Čisté zdroje jsou špinavější, než myslíte

Čisté zdroje jsou špinavější, než myslíte

Uspěchaný a divoký přechod od fosilních paliv k obnovitelným zdrojům může způsobit další kolonizaci třetího světa i obrovské ekologické problémy. S tímto varováním přichází stále více odborníků. Jejich hlas ale není příliš slyšet.

Naše energetická budoucnost není v temnotě dolů, ale ve světle slunce. Těmito vzletnými slovy představoval loni na jaře americký senátor Ed Markey společně s kongresmankou Alexandrií Ocasio-Cortezovou smělý plán demokratů na přerod americké ekonomiky – Green New Deal. Jako všechna ambiciózní marketingová prohlášení politiků mají ale i Markeyho slova několik vad na kráse. Odhlédneme-li od absolutně nerealistické ekonomické stránky věci, už samotné tvrzení, že v zelené budoucnosti nebudeme k výrobě elektřiny potřebovat doly, je vyslovená lež. Naopak – těžba některých nerostných surovin kvůli rozmachu solárních a větrných elektráren v příštích letech nevyhnutelně poroste o desítky až stovky procent, napsal v komentáři pro Týdeník HROT Jan Němec.

Nepříjemné vedlejší efekty má podle něj ale také samotná výroba technologií a výstavba velkých solárních a větrných parků. „Je energeticky náročná, dokonce se při ní spaluje uhlí; elektrárny navíc ukusují obrovské plochy cenné krajiny a stále častěji se proti nim bouří sousedé. A konečně, zvládnutá není zdaleka ani likvidace vysloužilých solárních panelů a větrníků. V budoucnu jich přitom bude ohromující množství,“ uvedl Němec.

Ten zároveň upozorňuje na fakt, že zamlčování nepříjemných skutečností není u zastánců obnovitelných zdrojů nic neobvyklého. „Ano, je pravda, že sluneční a větrná energie jsou čisté. To už ale zdaleka neplatí o technologiích a infrastruktuře potřebných k jejich získání. Moc se o tom ale nemluví,“ varuje Němec.

I proto podle něj vyvolal letos mezi ekology a bojovníky za záchranu klimatu doslova poprask dokument Planeta lidí. Je to paradox – jeho autorem je dlouholetý ekolog a aktivista Jeff Gibbs a produkce se ujala další levicová ikona, režisér Michael Moore. Dokument poukazuje právě na potíže, které s sebou výroba a výstavba solárních a větrných parků přinášejí. A kritika je to zdrcující.

Už řadu let na stejné problémy poukazuje také třeba nizozemský vědec Alexandr Dunlap. Tvrdí, že zelený průmysl nemůže být řešením problémů starého fosilního průmyslu – jednoduše proto, že to je také průmysl. Obnovitelné zdroje jsou podle Dunlapa v podstatě jen fosilními palivy verze 2.0. Lidé od nich mají nerealistická očekávání.

Ocel, měď, stříbro, kobalt, hliník, lithium, olovo, zinek, neodym, dysprosium, grafit… To je jen částečný výčet nerostných surovin, které jsou nepostradatelné při výrobě fotovoltaických panelů a větrných turbín. Ty všechny bude nutné v míře mnohem větší než dnes těžit v „temnotě dolů“ a zpracovávat ve špinavém průmyslu, aby se podařilo naplnit smělé energetické cíle.

Podle dva roky staré studie Světové banky jsou budoucí objemy spotřeby zeleného průmyslu doslova ohromující. Abychom byli schopni vyrábět ročně 14 terawattů „čisté“ energie, což je hrubý odhad celosvětové spotřeby, bude k tomu potřeba (mimo jiné) 34 milionů tun mědi, 40 milionů tun olova, 50 milionů tun zinku, 162 milionů tun hliníku a téměř pět miliard tun oceli.

Technologie určené pro výrobu solárních a větrných elektráren jsou však jen jednou součástí zelené budoucnosti. Vedle toho bude potřeba také obrovský objem skladovacích kapacit energie – tedy baterií. Pro ně je jednou z klíčových surovin lithium a odhady hovoří až o 40 milionech tun, jež výroba akumulátorů v příštích letech spolkne.

Pro srovnání – je to zhruba 2,8tisícinásobek dnešní produkce. A už ta sama o sobě způsobila v některých zemích ekologické katastrofy. K vytěžení jedné tuny lithia je například potřeba bezmála dvou milionů litrů vody. Z dolů navíc uniká množství zplodin, jejichž nebezpečnost si bohužel už v praxi vyzkoušeli sousedé dolů v Chile, Argentině nebo americké Nevadě.

Možná ještě horší dopady má těžba kobaltu, další suroviny používané do baterií. Více než 60 procent známých světových zásob tohoto kovu se nachází na území Demokratické republiky Kongo. Země v rozvratu, kterou už roky drtí občanská válka, kvůli tomu proslula obrázky zabahněných, sotva náctiletých dětí s lopatami, které ručně dolují kobaltovou rudu v místních dolech.

Deník Guardian před dvěma lety odhadl počet dětských dělníků v DRK, pracujících pro zelenou budoucnost dvanáct hodin denně za pár dolarů, na zhruba 35 tisíc. „Jaký to kontrast proti západním teenagerům, kteří za lepší svět bojují záškoláctvím. Těžko hledat větší ironii, než že se přitom fotí mobilními telefony s bateriemi z lithia, které místo sezení ve škole těžili jejich méně šťastní afričtí vrstevníci,“ zdůraznil Němec.

Právě fakt, že velká část zásob surovin používaných při výrobě solárních panelů a větrníků leží pod zemí v rozvojových státech, označuje magazín Foreign Policy za možná ještě horší riziko, než je samotná ekologicky nepřívětivá těžba. Západ v touze po bezuhlíkové budoucnosti může sklouznout k novodobé kolonizaci. Nechtěnou „špínu“ jen odsune tam, kde nebude na očích, aby neurážela jemnocit zachránců klimatu…

Nejde ale jen o těžbu. Jelikož solární panely ani větrníky nejsou nesmrtelné, je také potřeba vyřešit problém, co s vysloužilými elektrárnami. Spolu s klasikem si musíme klást stejnou otázku jako u každého jiného odpadu: Kam s ním? I tento problém Západ navýsost alibisticky: staré fotovoltaické panely vyváží – často ilegálně – do jižní Asie a Afriky.

Špinavost čistých zdrojů je samozřejmě jen jedním aspektem rizik zelené energie. Problematická bude do budoucna i jejich prostorová náročnost. Aby nahradily výkon uhelných elektráren, zaberou solární a větrné parky tisíce čtverečních kilometrů půdy. Už dnes i v nejpokrokovějším Německu stavitelé narážejí na protesty sousedů, kterým vadí hučící monstra vrhající na jejich domy pravidelně zlověstný stín točících se lopatek. Kolísavost slunečního svitu a větru je pak kapitolou samou o sobě.

„Problémem také je, že uvažujeme stále v intencích dnešní spotřeby energie. Ta však celosvětově neustále roste. Skutečnost tak bude ještě pesimističtější a exploatace planety větší. Doly nezmizí – jen část těch uhelných nahradí kobaltové, stříbrné nebo lithiové,“ uzavřel Němec.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *