejsilnější evropská země rozhodne rezignovat na vlastní energetickou bezpečnost, může to být její věc. Když však stejný přístup s pomocí zelených stran a aktivistů vnutí europarlamentu, vzniká problém týkající se půlmiliardy lidí, kteří si už nedovedou život bez elektřiny představit.
Například Česko bude elektřinu potřebovat dovážet už za pět let . Ale již v roce 2040 nebude ve střední Evropě elektřinu odkud dovážet. Nedostatek vlastní elektřiny se přitom v té době bude týkat hned dvaceti zemí Evropy – Finska, Estonska, Litvy, Polska, Česka, Slovenska, Maďarska, Rakouska, Slovinska, Itálie, Chorvatska, Srbska, Kosova, Černé Hory, Albánie, Severní Makedonie, Bulharska, Portugalska, Belgie a Severního Irska (zdroj ČEPS,).
Setrvalý přístup zelených politiků a všech dalších příznivců uhlíkové neutrality a klimatického náboženství je přitom stejný, jako přístup Angely Merkelové k migrační krizi v roce 2015. Tedy ono nechvalně proslulé „To zvládneme“. Co její nezvládnutí, které nutně nastalo, přineslo Německu, se již celkem ví. Energetika bez fosilních paliv, bez jádra a bez akumulace, která zatím vůbec nemá odpovídající řešení, přitom nemůže dopadnout lépe, než migrační krize. Jen se to zatím oficiálně odmítá brát na vědomí.
Důkazem toho je i rozhodnutí německého nejvyššího správního soudu, který na začátku loňského listopadu zakázal představitelům průmyslové a obchodní komory (DIHK) pronášet politicky motivované výroky. Což zahrnuje i výroky zpochybňující adoraci obnovitelných zdrojů a vyřazování jaderných reaktorů . Což se dá parafrázovat jako „Neumíme zařídit, aby to fungovalo tak, jak bychom chtěli. Tak vám to zakážeme říkat.“ Nepřipomíná vám to něco?
0
0
