Zatímco na Ukrajině dál zuří válka a celá Evropa čelí bezprecedentní energetické krizi, v níž například němečtí ministři ze Strany Zelených povolují otvírání již zavřených uhelných elektráren či rozšiřování uhelných dolů i za cenu zbourání obce, v Česku se dál vede absurdní tahanice o výjimku pro fungující uhelnou elektrárnu Chvaletice.
Ta obdržela v minulosti, stejně jako řada dalších zdrojů, emisní výjimku na šest let, kterou vydal krajský úřad v Olomouci, a potvrdilo ministerstvo životního prostředí. Toto rozhodnutí však napadli ekologičtí aktivisté a pobočka krajského soudu v Olomouci ji nedávno zrušila. Ministerstvo tak musí o výjimce rozhodnout znovu.
Mezitím elektrárna vyrábí naplno a vloni dokonce vyrobila rekordní množství elektřiny v historii, což mimochodem významně přispělo k ušetření nedostatkového zemního plynu. Především ale elektřina z elektrárny přispěla k tomu, že v Česku zatím nemusejí panovat obavy z blackoutu jako v řadě jiných zemí.
Potřebnost elektrárny si možná uvědomili i samotní ekologičtí aktivisté, i když spíše se bojí požadovat její okamžité odstavení kvůli svému PR. Uprostřed energetické krize by se totiž takový požadavek setkal nepochybně s velmi odmítavými reakcemi a kredibilita aktivistů by klesla ještě níže, pokud je to možné.
Proto přišli aktivisté s filigránským návrhem, aby vzhledem k energetické krizi původní výjimku ministerstvo nezamítlo, ale v souladu s rozsudkem soudu zkrátilo její trvání do srpna 2023. To by v důsledku znamenalo, že by elektrárna měla na snížení emisí jen zhruba půl roku.
To je ale technicky neproveditelné, zejména proto, že na trhu stále neexistují univerzální technologie, které lze využít v každé elektrárně, a povedou k odpovídajícímu výsledku. Na to upozorňují i provozovatelé jiných zdrojů, a proto byly výjimky uděleny prakticky plošně.
Je tu však ještě jeden aspekt. I kdyby technologie existovaly a mohly být v elektrárně instalovány, vyžádalo by si to odstávky výroby. A to právě v době, kdy je elektřina velmi vzácné zboží. Na světě neexistuje politik, který by dokázal vysvětlit lidem, že uprostřed energetické krize odstaví elektrárnu, aby se v budoucnu o pár procent snížily její emise.
Aktivistům je to jedno, oni žádnou zodpovědnost nemají. Proto požadují nereálné bez ohledu na důsledky svého konání. Odmítají realitu i kompromisy. Je to vidět nejen u nás, ale i v Německu.
