Včera dostala omezenou emisní výjimku Elektrárna Počerady, zdroj, o jehož odstavení dlouhodobě usilují aktivistická sdružení. Jde o malé vítězství rozumu nad ideologií.
Elektrárna Počerady je po Dukovanech a Temelíně největším zdrojem elektřiny v republice. Což se s oblibou ztrácí v aktivistických prohlášeních, jež požadují její odstavení, coby největšího znečišťovatele. Další uhelné elektrárny, bez ohledu na instalovaný výkon, však mají o výjimky zažádáno také. Některé jako Počerady kvůli emisím rtuti (což je specifikum českého uhlí, Němci v něm zase mají chlór), další kvůli emisím oxidu dusíku, oxidy síry, čpavek, nebo prach, či kombinace několika důvodů.
To, že o výjimky žádá většina zdrojů, které provozovatel nechce v blízké době uzavřít, ukazuje, že česká energetika je podstatně složitější, než si to představují v kancelářích jednotlivých organizací Zelené fronty. Za prvé je z toho evidentní, že se současnými limity nemá komplikace jen Sev.en Pavla Tykače, na kteroužto skupinu dlouhodobě míří ukazováček environmentalistů. Podobné potíže s limity má i ČEZ. U ostatních výkladů záleží na tom, jak kdo chce tato fakta interpretovat, co chce přepočítávat a tak podobně. U všech takových přepočtů a výkladů však současně platí, že na začátku tohoto roku Soudní dvůr EU zrušil platnost nových evropských limitů, jichž se výjimky týkají. (Jde sice o zatím nepravomocné rozhodnutí a limity zůstávají v platnosti, dokud nebude přijat nový prováděcí akt, ale je to obrovský průlom do sebejistoty EU, která zatím všechna zpochybnění „klimatických kroků“ šmahem odmítala.)
U žádostí českých elektráren o výjimky z limitů EU není možné mluvit jen o emisích, jak to činí všichni zelení. Naprosto neoddiskutovatelným faktem totiž je, že země nezbytně potřebuje mít bezpečné dodávky elektřiny v množství, jaké vyžadují její odběratelé. Což je ovšem to, co by po neudělení výjimek nebylo možné tuzemskými silami zajistit. Závislost na dovozu elektřiny by se podle různých odhadů pohybovala až někde okolo jedné pětiny. Což by nás závislosti na dovozu dostalo před dlouhodobě energeticky nesoběstačné Rakousko. To ovšem mohutně dováží nejen z Německa, ale i od nás. Odkud bychom dováželi my?
Chápu, že Zelená fronta cítí příležitost, jak prosadit své rozum popírající požadavky zdánlivě rozumně. Současně věřím, že se odpovědné úřady nenechají zmást jejím nátlakem. Protože Česko bez výjimek prostě dost elektřiny nevyrobí.
Ať je samozřejmě stanovená doba, na kterou se výjimky udělují i další podmínky. To je úplně v pořádku a v zájmu věci. Jen ta rozhodnutí nesmějí odporovat skutečným možnostem.