Rostoucí ceny emisních povolenek a důraz na ekologizaci evropského průmyslu nabízejí příležitost uplatnění technologie ukládání zkapalněného plynu pod zem, která je známá pod zkratkou CCS (Carbon Capture and Storage).
„Fungující business case pro tuto technologii zatím neexistuje, vše je spíše pod hranicí ekonomické výhodnosti – většina již běžících projektů ve světě je dotována nebo nějak stimulována státem, například v Norsku je poměrně vysoká daň z vypouštění oxidu uhličitého. Do budoucna by to ale mohl být lukrativní byznys,“ uvedl pro E15 Vít Hladík z České geologické služby, který má na starosti koordinaci ambiciózního tuzemského výzkumného projektu CO2-Spicer, který představuje komplexní přípravu pilotního a do budoucna komerčně využitelného úložiště zkapalněného oxidu uhličitého na dotěžovaném ložisku ropy a plynu.
Hotovo by mělo být na jaře roku 2024. To by tým odborníků z České geologické služby, Vysoké školy báňské, Geofyzikálního ústavu Akademie věd, firmy MND a z norského výzkumného centra NORCE měl mít vše připraveno. „Počítáme s dodržením všech legislativních postupů pro velké úložiště (nad sto tisíc tun CO2 ročně – pozn. red.), podrobně posouzenou vybranou lokalitou, vypracováním trojrozměrného modelu úložného komplexu a počítačovými simulacemi uložení oxidu uhličitého do úložné struktury i s hotovým návrhem výstavby samotného úložiště,“ vysvětlil Hladík.
Potenciál pro ukládání oxidu uhličitého do hloubky přesahující 800 metrů má hlavně východní část Česka a středočeský permokarbon, tedy lokality například v žatecké, mšenskoroudnické nebo v mnichovohradišťské pánvi. Češi s Nory zatím předpokládají, že místem pro zbudování prvního úložiště by se mohla stát vhodnější moravská lokalita ZAR-3, kde firma MND ze skupiny KKCG Karla Komárka mladšího těží ropu a plyn.
Ukládání oxidu uhličitého do podzemí není jen teoretická možnost. „V praxi to funguje už dlouho. Existuje řada geologických systémů, v nichž se oxid uhličitý přirozeně ukládal dlouhá tisíciletí. Stejně tak se již více než čtyřicet let bez problémů využívá ke zvýšení účinnosti těžby ropy z podzemí,“ upozornil Petr Konvalinka, předseda Technologické agentury ČR. Ta na projekt o celkových nákladech 69 milionů korun poskytla 61 milionů, z nichž 85 procent pochází z Norských fondů.
Norské centrum NORCE je partnerem projektu díky know-how, které Češi nemají, a to třeba v otázkách geomechaniky rezervoáru, posouzení analýzy rizik a dynamického modelování samotné injektáže plynu.
„Náklady na zachycení a uložení jedné tuny oxidu uhličitého se musejí protnout s cenou emisní povolenky. To pak bude znamenat, že technologie začne být komerčně zajímavá,“ konstatuje Hladík, podle kterého také záleží na tom, o jaký zdroj emisí jde a také kde zdroj je, respektive jak daleko se od úložiště nachází.
